Jens Heller

Anotace: Jens Heller I. Povím Vám příběh. O chlapci, který věděl proč žít. Mohl odejít. Ale...

Jens Heller

I.

Povím Vám příběh. O chlapci, který věděl proč žít. Mohl odejít. Ale měl důvod zůstat na tomto světě. Neodcházejte a dozvíte se víc.
Vše se událo na podzim. Prázdniny tak rychle utekly a Jens se vrátil znovu do školy. Teď se z malého chlapce stával téměř dospělý muž. V červnu oslavil své dvanácté narozeniny. Jenomže se něco změnilo. Nebyl tu žádný Lockerbie. O prázdninách se s otcem přestěhoval do Barrow. Rozhodli se tak, aby jim už nic nepřipomínalo Jackie, Jensovu matku. Ta zemřela při autonehodě.
Otec koupil za našetřené úspory dům na pobřeží v Barrow. Vypadalo to tu moc hezky. Vlny bičovaly do skal za prudkého a nepříjemného větru. V létě tu bylo ale příjemně teplo a příznivé podmínky na surfování. Jenomže Jense nic nebavilo od té doby, co mu matka zemřela. Moc ho to sebralo. A navíc ve škole se mu nový spolužáci posmívali a neměli ho rádi, kvůli jeho původu. Otec totiž pochází z Dánska. Zde se potkal s Jensovou matkou, když byla v Dánsku na stáži.
První měsíce si jen dopisovali. Párkrát se navštívili, pokud jeden z nich měl cestu do Dánska nebo do Anglie. Jak vše nabývalo na intenzitě, tak se setkávali čím dál tím víc častěji. Za rok, co se znali, se rozhodli, že se vezmou. A po dvou letech od jejich prvního setkání byla svatba. Domluvili se, že nakonec budou žít v Anglii. Svatba se konala v Lockerbie, kde Jackie žila se svými rodiči. Ze začátku žili u nich, ale v závěti paní Dermaquillové bylo uvedeno, že až odejde na "věčné časy", mohou Jackie a Armstern obývat její dům. Paní Dermaquillová bydlela hned na proti přes silnici. Vždy když mohla přinesla malému Jensovi nějakou dobrůtku.
Stalo se a Jackie a Arm, jak mu zde všichni říkali, se nastěhovali do domu paní Dermaquillové. Dům byl obrovský. Měl čtyři pokoje a koupelnu. Ze zadu byla menší zahrádka na volné časy a chvíle, pokud by se Jackie chtěla starat o květiny, keře a stromy a pěstovat je. Zahrada byla vhodná i pro menšího psa. O tom zatím ale neuvažovali. Oba dva byli zaplnění prací a věcmi do práce. Najít si chvilku bez práce jim moc nezbýval čas. Ale když se tak stalo, trávili ho nejraději buď u Jackiiny matky a jejich přáteli, jež si zde zanedlouho našli. Grilování, popíjení vína v létě, anebo pěkně v teple při krbu v zimních měsících. To bylo ono.
Za půl roku, co se vzali, se jim narodil chlapec. Pojmenovali ho Jens. Chlapec byl šťastné dítě ve šťastné rodině. v Lockerbie si ve škole našel plno kamarádů. Ti pro něho měli pochopení a vždy spolu něco podnikali. Hlavně s Helgou a Garrym. Objevovali neznámé krajiny nejen v okolí Lockerbie. Po svěření se, že se má Jens stěhovat do dvousetkilometrového vzdáleného města, byly Helga a Garry v šoku. Najednou mělo být vše pryč? Jejich dobrodružství, zážitky a prozkoumávání? Nebylo zdaru. Prvního července Armstern zavřel za sebou dveře od bytu v Lockerbie, vzal chlapce s sebou a odjeli hledat spolu své štěstí jižním směrem do Barrow.
"Nezvyknu si." Povídal chlapec otci po necelých dvaceti kilometrech. Helga a Garry pro něj byli jako bratr a sestra. "Jen se neboj, my to spolu zvládneme, Jensi." "Jak myslíš." O proti Lockerbie byl dům v Barrow mnohem větší a krásnější. Jenomže tu nebyli Jensovi kamarádi. Ve dvanácti letech to pro něj byla další obrovská ztráta, po smrti jeho matky. Ale uvidíme co mu ještě vše život přichystá za překvapení.
"Jensi!" Uslyšel náhle malý chlapec. Oblečený jenom v kraťasech a krátké košili se bořil v rozbouřeném moři a chtěl se potopit a už nikdy nevyjít a neprobudit se. "Proč bych tu měl déle zůstávat, když tu jsem sám?" Mnoho věcí se mu v tu chvíli honilo hlavou. Přerušil ho otcův hlas ale. Armstern přiběhl k Jensovi a okamžitě ho vzal a vyvedl z moře na pláž. "Co to děláš pro boha?" "Takové počasí už není dávno na koupání." Chlapec byl mírně v šoku, nicméně otce nevnímal. Ten se mu hluboce zadíval do očí. "Co se to s Tebou poslední dobou děje?" "Vím, je to těžké, ale skoncovat to, není řešení, Jensi." "Máš toho dost před sebou ještě. Věř mi."
Půjdeme radši domů. Vzal chlapce do náručí a odnesl ho do tepla domova. Převlékl ho do suchých šatů a zabalil do peřin. Jens se probudil až k pozdnímu večeru. "Tati?" Seběhl dolů ze svého pokoje do kuchyně, kde mu otec připravoval večeři. "Co se stalo, tati?" "Áh .. Už si se probudil malý námořníku?" Pojď ke stolu, večeře už je hotová. Tady je čaj." "Děkuji." Byl jsi venku a koupal jsi se v tom studeném moři." "Aha ... No ... Já ... "Už je to dobré. Naštěstí jsem tě nespustil z očí. Tehdy otec malému Jensovi trošičku naznačoval, co vše může dokázat a co může umět.
"Víš, máš toho dost před sebou." "A já s Tebou. Ty nejsi jen tak obyčejné dítě, Jensi. Jsi výjimčný." Budeš výjimečný."Možná to Jens ani nevnímal, ale časem na to určitě přijde, co mu chtěl otec říct.