Cesta vlka I. část

Anotace: Četl jsem Šifru mista Leonarda a hodně se mi to líbilo.Chtěl jsem napsat něco hodně podobného a přesto naprosto odlišného.Když by někdo přečetl alespoň tuto první část celou a okomentoval ji, byl bych velmi vděčný.(psáno v M.Word, bez odsazení bohužel)

Na okraji plošiny Auyán tepui právě přistála helikoptéra.Přistála až nebezpečně blízko okraje stolové hory, hory, která zde ve Venezuele vstupuje příkře z povrchu.Odněkud hučel tichý vzdálený zvuk vodopádu, Salto Angel.Jeff vypnul rotor, vystoupil ven a sundal si sluneční brýle.Společně s ním tam byla jeho žena, Kate, která také vystoupila.Jeffa po přistání napadla jediná věta: „Neznám jiný místo, odkud to může být.“ Kate přistoupila blíž a z plátěné tašky vytáhla podivnou sošku.Jakéhosi vlka stojícího na zadních nohách s andělskými křídly.Nejzajímavější na ní však bylo, že byla celá z křišťálu.Tady na Auyán tepui hodlal Jeff posbírat z Údolí křišťálů několik úlomků a jet domů, kde by měla proběhnout analýza. „Tu sochu nám byl čert dlužnej!“ prohlásila Kate.
„Ne čert, ale pan Graham.“ opravil ji Jeff.
Zmíněný pan Graham ,majitel sošky totiž netušil odkud pochází a chtěl to vědět.Zabarvení křišťálu, ze kterého byla socha, bylo podle JEffova tvrzení totožné se zabarvením Auyánského křišťálu.Kus od vrtulníku Jeff na první křišťálové údolí narazil.Přímo do vrcholu stolové hory se zařezávalo hluboké údolí se strmými stěnami a Jeff s Kate se proti němu jevili docela malí. „Půjdu dolů.“ prohlásil Jeff.
„Budu tě jistit.“ odpověděla Kate, taktéž přivázána k jedinému možnému místu, k vrtulníku, kterým se sem dostali.
„Tak, jo, tohle bude stačit!“ zakřičel po několika minutách Jeff směrem k vrcholu propasti.Začal šplhat zpět nahoru.Kousek po kousku se dostával ven, přičemž dolů do propasti nechtěně shazoval úlomky všudypřítomné odrůdy křemene.Jeden neopatrný pohyb.Jeffova pravá ruka zůstala volně ve vzduchu, zatímco levá se snažila přitáhnout vzhůru.Po dokonale hladkých kamenech se mu smekl stisk.Kate čekala nahoře a postrkovala lano k vrtulníku.
„Tak a padáme, nestojím o žádnou návštěvu!“ pronesl tiše Jeff a odebral se i s kusem modře zabarveného křišťálu k helikoptéře.
„Dneska by tu žádný turisti neměli bejt.“
„Víš, že o nás Venezuelani ani netuší.To co jsme si dali v Guayaně do vrtulníku jim ruší radary.Když se tu někdo objeví, něco mu nebude hrát, jakmile nás spatří.Nechci se tu zbytečně zdržovat.Víš, jak je to tu chráněný.“
„Dobře, vrátíme se do Guayany hned,musíme ještě stihnout testy kamenů, ještě aby neseděly, to by bylo teda něco.Snad jsi měl pravdu.“
„To taky doufám.“ řekl Jeff právě když dorazili k vrtulníku.
Kate schovávala sochu opět do látkového sáčku a naposledy se podívala na stejné zbarvení.Pořád ji nehrálo, kdo by mohl ze zdejšího křišťálu vytvořit takovou podivnou sochu.Uložila ji opět i do bedny a řádně zabezpečila v zadním prostoru vrtulníku.Jeff odvázal lano a smotané ho hodil taktéž za sedadla.Usedl a nahodil rotor.
„Podíváme se na ten vodopád?“ zeptala se Kate, když přišla blíže k Jeffovi.
„Víš, co jsem říkal, tam se to turisty jen hemží, bylo by to riskantní, snad se sem někdy ještě podíváme.“ odrazil její přání Jeff.
Kate se rozhodla, že se alespoň pokusí ho zahlédnout z okraje skaliska.Zvuk už nemohla při běžícím motoru slyšet, pouze tušila, kde se vodopád nachází.Podívala se k severu z okraje rokle.Ano, v dálce spadal vodopád prudce dolů, do hodně hluboké propasti, která vlastně nebyla propastí.To jen hora, na které stáli vyčnívala kolmo ze dna toho údolí. „Tak pojď už!“ vyzval ji Jeff vysílačkou.
Otočila se.V tom okamžiku Jeff spatřil, že jí podklouzla noha.NEtušil, co se vlastně stalo.Snad byla ještě přivázána k vrtulníku.Podíval se k okraji hory, ano, velice rychle se tam odvíjelo lano.NEváhal, zvedl vrtulník do vzduchu.
Kate byla v šoku.Pod sebou měla 900 metrů hloubky a ničeho.Byla sice stále pevně přivázána k vrtulníku, ale pakliže se lano přestane odvíjet, bude vržena přímo na hrubou pískovcovou stěnu.Stále padala.Vteřiny se staly hodinami.Život jí proběhl před očima.Pocítila poslední šanci na záchranu.V rychlosti vytáhla z batohu dva cepíny, staré, již prověřené zkušenostmi.Nad hlavou stále slyšela zvuk vrtulníku, ale nevnímala ho.
JEff seděl v bezpečí kabiny vrtulníku a snažil se něco udělat.NAdletěl přímo nad propast.Sledoval jen co se děje pod ním, dvě malá okénka vpředu mu to umožnila.Došlo lano!
KAte pocítila silné škubnutí.Lano již nemělo kam se odvíjet a ona se začala velkou rychlostí pohybovat směrem ke skalní stěně.Jeff snad něco vymyslí, proběhlo jí hlavou.Všude kolem byl nepříjemný vítr, začalo jí slzet oko a viděla rozmazaně.Náhle další škubnutí.Něco jí táhlo zpět od skalní stěny.
Jeff viděl, že se daří nasměrovat Kate od tvrdé skály.Vrtulník byl již teď přímo nad propastí, ale pohyb, který vykonal směrem od hory rozhoupal lano.
Kate cítila, že zpomaluje.Pokusila se podívat vzhůru.Zdálo se jí, že vrtulník není přímo nad není.Nebyl!Lano zpomalovala, protože se dostalo moc daleko na levou stranu od vrtulníku a moc daleko od stěny.Nabírala ohromnou rychlost, která jí vracela opět zpět.Teď to přijde.Teď umřu.
Z vrtulníku bylo vše dobře vidět.Jeff vše sledoval a už nemohl nic dělat.Kdyby letěl ještě dál, pravděpodobně by KAte narazila do jiné skalní stěny. „Nééééééé!“
NEbylo na co čekat.Dva cepíny čekaly v poloze, ve které měly narazit na skálu.Zbývala poslední naděje.Lano snad bylo tak dlouhé, že mohlo Kate dostat do hloubky, kde již byla skála částečně porostlá bujnou tropickou vegetací.Ta by mohla náraz zmírnit.Ale nyní, když se blížila větší rychlostí než před chvílí, netušila, jak to zvládne.Zeď z kamene se rychle blížila.Tupý náraz.Cepíny zůstaly viset na kousku kamene, který vyčníval z ohromné skalní stěny.Tělo Kate prudce narazilo do zeleného polštáře ne skále.Náraz byl však dost silný.Udrží Kate cepíny pevně?Z čela jí vytryskla krev.Bouchla se při nárazu o kámen.Ale byla živá.Cítila jak na ní ze všech směrů proudí život, snad se nemohlo již nic stát.
Jeff zaváhal co udělat.Viděl, že je Kate v relativním pořádku, ale nechtěl jí ještě více ublížit.Nerozhodl se proto ani pro spuštění, ani pro vytažení vzhůru.Pomalu s vrtulníkem nadletěl nad skalní římsu, aby opět nerozhoupal lano.RAději trochu klesl a nechal ho povolené.Pak přistál a vystoupil ven.Mohl udělat jediné, oddat se k dlouhému vyčerpávajícímu vytahování lana z propasti.Kate byla naštěstí skoro v pořádku a tak mohla sama lézt vzhůru za pomoci cepínů.Jeff jí sice pomáhal, ale spíše jistil.LAno bylo dlouhé 300 metrů, nikdy by nedopadla zcela na dno propasti, ale i tak to bylo velmi nepříjemné.několik hodin stoupala vzhůru.Mezitím se v údolí usadila mlha a trochu se ochladilo.Jeff se s Kate objal až po dlouhé době. „Pořád chceš vidět Angelovy vodopády?“ nasadil trochu vyčítavý tón, i když to vlastně vyčítavě vůbec nemyslel.
„Teď snad ani ne, už chci zpět domů.“
Usedli do kabiny vrtulníku, Kate si otřela obličej.Dala si vysílačku k ústům a klapky na uši, ruce složila v klín.Přemýšlela.Jeff už toho měl dnes také dost, chtěl odtamtud vypadnout co nejrychleji a co možná nejnenápadněji.Rotor vrtulníku se začal otáčet.Jeff sám pilotoval celou cestu sem a ani teď se neušetřil.Zatáhl za páku a vrtulník se začal pomalu zvedat ze země.Z plošiny zvané Auyán tepui.
Zdejší oblast však byla divoká až moc.Turisté sem létali z druhé, venezuelské strany, oni měli před sebou ještě velmi nebezpečnou cestu Ďáblovým kaňonem, údolím, které si své jméno opravdu zaslouží.Rokle mezi stolovými horami se prudce zužuje a větry, které zde vanou znemožňují přímý let vrtulníku nad nimi.Jeff byl dobrý pilot, věděl co dělá, jen se nyní trochu obával nastupující mlhy.Kate pořádně nevnímala, stále přemýšlela o tom, co se stalo.Jeff stočil vrtulník přímo vlevo, k místu, kde se náhle skalní údolí zužuje.Červený vrtulník se zastavil, Jeff přemýšlel, jak to bude nejlepší.Klikatá cesta mezi skalami byla velký oříšek.Jeff vyrazil vpřed.Vrtulník se vyhnul jakési vstupní bráně, skalním výčnělkům.Teď musel vrtulník zvednout, cesta moc dole nepřipadala v úvahu, vrtulník by sem snad ani nevešel.Prudká zatáčka mezi stěnami vpravo.Jeff se plně soustředil.Kate vnímala dění před sebou již také dobře.Hrůza, kterou již podruhé prožívala ji neumožnila zavřít oči ani na okamžik.Jeff proletěl dalším nebezpečným místem.Mlha mu na chvíli zabránila ve výhledu.Vrtulník se bravurně smýknul vlevo.Podvozek těsně minul skálu.Jeff pocítil zvláštní tah v řízení.Něco tam nehrálo.Uvědomil si, že se možná stalo nejhorší.Strhl vší silou knipl vpravo, ale vrtulník sebou pohodil nejprve vlevo a pak prudce vpravo.Obrátil se vzad.Kate se dala do křiku.Ocas helikoptéry kles, byl níže než kabina.Jeff se dostal do velmi nebezpečného poryvu větru, který se v kaňonu občas objevoval.Vítr vanoucí na povrchu skal se srazil přímo nad propastí a vytvořil v ní větrný proud, který strhl vrtulník.
Jeff dělal co mohl, ale vrtulník nemohl udržet.Vletěli do mlhy. Vše se točilo a Jeff spatřil pouze skalní blok.Ještě zatáhl za řízení.Vrtulník se otočil.Vše bylo na chvíli v pořádku.Kate nevěděla, co se děje. Jeff pak zjistil, že se stalo nejhorší.Zadní rotor narazil přímo na kameny a roztříštil se.Z takové situace nebylo možno bezpečně uniknout. „Drž se!“ zařval Jeff.
Vše se točilo kolem, vrtulník padal.Kate se držela madla na dveřích.Myslela si, že dnes už ji nic nemůže potkat.A nyní toto.Měli zahynout hluboko v pralese Ďáblova kaňonu a nikdo je neměl najít.Jeff pustil řízení a také se chytl dveří.Teď už zbývalo jen počkat na náraz.Objevili se stromy, rotor vrtulníku se do nich zařezal a rozpadl na kusy.S neovladatelnou kabinou to opět hodilo.Před nimi se objevila země, padali přímo k ní.Vrtulník narazil z pravé strany na kmen nějakého stromu, Jeff se uhodil do hlavy, ale Kate si toho nevšimla.
„Jeffe, no tak!“ ozvalo se tiše zničenou kabinou.Kate byla v pořádku, zato Jeff ležel hlavou na přístrojích a nehýbal se. „Tohle mi nedělej!“ Kate se pokusila dostat k němu blíž.
„Vzbuď se!“
Jeff stále ležel.Natáhla ruku a pokusila se mu nahmatat puls.Nemohla ho nahmatat, ale vlastně netušila, co se vlastně děje, vše se stále točilo.Jeffovi se zvedla hruď.
„Jeffe?“
Málem se lekla, když se Jeff probudil.Po tváři mu stékala krev.
„Jeffe!“
Vrhla se mu do náruče.Jeff ji nepatrně odstrčil.Natáhl ruku do poničeného zadního prostoru. „Je v pořádku.“ oddychl si.Kate se cítila strašně.Zajímala ho snad soška více než ona?
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí nakonec.
„Ach, jistě, co se stalo?“
„Nějaký poryv větru, tady to bylo hodně nebezpečné.No, bohužel jsme stále ve Venezuele.“
„Jak to máme daleko?“
„No, přesně nevím kde jsme, ale bude to tak den a půl cesty.“
„Den a půl?Zvládneme to?Máme vůbec vodu?“
„Jo, něco ještě máme, spíš mě vrtá hlavou, jestli to nemá něco společného s tou kledbou, kterou na nás seslal ten pakistánskej pošuk minulej měsíc...“
„Nikdy jsi na to nevěřil a já taky ne, berme to jako souhru náhod.“
„Spíš se vydáme zpátky, aby ještě někdo neobjevil trosky vrtulníku, když u něj budeme.“
„Tak, tady.“ podala Kate Jeffovi batoh naplněný nezničenými věcmi.
Jeff ho dal na záda a vytáhl kompas.
„Přesně jak jsem čekal.Musíme projít údolím až na jeho konec, pak nás čeká sice delší, ale rovná část cesty.“
Vydali se podle něj na dlouhou cestu.Socha byla bezpečně schována v Jeffově batohu, kde se jí již nic nemohlo stát, ani když překonávali prudké vodopády a rozbahněné tropické močály plné komárů.Kaňon překonali, pak již byla cesta fádní, rovná, vedla tropickým lesem mezi liánami a jinou hustou vegetací.Jeff i tentokrát věděl, co dělat.On vždy věděl, co dělat.I teď, když nebylo možno orientovat se podle výrazných bodů v krajině.
Na leteckou základnu v Guyaně se již dlouho nikdo nevrátil.Ani Jeff s Kate.Bylo hnusné počasí.Mlha a pršelo.Muži seděli v hlavní budově a hráli karty.Nikdo ani nemluvil.Najednou se rozrazili dveře.Muži položili karty a podívali se na promočeného Jeffa.Za ním vešla i Kathrin. „Na nic se neptejte, stejně vám to neřeknu.A účet za vrtulník pošlete sem.“ podal Jeff kontakt jednomu z mužů.Vyjeveně na něj zírali a jeden už chtěl něco říci.
„Kdy že nám letí letadlo?“ stihl to Jeff rychleji.

Kate míchala lžičkou kafe a čekala na Jeffa.Otevřely se dveře, u kterých čekala a on vyšel ven.PRávě skončil další nudnou přednášku, která však pro studenty byla jednou z nejzajímavějších.Jeffovi a Kate se tady na univerzitě přezdívalo aktivní profesoři.Sice učili jen málo, ale měli hodně přednášek, kterými dokázali hodně vysvětlit.Vykonávali spoustu dobrodružných cest, které jim platili univerzitní sponzoři.Dost často se totiž vraceli s cennými nálezy, které pak byli poslány do muzea.
„Jak to šlo?“ zeptala se pro začátek Kate.
„Pohoda.Už udělal O´Connell tu analýzu?“
„Jo, děláš si snad ze mne srandu?Táhli jsme se kdo ví kam, abychom pak zjistili, že jsi měl jen špatné tušení?“ na slovo jen kladla velký důraz.
„Cože?Ty křišťály nejsou totožné?Ani mi nemluv!“
„Jo, O´Connell udělal dvě analýzy, ani jedna nepotvrdila shodné složení.“ Jeff se chytil za hlavu.
„Proboha promiň, vážně jsem myslel, že nemůže pocházet odjinud.“
„To je zase ta tvoje profesionalita,“ podotkla ironicky Kate.
„ale není to vše, co ti chci říci.Univerzitní sponzoři nebyli moc nadšení, že jsi zase rozflákal vrtulník.“
„Víš, že to nebyla moje chyba.Strhl nás ten větrný proud.“
„No, ale pojďme, někdo nás prý očekává.“
Vydali se dlouhou chodbou mezi rozcházejícími se studenty ke své kanceláři.Bylo odpoledne a celkem hezky.Kdo je čekal netušili.
Jeff otevřel dřevěné dveře se skleněnou výplní a podržel je Kate.Vešli dovnitř.V hnědých kožených křeslech seděli známý pan Graham a nějaký muž tmavé pleti.
„Dobrý den.“ všichni se pozdravili.
„Pane Grahame, víme, že potřebujete vědět, odkud socha je, ale bohužel jsme nepotvrdili, že pochází z jižní Ameriky.Budeme asi muset pátrat dále.“
„Dobrá, ale chci ji vidět, nesmí na ni být ani škrábnutí.“
„Jeffe, tady je batoh.“ podala ho Kate celkem nešetrně, aby naznačila, že Graham přehání.
„Tak tady tu nádheru máme.“ vyndal Jeff patnácticentimetrovou sošku okřídleného čehosi.Pan Graham nedůvěřivě kontroloval každý detail.
„Dobrá, myslím, že je v pořádku, ale zjistěte mi, odkud to je,“ řekl neklidně.
„poslední dobou mi to přineslo jen smůlu.Měl jsem sochu na krbové římse a na mou ženu spadl hned vedlejší předmět tak nešikovně, že musela do nemocnice.A málem jsme vyhořeli.“ podotkl už trochu klidněji.Jeff mu podiveně naslouchal.Vedle sedícího neznámého muže evidentně socha a řeči okolo ní tak zaujali, že se chytil slova.
„Pan Copper, těší mne.Doslechl jsem se, že jste archeologové.“
„Ehm, no, nenazval bych to přímo archeologií.Jsme spíše, no...geografičtí historikové.“ vypadlo nakonec z Jeffa , který ještě pokýval hlavou na znamení, že to vystihl.Kate se na něj podívala a pak na pana Coppera.
„Jsme archeologové.“ nakonec odpověděla a radši to už nechtěla rozebírat.
„Výborně, pak tu pro vás něco mám.Taková historická věcička.Potřebuji určit místo původu podobně jako tady kolega, že?“ podíval se na Grahama.
„Říkáte historická, jde o něco velmi starého?“ zeptala se Kathrin.
„Ano, myslím, že velmi starého.Patrně se vám to bude líbit.“
„Dobrá, uvidíme co to je a co půjde udělat.“
Muž otevřel velkou tašku a z ní vytáhl jakýsi kožený sáček.Jeff a Kate čekali další vetešnickou cetku, avšak přišlo něco mnohem zajímavějšího.Muž pomalu vytahoval něco, co bylo na první pohled nerozpoznatelné.Jediné, co Jeff poznal, byl materiál.Jednalo se o nějaký drahý kámen.Po chvíli už bylo vše jasné.Muž donesl sochu stejné velikosti a tvaru, jen byla vyrobena z jiného materiálu, patrně berylu.
„Páni!“ bylo jediné, na co se Kate zmohla.
„To je zajímavé.“ podotkl pan Graham, který již chtěl odejít.
„Co je to za materiál?“ zeptal se pro jistotu Jeff.
„Jde o vzácnou odrůdu berylu.Vidíte, je zabarvena domodra.Bylo mi řečeno, že jde o akvamarín.“
„Výborně, myslel jsem si to.“ odvětil Jeff.
„A vy tedy nevíte, odkud socha pochází?“ rozvedla diskusi dále Kate.
„Moji předkové pocházeli z jižní Afriky z oblasti někde okolo dnešní Namibie...vlastně ano, z Namibie...dle toho co se v našem rodě traduje, pochází odtamtud.“
„Namibie?!“ vyhrkl Jeff.
„Vždyť tam teď zuří občanská válka!“ dodala Kate.
„Já vím, vážně by to nešlo?“ zeptal se pan Copper.
„No, uvidíme, víte, začíná to být nějak záhadné.Pane Grahame, můžeme si zatím sochu ponechat?Budeme pracovat na obou případech.“
„Jistě, prostě to chci vědět, zaplatím vám stejně.“
Jeff převzal obě sošky a s panem Grahamem i Copperem se rozloučil.S Kate se vydali také domů.
„Ses zbláznil?Ty plánuješ jet do Namibie?“
„Víš, tenhle případ mne začíná zajímat.Dokonce si připadám celkem blbě, když nám za to platí.Ale zítra se musíme zeptat, jestli dostaneme nějaké prostředky na cestu.“
„BEreš tu práci moc vážně.“
„Ne, jen cítím zvláštní pocit.Podívej se na ty sochy.Co to znamená?Co vyjadřují?Nevypadá to ani na náhodu.Dva bohatí chlápci donesou během pár dní stejné sochy z drahejch šutrů a stěžujou si na problémy kolem nich.Tehdy ve Venezuele to taky byly náhody, hmm?“
„Spíš proto se toho bojím.Kolem těch soch se něco děje a absolutně si to neumím vysvětlit.“
Jeff stále šel, ale otevřel tašku a podíval se ještě na obě uložené sochy.Musely mít obrovskou hodnotu, byly dokonale vybroušené a ze vzácných materiálů.Jeffa při pohledu na ně napadla ještě jedna otázka: „Co když je těch soch více?“
Okolo Grahamovy sochy byly jen samé otázky.Nebylo žádného vodítka, od kterého by se mohli Jeff s Kathrin odrazit, ani netušili, odkud může pocházet.Nyní byla jejich cílem socha pana Coppera, snad by měli šanci, nalézt místo, odkud pochází.Ale jak vlastně to místo poznají?Proč mají hledat konkrétní místo, když je známo, že socha pochází z Namibie?Mají hledat brusírnu?Mají hledat místo, odkud byla socha ukradena?Nebo se mají podívat do malých obchodů různých měst, kde prodávají lidé různé nepotřebné věci?Ale sochy měly přeci velkou hodnotu. Na obou vlastnících podivných soch bylo něco podivného.O co tu vlastně šlo, každému by snad bylo jedno, odkud pochází sochy jako byly tyto.Možná díky těmto podivínským lidem měli Jeff a Kate stále co mimo univerzitu dělat.
Když Jeff s Kate dorazili k lidem, kteří jim platili a zařizovali prostředky na jejich cesty, ze kterých obvykle ještě vydělali a sdělili jim, co mají v plánu, zdálo se, že do Namibie se nepojede.
„Ne, nemůžeme vás ohrozit, víte, že je tam válka, tak proč na tom trváte?“
Jeffovi se o tom moc nechtělo mluvit, ale pak začal.
„Podívejte se, tohle začíná být velmi zajímavé.Dva muži donesli každý jednu sochu, jsou totožné, ale vyrobené z různých materiálů.Z křišťálu a berylu.“
„Drahé kovy?“ zeptal se nedůvěřivě pan Stephens, který sjednával všechny cesty Jeffa a Kate.
„Dost drahé na to, aby nás to zajímalo.Dvě sochy, to znamená, že jich může být i více.“
„No dobrá, ale co nám to přinese?“
„Jistě, přemýšlel jsem o tom.Pakliže najdeme místa původu těchto dvou soch, možná nám to napoví k těm dalším....“
„Pokud ovšem existují.“
„Jeffe, vážně bys měl trochu zmírnit, máme mizivou šanci najít to místo u téhle sochy, natož najít další sochy, které, jak podotkl pan Stephens, pravděpodobně vůbec neexistují.Co to s tebou je?“
Jeff se jen ušklíbl, ale smiřoval se s tím, že nikam nepojedou.
„No, Jeffe, občas míváte dobré tušení,“ prohlásil Stephens a Kate se jen zamračila, při pomyšlení na to, jak se jen náhodou dostali do problémů ve Venezuele.
„máme tu jednu možnost, jinak vás tam za naše peníze nepustím.Je tam nebezpečno a zítra to tam jedou řešit naši vojáci.Měli by eliminovat odpor povstalců...“
„A jak to s tím souvisí?“ zeptala se vážně Kate.
„Letí tam ze sousedního města Globemasterem, dokáži zařídit, aby vás vzali s sebou...“ Jeff se pousmál, vlastně jásal, mohl se vydat na další zajímavou cestu do vzdálené země.
„...doufám že s padákem se už znáte.?“ zeptal se ještě Stephens, aby podráždil Kate.
Jeff, aby ušetřil práci Kate, zařizoval narychlo všechny záležitosti spojené s odjezdem.Víza, kontrola pasů, očkování proti tropickým africkým nemocem a výbavu, o vše se postaral.Kate vlastně nakonec nebyla úplně proti cestě tam, bude je doprovázet skupina amerických vojáků, kteří jim zajistí bezpečí a uklidní situaci v Namibii.Žádný jiný nález snad Jeffa nezaujal natolik, jako sochy, které se k nim dostaly náhodou.Objev vykopávek v Rumunsku, ani objasnění podivných staveb na Machu Pichu v něm nevzbudilo tolik emocí.
Seděli na palubě Globemasteru, v sedačkách po straně trupu a čekali až přijdou všichni vojáci.Náklad byl již naložen, vpravo od nich, směrem k velkým výklopným vratům v zadní části letadla.Postupně přicházeli důstojníci a zaujali svá místa v letadle, podobně jako tři piloti, kteří prošli až do přední části ke kokpitu.Jeff je sledoval a zapomněl vnímat okolí. „Plukovník Portman, těší mne.“ ozvalo se z druhé strany.
„Ach, těší mne, Jeff Ryley.“ uvědomil si, že už přišel velitel zásahu.
„Vlastně bychom si měli zasalutovat, sloužil jsem na Nimitzu, než ho sešrotovali a teď jsem v záloze.“
Jeff s plukovníkem se tedy uvítali a nezbývalo, než počkat na odlet.Za chvíli bylo letadlo ve vzduchu a následovalo několik hodin letu.Vojáci ještě připravovali Kate s Jeffem na nejrůznější situace a předali jim GPS zařízení, aby se v pouštní oblasti neztratili.Letadlo se náhle prudce naklonilo doleva.Kate spatřila pevninu, byli u Afriky.
„Připravte se, za chvíli jsme nad cílem.Seržante Griggsi, zařiďte, ať si všichni zkontrolují padáky a zbraně.“zavelel plukovník Portman.
„Je to tak vážné?“ zeptal se Jeff.
„Povstalci vesničanům kradou vše, co mohou, jedna vesnice se vzepřela, všichni obyvatelé byli pobiti.“ povzdychl si Portman.
„Dobrá a váš plán?Třeba můžeme nějak pomoci, když jste nás sem vzali.“
„Je zde větší vesnice obklopená jinými, ty jsou však již obsazené povstalci.Situace těch lidí je kritická.Seskočíme pár kilometrů od vesnice a dostaneme se do ní pěšky abychom nevzbudili moc pozornosti.Pak počkáme do té doby, než se něco stane.Blíží se sem ze severu další letadlo, ale vyrazilo později, můžeme očekávat, že chvíli na to budeme sami.“
Jeffovi se to moc nezamlouvalo.Bohužel neměl na výběr.Rozsvítilo se zelené světlo.
„Tak jedem, jedem, tady vyskakujem!“ poručil plukovník Portman.
Jeden z mužů stiskl velké tlačítko a v důsledku stisku se začala odklápět velká zadní vrata.Několik mužů popošlo vpřed a sečkalo na úplné otevření.Pak jeden po druhém vyskákali ven.
„Teď je to na vás pane Ryley.“ prohlásil opět plukovník.
Kate s Jeffem vyskočili a pak už jen viděli vzdalující se letadlo.Otevřeli padáky a po chvíli spatřili další, otevírající se nad nimi.Jeff sledoval předešlé parašutisty a pokusil se Kate naznačit, kam má navigovat svůj padák.Netrvalo to ani dlouho a letadlo neviděli, zato zem se stále přibližovala.Kate byla trochu nejistá, sice neskákala poprvé, ale nebylo jí v takové výšce nejlépe.Nakonec se definitivně přiblížila země.Jeff bravurně přistál, přeci jen ještě znal vojenské výsadky.Spatřil Kate a seržanta Griggse jak doskakují kus od něj.Odpoutal se od padáku a doběhl k nim.
„Výborně, zvládl jste to skvěle a vy také paní Ryleyová.Pojďte, tudy musíme za ostatními.“
Jeff se podíval na GPS a kontroloval údaje.Byli asi 7km od vesnice.
„Nežijí zde křováci?“ zeptala se Kate.
„Ehm, no, ano, samozřejmě, ale po těch povstalci nejdou.“ odpověděl trochu nejistě Griggs.
„Griggsi, myslím, že vidím vesnici.“ prohlásil Jeff, jakmile se podíval dalekohledem.
„Plukovníka nevidíte?“
„Ne, ale máme se sejít u vesnice, půjdeme?“
Vydali se polopouští k pochodu.MEzitím sek nim připojili další vojáci a hlouček lidí se přibližoval.Slunce svítilo nad hlavami a pálilo.Ze všech stékal pot.Naštěstí Griggs po chvíli spatřil plukovníka a nyní bylo možno vyslechnout nové rozkazy.
„Výborně, jsem rád, že jste v pořádku.Jsme kilometr od vesnice, za chvíli jsme tam.Předpokládáme, že většina obyvatel bude z řad domorodců, nemusí vůbec umět anglicky.Hlavní co nechceme je zastrašit je.Rozumíte?“ všichni pokývali hlavou.
„Pokud vím, tak jen jeden z nich umí anglicky.“ oznámil Jeff plukovníkovi, jakmile dorazili do vesnice a poznali zdejší lid.
„Dobře, potřebujeme si s nimi promluvit.Ale pane Ryley, všiml jste si, jak je vesnice velká?Nečekal jsme tolik stavení.“
„Abych řekl pravdu, jsem také překvapen.“
„Víte co to znamená?“ zeptal se plukovník a Jeff jen zakroutil hlavou.
„Pokud chtějí povstalci dobýt takovouto vesnici, potřebují mnoho mužů, nás je jen hrst a zatím nemáme informace o severní skupině.“
„Rozumím,“ uvažoval Jeff. „Chci také mluvit s tím mužem, nemám na sobě vojenský oblek, nemusel bych ho polekat.“
„Tudy.“ pokynul jen Portman.
Jeff s plukovníkem a malým doprovodem vesnických obyvatel dorazili k muži, který uměl alespoň trochu anglicky.
„Já vítat vás v naše vesnice!“ jásavě zvolal malý muž tmavé pleti.
„Kdo vede vesnici?“ zeptal se plukovník Portman.
„Á, náčelník...“
„Můžete nás za ním zavést?“ zeptal se Jeff.Kolem se scházelo mnoho lidí, aby se podívalo na cizince.
„Já jsem náčelník!“ Jeff i velitel výsadku se zarazili.
„Pane, celé vesnici hrozí nebezpečí.“ ujal se slova plukovník.
„Smrt, musíte nás poslechnout, přišly jsme vás bránit před lidmi, kteří vás chtějí zničit.“ dodal JEff.
„Nic takového se nemůže stát, nás chrání naši bohové.“
JEff se podíval na Portmana.Vesničané evidentně nechtěli s nimi nic mít.Náčelník dokonce pomalu odešel do svého obydlí.
„To snad ne!“ vyhrkl plukovník Portman.
„Pokud by nás neuposlechli, mohli by ohrozit celou akci a tím i naše životy!“
Jeff byl bezradný.Přišla k nim Kathrin.
„Děje se něco?“
„Kate, možná jsme sem vážně neměli jezdit.Ale, poslouchej, zatím se nic neděje.Vesničané jen nechtějí uposlechnout tady plukovníka.“ ve tváři Kate se značily obavy.Vesničané si dále žili normálním životem.Odněkud přicházeli ženy s vodou, děti si hráli na nehostinné zemi a vlastně každý něco dělal.Přesto zde se vzduchem nesl zvláštní neklid.Jeff, Kate i plukovník to cítili, jen vesničané jako by vůbec nechtěli brát jejich výzvy v potaz.
„Jeffe, teď není možné se vrátit, až letdalem na severu, které bude přistávat.“
„Vím, no, snad to bude v pořádku.Musíme zůstat tady ve vesnici...Ale můžeme se podívat po nějakém místě, kde by se mohla dříve nacházet ta socha.“
„Socha, no nevím, bere tě to nějak moc.Ale aspoň snad zapomenu na to nebezpečí.“
Jeff se vydal k dřevěnému obydlí, které bylo částečně zpevněno hlínou, zde bydlal náčelník.Kate ho následovala, plukovník Portman se zatím pohodlně usadil na zápraží jedné z chatrčí a zapálil si cigaretu.
„Pane, počkejte, jak se vlastně jmenujete?“ zeptal se Jeff dobíhajíce náčelníka.
„Říkejte mi prostě “náčelník“, jména nejsou podstatná.“
„Potřebovali bychom s vámi mluvit, no, o něčem co nemusí ostatní muži, kteří s námi přijeli vidět.“
„Tak tedy jít tudy.“ pozval náčelník Jeffa s Kathrin do své chýše.
„Víte, jde o takový exemplář, je z drahého kamene...“ vykládal Jeff, zatímco Kate povystrčila sošku z batohu.
„O to.“ dodal Jeff.Náčelník se chytil za vousy.
„Zajímavé...“
„Víte, tedy nevíte odkud by mohla pocházet?“
„Ale jistě že vím!“ oznámil náčelník.V Jeffových očích svitla naděje.
„A?“
„Včas se to dozvíte a teď už běžte!“ vyhnal je náčelník ven do sluncem rozpálené pouště.Jeff a Kate tedy nevěděli co podniknout.
„Včas se to dozvíme?“
„Nechápu, co to má znamenat.“
Došli k plukovníku Portmanovi, který právě odhazoval cigaretu.
„Tak co, jak to šlo u náčelníka?“
„Abych řekl pravdu, tak jsme na slepém bodě, prý se to co chceme vědět dozvíme včas.“plukovník se ušklíbl.
„Dobrá rada.“ podotkl pak.
„Vy předpokládám nic nového, že?“
„Beze změny...“ Portman nestačil doříct.Z nějaké přístupové cesty přiběhl mladý muž a něco křičel.Nebylo mu rozumět, mluvil domorodým jazykem, ale jedno poznat bylo, strach.
Náčelník vyběhl ze stanu a vyslechl ho.Muž stále něco vykládal.Plukovník byl nejistý, netušil, co se děje.Náhle se náčelník vydal rychlým tempem přímo k němu.
„Dobrá, měli jste pravdu, zlo se blíží, neuposlechli jsme vás a teď budeme pykat všichni!“ prohlásil polohlasem značně vyděšeně náčelník a odběhl.Jeff se podíval za vesnici.Odtamtud se ozýval na zdejší prostředí nezvyklý ruch.Lidé náhle jako probuzení odhodili všechny věci a někam utíkali.
„Sakra, plukovníku, vidíte to?“ zeptal se Jeff.
„A do...no, tak to je průser, chlapi, je to tu, zaujměte obranné pozice, připravte zbraně.“
„Máme šanci?Je nás pětadvacet.“
„Chcete umřít bez boje?Tihle neznají slitování!“
Jeff se opět podíval za vesnici.Několik terénních aut se rychle blížilo a vířilo za sebou prach.
„Máte pravdu, připravte se, já potřebuji zbraň.“
„Jeffe!“ podívala se na něj Kate.
„Musím, ty se běž schovat.“
„Kam, nesmíš se nechat zabít!“
„Je jedno kam, hlavně běž!“ Jeff se odmlčel a popohnal Kate dále.
„Jeffe, ne, prosím...“
Políbil ji, znovu ji popohnal dále od blížících se aut a vyběhl za vojáky.Kate zůstala stát omámená náhlým zvratem situace.
„Sakra běžte!“ vyzval ji ještě plukovník Portman.Kathrin se nakonec dala do běhu.
Muži čekali s několika puškami připraveni na bitvu.Schováni za chýšemi, za zídkami z kamení, v prohloubené cestě.Přišli rozhánět občanskou válku, zato možná budou rozehnáni oni.Jeff stále pobíhal.Auta byla kousek od vesnice.Lidé nestíhali utéct, Kate se proplétala mezi nimi.
„Potřebuji zbraň!“ volal Jeff.
Nikdo neměl žádnou navíc, Jeff byl bezmocný a v první linii.Blížilo se šest přeplněných aut, z některých vylezli muži a začali střílet.
„Pozor, střelba!“ zavolal plukovník.
Kulky roztříštily několik dřevěných kůlů v nejbližší chatrči.Jeff těsně uskočil.
„Opětujte palbu!“ vyzval plukovník a nasadil si brýle.Vojáci stříleli.
„Potřebuji zbraň!“ zavolal ještě Jeff.
Kate běžela ani nevěděla kam.Velký dav domorodých lidí jí bránil v cestě, musela zpomalit.Sakra, co teď udělám?pomyslela si.Náhle uslyšela střelbu.Otočila se.
„Jeffe!“ zachtělo se jí vrátit.Pak si vzpomněla na jeho slova.Vlevo od ní byla jakási větší budova, vlezla oknem dovnitř.Z chudě vybavené chýše vedla pouze jedna další cesta ven.Východ snad směřoval dále od nebezpečí, rozeběhla se tam.Opět zazněla střelba.
„Plukovníku, potřebuji zbraň!“ zavolal na něj Jeff.Střelba z kulometů se rozléhala po kraji.
„Nemáme zbraně.Narazili jsme na tvrdý odpor, nechte mne být!“
Vlevo od Jeffa upadl v bolesti voják do písku.Za kamennou zdí se k němu Jeff doplazil.Sáhl vojákovi na tepnu.Žádný puls.Muž zemřel.
„Sakra!“ zařval Jeff.Vzal si vojákovu pušku a zásobník.Nabil zbraň a vykoukl za zídkou.
Kate vyběhla zase ven na jinou prašnou cestu mezi domy.Bylo zde pár lidí, někam utíkali.Narazila na náčelníka.
„Běžte se schovat do velké budovy!“ pokynul jí.
Kate nechápala kde to je.Náčelník nastavil ruku a ukázal jí cestu.Běžela tím směrem a více a více výstřelů jí znělo za zády, myslela na Jeffa.Tížil ji batoh, byla v něm podivná socha, vážila několik kilogramů.Kate spatřila velké obydlí pokryté hlínou.Nebylo zde překvapivě mnoho lidí.Rozeběhla se tam s novou dávkou energie.
Jeff vystřílel zásobník a shýbl se pro další.Protivníků jakoby neubývalo.Jeden z vedle sedících vojáků byl zasažen přímo do hlavy.Jeff vystrčil pušku a střílel.Auta byla u nich, povstalci s nejrůznějšími zbraněmi kousek od zdi.Další dva muži padli.Kolik bylo ztrát na druhé straně nikdo nemohl odhadnout.
„Stáhněte se!“ zamával rukou Portman na ústup.Vojáci se začali jeden po druhém vracet do vesnice.Její okraj byl již v rukou nepřítele.
„Běžte, běžte, běžte!“
Jeff utíkal podél stavení dále.Byly zaujaty nové pozice.Jeff připravil zbraň ke střelbě.Zbývající vojáci zde čekali poschovávaní podobně.V zaměřovači se objevili první muži.
Kate stanula ve velké budově, zvuk zbraní se opět rozléhal o něco blíž.Něco nebylo v pořádku.Schovalo se zde ještě několik lidí, Kate si sedla pod okno a čekala.Náhle se vedle výstřelů ozval i blízký nářek.Kate vstala opět ze země.Podívala se z okna a spatřila další povstalce na druhé straně vesnice.Někdo vtrhl do domu, ve kterém byla i Kate.Lekla se a odvrátila hlavu od okna.Vesničané přinesli zraněného.Kate se rozeběhla k postřelenému muži, sotva dýchal, ale snažila se mu pomoci.
„Sakra plukovníku, co to je?“ ozval se Jeff.
„Střelba na druhé straně vesnice?“
„Vypadá to tak, asi jsme padli do léčky!“
„Sakra, nemůžeme se ubránit!“
„Moment, neběžela tím směrem i Kathrin?“
Plukovník Portman již neodpověděl.Tušil, že na Jeffovu otázku zní odpověď ano.Střílel dále do skupiny povstalců, jež se snažila uličkou dostat až k nim.
„Promiňte, ale tohle nejde, jdu najít Kate!“ vykřikl Jeff a odběhl.Zbraň měl stále u sebe, věděl, že se dostane do velmi nebezpečné situace.
„Sakra, skoro nedýchá, slabý puls...“mumlala si Kate pro sebe, jelikož jí stejně nikdo nerozuměl.Výstřel se ozval nepříjemně blízko.Rána, jejíž příčinou Kate na chvíli ohluchla však svůj cíl neminula.Kathrin pocítila něco teplého na zádech.Otočila se.Kulka zasáhla jednoho ze skrytých mužů přímo do krku.Najednou nevěděla co dělat, o koho se postarat, jestli sama o sebe nebo o zraněné.Evidentně zde šlo o život.
Jeff utíkal mezi chatrčemi přímo na druhou stranu vesnice.V rukou svíral americkou pušku, byla trochu od krve.Docházelo mu, že sám nic nezmůže, ale Kate byla v nebezpečí.Ozvaly se další výstřely.Jeff běžel tím směrem.Míjel všemožná obydlí, pak se přímo před ním objevilo jedno plné lidí.Jeff nakoukl dovnitř oknem.Snažil se v houfu lidí najít náčelníka, jediného, který rozuměl anglicky.Ženy, děti, muži, ale náčelníka neviděl.Jeff se prudce otočil, připravil zbraň, někdo na něj volal známým hlasem.
„Vy, Kate tam ve velká budova!“Jeff spatřil náčelníka běžícího po cestě.
„Je zde nějaké bezpečné místo?“ zařval Jeff co nejrychleji, náčelník byl přímým terčem.Stále utíkal k Jeffovi.
„Vy jít do studna, tam, tam!“
„Do studny?“ zeptal se nevěřícně Jeff.
„Ano, vy poznat bezpečné místo ve studna!“ Jeff stále nevěřil.
„Kate je tedy támhle?“ zeptal se, ale když se náčelník otočil, aby mu ukázal velké stavení, na hrudi se mu objevilo několik červených fleků.
„Néé!“ zařval Jeff.Vyběhl ze svého místa přímo k náčelníkovi.Ze zbraně létaly prázdné nábojnice, Jeff střílel do neznáma, do míst, odkud přišly střely.
„Do studny...“ dokončil svou řeč náčelník.Pak v něm definitivně vyhasl život.Jeff byl kousek od velkého obydlí, viděl okno, jediná šance na vstup.Přestal střílet, připravil se na skok a pak se objevil na podlaze v budově ze slámy a dřeva.Na zemi něco lepilo.Jeff se podíval, ležel v kaluži krve.Bože, je Kate živá?
„Jeffe, jsi v pořádku?“ zeptala se Kate.Vzduchem opět prosvištělo několik kulek.
„Do studny!“ zavelel Jeff.
„Do...?“
„Neptej se, pojď!“
Jeff chytil Kate a oba vyběhli ze zničeného příbytku, do kterého se opět zaryly střely.Nebylo vidět jediného nepřítele, ale byli tam.Jeff i Kate utíkali jak nejrychleji mohli, před nimi se objevila jakási náves postavená v poušti.Uprostřed byla studna.KAte se otočila pátrajíc po nějakém muži, který by je mohl zabít, ale vzduch byl zatím čistý.Doběhli ke studni, zdálo se, že do otvoru vede dostatečně dlouhé lano.Dno nebylo možné spatřit, možná tam ani nebyla voda.Jeff se chytil lana a začal spouštět Kate dovnitř.Pak zaháknul lano a slézal také.Nebylo vidět na krok, zahltila je tma.Po chvíli se konečně jako životadárné světlo rozsvítila baterka v ruce KAte.Zdálo se, že chce an něco JEffa upozornit.
„Jeffe, podívej!“nasvítila na zeď studny.Jeff se podíval a v hlavě mu probleskla myšlenka náčelníkových slov.Třeba se zde opravdu skryjí, třeba je to bezpečné místo.Přímo na úrovni vodní hladiny se ve zdi objevil otvor.Nebylo vidět jak je dlouhý, ale byl tam a oba se tam mohli schovat.Kate se spustila po pás do vody a vlezla do otevřené stěny.nad nimi začalo být neklidno, ozvaly se hlasy.Jeff se spustil také dovnitř, byl po pás ve vodě.Zase se ozvaly hlasy.Jeff čekal co se stane.Ale nechal lano rozhoupané!Kate zhasla svítilnu, stála ve vodě nehnutě, žádný zvuk nebyl žádoucí.Studnu z vrchu osvítila záře.Někdo svítil přímo k nim.Další různé hlasy se ozývaly kamennou studnou.Lano se rozhoupalo mnohem více.Vzduch se zachvěl, voda se čeřila.Kamennou studnou se rozezněl nepříjemný zvuk lana padajícího do vody.Jeff i Kate zůstali nehnutě stát.Věděli, že teď nemají jak se odtud sami dostat, ale stále slyšeli nějaké hlasy.Voda se opět zčeřila.Než si oba uvědomili, o co jde, rozbrázdila hladinu temné vody mírně nasvícené pouze svítilnami z vrchu salva kulek.Ty jim nic udělat nemohly, ale co si zjistil Jeff bylo smrtící.Do vody spadl i granát.
Jeff instinktivně zatlačil Kate dozadu do hlubší vody.Hlubší voda?Kde se tam vzala?Výklenek byl větší než se zprvu zdál.Snažili se jakkoli dostat ode dna studny, za pár krátkých chvil tam vybuchne granát.Běželi poslepu, baterka byla zhasnutá a netušili kam míří, ani co je před nimi.Ozvala se obrovská exploze, granát vybuchl.Jeff pustil Kate, byli odhozeni kamsi dopředu.Semlelo se to vše nějak moc rychle.Kate byla v pořádku, byla sice kompletně mokrá, ale nebyla zraněná.Jeffův klobouk plaval kousek od ní.NEbrala ohledy na svůj batoh ani na sochu z berylu a plavala vstříc Jeffovu tělu ležícímu opodál.Naštěstí zde bylo možné stále stát pevně na kamenné zaplavené podlaze a tak ho dokázala vyzvednout vzhůru.
„Jeffe, jsi v pořádku?“ zeptala se ho, i když jí patrně nevnímal.
„Sakra, tohle mi nedělej, jak se odsud dostaneme?Tak sakra!“ podívala se ne krev, jež vytryskla Jeffovi na ruce.
„Musíš něco vymyslet, já to sama nezvládnu!“ nadzvedla opět jeho tělo.Patrně se do něj dostalo mnoho vody.Měla poslední šanci, dostat ji z něj.Bouchla ho několikrát do zad, ale v hluboké vodě to příliš nešlo.Jeff se však začal probouzet.
„Zase granát?“
„Jeffe!“ zajásala Kate.
„Kdo mi řekl, ať se schovám do studny?“
„Klid, žiješ, my žijeme, teď vymysli, jak se odtud dostaneme...“
Jeff si ještě neušetřil další poznámku: „Bezva...“, ale pak se Kate zeptal, kde má baterku.Svítilnu měla naštěstí stále u sebe, pokusila se ji rozsvítit.Oslepila je nezvyklá záře, baterka osvítila prostor před nimi, stále fungovala.Oslepeni ostrým světlem, pomalu se pohybovali dopředu.Narozdíl od pouště nad nimi zde bylo příjemně chladno.Možná je studila voda, jež se zde nestačila ohřát a ještě skapávala ze stěn.Nenacházeli se v jakémsi výklenku, jak si mysleli, ale v dlouhé chodbě, která vedla do neznáma, ta byla patrně zbudována na obranu.Jeff byl ohromen.Pokračovali dále a baterka osvětlovala stále větší prostor před nimi.Dorazili na místo, kde se chodba rozšířila a změnila v místnost, vstoupili dovnitř.
„Vidíš?Ubývá vody.“ podotkla KAte.Chvíli na to se za nimi sesypal strop.Patrně byla studna hodně stará, podmáčená a měla narušenou statiku.Několik stropních kamenů se zřítilo a za nimi se valila suť.Voda se zbarvila do odstínu půdy, zkalila se.Cesta zpět neexistovala.Nemohli se nyní spolehnout na žádnou pomoc z vesnice.
„Kate, co je to?“ ozval se Jeff.Koukal naprosto opačným směrem od zhrouceného stropu.
„Kde?“
„Tam, posviť tam!“ Kate namířila baterku kamsi do tmy.Byli opět ohromeni.Místo jako bylo tohle by zde nikdy nečekali, ale stálo tu, pomalu zapomenuté.Jeff přemýšlel.Vše se včas dozvíte...vzpomněl si na slova vesnického náčelníka.Zdálo se, že je vše jasné.Ve skalní stěně bylo neuvěřitelně mnoho znaků, nějaké staré písmo.Kate však upoutalo něco úplně jiného.Mezi nápisy byl jakýsi malý obrys nějakého předmětu.Kate už vyndávala sochu.Jeff přejel prsty po jemné struktuře malého výklenku.Do jeho zadní části se po stranách zařezávaly další úzké hluboké otvory.Tušil, že tam přesně zapadnou křídla.Pod celým výklenkem se nacházel jakýsi podstavec vyčnívající do prostoru, na něj Kate položila sochu a pomalu ji překlopila vzad.Přesně padla.
„Páni...“ vypadlo z ohromeného Jeffa.
„Hezkýý, tak to bychom měli, víme odkud to je, jak se dotud dostanem?“ Jeff pokrčil rameny a nadále zkoumal sochu, která téměř dokonale zapadala.Vyndal ji, spatřil malé úlomky, které bránily absolutnímu zapadnutí sochy, které bylo i tak důkazem pečlivého tesání..
„Podívej se na tu kamenickou práci!“Kate už o tom skoro nechtěla slyšet, i když ji to ohromně zajímalo.Necítila se však na ponurém nepříjemně vyhlížejícím místě bezpečně.Rozhlédla se kolem po světle baterky.Znejistěla.
„Jeffe, není tu žádný východ!Cesta, kterou jsme přišly, byla jediná!“
Jeff se podíval a musel pouze přikývnout.Bylo až záhadné, jak lehce to bral.Zajímala ho hlavně socha, po cestě ven netoužil až do chvíle, kdy mu to vše došlo.
„Jak se odsud dostaneme?No, zapoj to svoje myšlení, když...“ nestačila doříct.
„Není možné, aby odsud nevedl východ.Zdá se, že to trochu připomíná Máyský podzemní systém.Nikdo ho dlouho neobjevil a pak, no, pokud se jedná o nějakou svatyni, myslím si že ano, tak tu východ někde bude.“uvažoval.
„Svatyně?Mě to tu spíše nahání hrůzu.“
„Ano, je pravděpodobné, že svatyní je to pouze pro ty, jež opravdu věří.“
„A ti mohou najít východ ve smrti.“ podotkla Kate.
„Kate, podej mi baterku!“ Kate předala svítilnu do Jeffových rukou.Strop zde byl v přiměřené výšce, kousek nad jejich hlavami, ale spíše nižší, než obrovský.Jeff zvedl ruku z vody a poklepal na několik stropních kamenů.Přemístil se na místo, kde se dokonce rýsovala jakási klenba.
„Křížová klenba?Tady v Africe?“ podivil se.Ještě ho napadlo, že... poklepal na kostku přímo ve středu klenby.Nic.Stále stejný tupý zvuk.Byl vkoncích.
„Skoro všude je písmo.Mohou to být prosté modlitby, návod jak odsud...“ řekla Kate.
„Mmmm, to si nemyslím, kdo by se chodil modlit do studny?Je to tu asi hodně staré, jak by tehdy slézali takovou výšku?A ta stvůra ztvárněná na té soše.Nemám z toho dobrý pocit.“ podotkl stále klidně.
„Myslíš, že...“ Jeff přikývl.
„Někdo tu chtěl něco skrýt, možná, nic o tom nevíme.Ale máme sochu.I místo kam patří.Možná máme klíč.“
„Jeffe, máme dva klíče!“Jeff se otočil za Kate ze tmy tam, odkud vycházel svit.
„Cože?“ zeptal se rázně, Kate totiž právě zjistila, že s sebou vzala obě sochy.Batoh byl sice mnohem těžší, ale mohly se třeba někdy hodit.
„Ty jsi vzala obě?Ale ne...ukaž mi je obě na světlo!“ Kate otevřela mokrý batoh, který byl ještě z poloviny ve vodě a vytáhla sošky.Jeff na ně posvítil.
„Kterou jsme tam dali?“ Kate pokrčila rameny.Jeff podal baterku Kate, zatímco si od ní vzal sochy.
„Jsou různě těžké!Začíná to dávat smysl.“Jeff přispěchal k výklenku mezi nápisy a vsunul sochu, která se ve světle jevila jako ta z berylu.Kate na stěnu svítila a užasle sledovala, co se bude dít.Jeff poodstoupil.Nic se nedělo.
„Tak nic, vymyslíme něco jiného.“ ve chvíli kdy to dořekl se za sochou objevilo světlo.Plápolalo a mihotalo se, svítilo oranžově a osvětlovalo celou místnost.Berylový brus na soše však soustředil paprsek světla na určité místo.Kate se pomalu přiblížila a zjistila, že za sochou se rozhořela stará svíce.
„Nějaké křesadlo?Kdo to vytvořil?“ zajímali se o objev zprvu.Pak však převládla touha zjistit, co je na místě dopadu onoho paprsku.Zamířen byl přímo do středu jednoho velkého kulatého znaku.Jeff jej ohmatal.
Pod znakem se uvolnil kámen.Společně s Kate jej odstranili.Další.Kameny zde byly uvolněné.Jeff je házel dolů do vody, před nimi se objevovala díra do další místnosti.Jakmile Kate posvítila dovnitř, zjistili, že se podlaha zvedá směrem vzhůru a že tam možná bude východ ven z temné kobky.Další a další.Škvíra byla už dost velká.Kate protáhla dovnitř nohu a ocitla se konečně mimo vodu.Stála na suchu, na podlaze ani kapka vody.Jeff vlezl za ní a podíval se vzhůru, viděl, že cesta je dost dlouhá na to, aby je vyvedla ven.Vydali se vpřed.Na konci stačilo nadzvednou zrezivělý poklop ze železa.Vylezli ven, byli kousek od místa, kde stála studna.Vlastně se dostali tam, kde parkovala auta povstalců!
Poklop byl zvenku pokryt vegetací, nikdo ho nemohl odsud spatřit a tím spíše ho otevřít.Kus od nich se něco ozvalo.Slova.Nebyla rozeznat, ale sílila a pak kroky po udusané zemině.Zvuk poklopu zřejmě vzbudil něčí pozornost.Jeff se otočil a rozmýšlel co udělat.V tom okamžiku spatřil kousek od sebe několik mrtvým vojáků.
„Jeffe, vidíš to co já?“ otázala se Kate.Ale viděla něco jiného než vojáky.Všude po vesnici ležely mrtvoly bezbranných lidí.Nikdo se nehýbal.Kate se chytla za ústa, JEff si uvědomil, že se někdo blíží.
„Pojď!“ zatáhl ji do jednoho Jeepu, stojícího opodál, klíče byly stále v zapalování.Nastartoval.Noha sešlápla plyn, ruka zařadila rychlost, auto se dalo do pohybu jak nejrychleji to bylo možné.Za zády se vzbouřil povyk.Povstalci asi přišli na odjíždějící auto.Jeff prudce zabrzdil u několika těl.Vojáci, které před několika chvílemi poznal zde leželi na písku a nehýbali se.I plukovník Portman.
„Seržante!“ promluvil k jedinému žijícímu muži.Griggs byl vážně zraněn, ale do auta nastoupil.
„Jeďte!“ dodal a lehl si na zadní sedačky.Jeff sešlápl plyn na podlahu a vyjel ven z vesnice.
„Kde je severní skupina?“ zeptala se Kate.
„Nechali nás tam samotné, vůbec se sem nedostali.Sežeňte pomoc pro ty muže tam!“
„Spíš bych se odsud rád dostal, abychom jim vůbec pomoci mohli.“ za Jeepem se objevilo pět dalších aut.
Na zadní kapotě se objevili průstřely.Jeff stočil volant prudce doleva.Seržant Griggs se co nejvíce skrčil.Vzduchem se nesla střelba.Další otvor po kulce na boku auta.Jeff talčil pedál dolů.
„Co je v té bedně?“ zeptala se Kate.
„Nevím, podívej se, doufám že tam není munice.“ Kate otevřela jakousi dřevěnou bednu.
„Samý nářadí....“ vyhodila bednu z auta.Podívala se na pět zlověstně vedle sebe seřazených aut, muži stáli u kulometů.Střelba.Druhé auto zprava se v mžiku vzneslo do vzduchu v záplavě prachu a za ohromného hluku.Jeff se ohlédl.
„Nářadí?“
„Vážně jsem to neviděla.“
„Paní Ryleyová, zkuste ten kulomet.“ napadlo Griggse.
I v tomto Jeepu byl těžký kulomet.Kate se postavila a začala střílet.Jeff jel stále dopředu, kousek od nich byl jakýsi kopec.Vydal se přímo k němu.Střelba se ozývala ze dvou směrů, pouštní údolí zahalil obrovský hluk, v dáli hořely trosky auta.Hluk přestal.
„Došli náboje!“
„Kruci!“ podotkl Jeff, tušil, že mohly být v té bedně spolu s nějakým granátem nebo výbušninou.Do auta se zarylo opět několik kulek.Blížili se vrcholku kopce.Smrt byla velmi blízko, stačila rána do palivové nádrže a auto by explodovalo.Tlumiče ztlumily náraz, auto se přehouplo přes vrchní část do duny navátého kopce.Objevilo se něco, co nikdo nečekal, jakási nová kapka naděje, spásy, šance na další život, pod nimi před chvíli přistálo letadlo americké armády.Vojáci byli připraveni na boj, severní oddíl dorazil pozdě.Lepší však pozdě nežli nikdy.Jeff zamířil přímo k výklopným dveřím do prostoru letadla.Vojáci připravili zbraně.Auto zaplulo dovnitř.
Kate se protáhla, podotkla, že nechce již nic takového zažít.Dala si své oblíbené kafe a zašla do své místnosti tady na univerzitě.Hned vedle byl Jeff, řešil okolnosti okolo sochy s panem Copperem.
„Víte, v něčem jste měl pravdu, ty sochy snad vážně přivolávají neštěstí, ale když jsme je měli u sebe, vždy jsme to záhadně přežili.“
„To je zvláštní, od doby, co ji vlastním, zemřelo mnoho lidí.“
„Myslel jsem, že vám ji odkázal otec.“
„Ano, ano, ale my se moc nestýkali, měl nějaké své velké tajemství a tuto sochu mi předložil jako dědictví, které má odhalit právě tohle, jeho nějaké výmysly.“
„Takže i v jeho okolí umírali lidé?“
„On vlastně zemřel kvůli té soše.“ Jeffa to začalo zajímat.
„Spáchal sebevraždu.On si tou sochou rozbil hlavu.“
„To je nepříjemná smrt.“
„No, ani o tom moc nevím,“ pan Copper přešel raději k jinému tématu. „takže je opravdu z Namibie?“
„Ano, odhalili jsme asi to tajemství, o kterém jste mluvil, ležela kdysi ukryta v jakési svatyni, ještě se tam hodláme vrátit...To místo však bylo znesvěceno krví.Zemřelo mnoho lidí, nevinných, za nic nemohli.A ta socha byla jakýmsi klíčem.Pomohla nám dostat se ven z té podzemní svatyně, to bylo takové tmavé místo, zaplavené vodou a pak ta socha probudila...“
„Dobrá, tak já tedy půjdu, vím odkud to je, no, artefakty, které najdete, jak jsem se doslechl, posíláte do muzea.Sochu nehodlám vydat, ale poslal jsem vám peníze na účet.“ Copper očividně nechtěl nic o svatyni slyšet.Jeff ho doprovodil ke dveřím z kanceláře a šel za Kate.
„Jeffe, máš tu nějaký dopis, ty se znáš s někým z Ruska?“ Jeff pokrčil rameny a rozbalil obálku.


V.Sergejov
Mosckba
Vážený pane Ryley,
dolslechl jsem se, že jste žádaným archeologem a víte něco o případě, který jak
zjistíte máme společný.Tato záležitost Vás zajisté bude zajímat, pakliže budete moci,
přileťte do Ruska, budete vyzvednut na moskevském letišti a odvezen do Permu.Zde se již setkáme a já Vám dám bližší instrukce.Abyste přibližně věděl, o co se jedná, zasílám společně s dopisem i přílohu, pár fotografií.
Vasilij Sergejov

Jeff dočetl dopis a nahlédl ještě jednou do obálky.Leželo zde několik fotografií.Jeffovi se podlomila kolena, zavolal Kate.
„Pojď se na něco podívat.“ řekl roztřeseným hlasem.Jeho předpověď se vyplnila.Na fotografii byla zachycena další naprosto totožná socha, opět z jiného materiálu.Byla však neprůhledná a Jeffa hned napadlo, že pokud existuje podobná svatyně té namibijské, nebude možné použít k východu paprsek světla.Soška sice nebyla průhledná, ale zářivě se leskla, Kate si promítla mapu světa, Perm ležel na Urale, místě aktivní těžby platiny.
„Platina?“ Jeff přikývl.Našli cestu k další soše.Měli nyní práce nad hlavu, ale Jeffa sošky nějak zaujaly, bylo v nich něco tajemného, více než v ostatních artefaktech, jež objevili.Sochy mohly mít náboženskou spojitost nebo naopak.Každopádně bylo kolem nich značně nebezpečno.
Jeff rychle vyrazil ze dveří, pan Copper už mohl být docela daleko, ale Jeff se ho ještě pokusil dostihnout.Mezi sochami bylo jistě nějaké pouto a o tajemství v něm ukryté nechtěl Jeff přijít.Běžel dlouhou chodbou, která vedla napříč okrajovými částmi univerzity až k velkým proskleným dveřím, které sloužily jako vstup do školy.Pan Copper nikde.Jeff se bezradně rozhlédl po prostranství před budovou, ale mezi mnoha studenty se Copper již ztratil.Jeff se odebral k odchodu zpět.
„Jeffe, ty chceš jet vážně do Ruska?“ zeptala se Kate, když se udýchaný Jeff vrátil.
„Namibie, řekl bych, byla horší.“
„No tak dobrá, ale máš teď hodně práce.Vidím to tak na, no,“ Kate se podívala do kalendáře.
„tak na úterý.“ Jeff se chytil za bradu.
„Zítra letíme do Moskvy.“