vyvolávání duchů-příběh osmi kamarádů

Anotace: přečtětesi a plosím o komentáře,ale asi nic moc věnuji CULIKATÉ

VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ

„Sejdeme se v půl osmé.“ Řekl Tonda svým kamarádům. „Mě se nezdá být vyvolávání duchů bezpečné.“ Dodala Kačka bázlivým hlasem a zapnula si zip u penálu a srovnala si sešit s učebnicí pěkně rovně. Byla zrovna hodina přírodopisu. Pan učitel vběhl do třídy. Žáci si stoupli a čekali až si budou moci sednout. „Dobré ráno,posaďte se prosím.“ Řekl vesele pan učitel Hubert Car. Jenom Alenka zůstala stát. „Určitě zase něco nemá.“ Pošeptala Nela Honzovi do ucha. Honza přikývl a díval s na učitele,který je pozoroval. „Co pak je Nelo? Ptáš se Honzíka kolik má pavouk noh?“ Křikl učitel a začal se smát. Celé třídě jeho smích připomínal delfíní volání. Když skončila škola,Tonda jim znovu připomněl,že se sejdou u Jirky na půdě. Kačka má přinést svíčky,Zuzka zápalky,Vašek a Honza knihu co našli na půdě při úklidu. Tonda přinese starou košili po dědečkovi,Alenka staré kalhoty po mamince a Veronika klobouk. U Jirky se všichni sešli včas. Kačka chtěla zapálit svíčky,ale klepala se jí ruka,radši je dala Veronice. „Mě je nedávej,já taky,no…..radši je dej Zuzce.“ Zuzka je zapálila a namalovala na zem kruh. Všech osm kamarádů si sedlo kolem kruhu.Vašek hodil to staré oblečení doprostřed kruhu. „Na co je to staré oblečení?“ Zeptal se Honza. „Vždyť jsem ti to už říkala,kolikrát ti to budu říkat!“ Zakřičela na Honzu Veronika. Honza sklopil oči. „To oblečení je na to,aby se ten duch,hm……jak bych to řekl. No prostě se ten duch jako oblékne do těch šatů co tady leží. A ty Verčo si na něj nemusela tolik křičet. Řekl Tonda a podíval se Veroniku. „Tak promiň Honzo“ Omluvila se,a to je základ slušnosti jako poděkovat,poprosit a pozdravit. „Tak jdeme na to“. Vykřikl Jirka.Venca otevřel knihu a začal číst : „Ó mocný duchu,jsi-li mezi námi,oblékni se do šatů co leží na podlaze.“ Nic. Kamarádi si vyměňovali pohledy. „Ó mocný duchu,jsi-li mezi námi,udělej nějaké zvuky.“ Náhle se ze skříně něco ozvalo.Honza se tam šel podívat. Kráčel pomalu. Skříň pomalu otevíral . „BAF!“ Vykřikl Jirkův mladší bráška Tomášek. Dívky vykřikly ale nakonec se smály. „To jsem vás vylekal co?“ Smál se Tomášek a utekl.Potom dostal od Jirky pětadvacet na zadek.