Cesta vlka IV. část

Anotace: Stíhám to nějak rychle. Baví mne to psát... Tak ještě aby to bavilo někoho číst. Komentáře vítám.

Poloprázdné letadlo, na jehož palubě seděl samotný Jeff bez Kate se přiblížilo nejodlehlejšímu ostrovu světa.Ostrovu, o němž se ví pouze, že existuje a že jeho obyvatelé skrývají obrovské tajemství od dob, kdy se pomalu vytratil kanibalismus.Již pouhé sochy moai tvoří z tohoto místa tvaru trojúhelníku se třemi body ve vrcholech - nejvyššími body celého ostrova, délkou 35 a šířkou 25 kilometrů velmi záhadné místo.
Jeff si promnul ruce.Cítil nervozitu a tlak na svou osobu a již nikomu nedůvěřoval.Na Velikonoční ostrov se chtěl již dlouhá léta dostat, zejména kvůli výzkumu zdejších záhadných soch.Teď, když seděl na palubě letadla, které vlastně létalo pouze na přímé spojnici Pitcairn – Rapa nui a nebylo možno se sem jinak dostat, věděl, že se nemůže nic stát, ale nebyl na vše připraven.Musel zjistit, co se stalo s Kate, případně najít důkazy o její nevině.Do toho všeho byl zamotán samotný příběh sošek okřídleného vlka s cenícími zuby, mírně zdeformovaného, který vlastně vše odstartoval.Pak již běželo všechno naprosto proti plánu a moc rychle.Někdo se patrně snaží sochy získat mnohem více než Jeff s Kate a nebojí se ani zabíjet.Když se dozvěděli o smrti pana Grahama, který jim také sám jednu sochu svěřil a policie je obvinila z jeho vraždy, během pár sekund se jim obrátil život naruby.On utíká před policií, zatímco jeho žena je pravděpodobně před soudem a neví co ji čeká.
„Airport Mataveri, outside temperature is 27 degrees celsius.Please check your seats.Have a nice day.“ Ozvalo se v letadle, které se blížilo přistání.Jeff nevnímal a ani ho to nezajímalo, kolik je venku stupňů, ani že má mít hezký den, na tyto reklamní triky byl již zvyklý.Přemýšlel, jak z obyvatel malého ostrova získat tajemství staré stovky let, střežené mnoha generacemi.Jedná se o naši sochu?Usilovně vymýšlel nějaký trik, kterým by ohromil zdejší úřady.Pakliže by neuspěl tam, rozhodl se vydat do muzea.Na ostrově existovalo vše, ale v mnohem menší podobě, než to známe z moderního světa.Jediný kostel na ostrově zaujímá pár metrů a v hlavním městě Hanga Roa žije pouze okolo 3000 obyvatel.Jeff tušil, že tohle tak obtížné nebude.Pokud tu ta socha vůbec někdy byla.Když by ji našel, měli by v rukou už pátou sochu, což je na archeologicky významnou památku nesmírně velké číslo.Když by našel i tuto sochu, stalo se jeho hlavním úkolem zachránění Kate.Vlastně toužil po obojím a snažil se obě situace vzájemně propojit.Pět soch.Páni. Po mnoha zbytečných otázkách kolem soch ho napadla ještě jedna zbytečnější. Z jakého bude materiálu?
Jeff vycházel z terminálu malé nízké letištní haly a s povzdychem strčil zpáteční letenku do kapsy.Utratil za ní ohromnou sumu a neměl z toho nejlepší pocit.Kate je někde ve vězení a potí se strachy, zatímco on si přijede sem.Rozhlédl se kolem letiště.Rostlo zde mnoho palem a jiné tropické vegetace, na letištní ploše bylo jediné letadlo. NEvíš jak bych byl rád, když bych zde nebyl sám.Ideální místo pro dovolenou. Kousek od něj se rozprostíralo několik domků a za nimi čněl obrovský zatravněný kužel, nejvyšší sopka na ostrově, Maunga Terevaka.Na ostrově sice jezdily taxi, ale necítil se na další útratu kvůli dvěma kilometrům pěší chůze.Sehnal si zde nejlevnější hotel a podle mapy celého ostrova se vydal přímo směrem po hlavní ulici k němu.Bydlel v malém domku poblíž centra, které bylo odkudkoliv stejně daleko u majitele příjmením Pedro.Měl sice rezervaci na celý týden, ale nehodlal se zaobírat zbytečnostmi a okamžitě se zeptal, kde se nachází muzeum a správa města.
„Jděte rovně po hlavní ulici směrem k přístavu, nemůžete minout.“
Jeff se vydal prázdnou ulicí přesně podle instrukcí a brzy narazil na žlutou budovu se slabě čitelným nápisem Museum´d Rapa Nui.Rozhodl se, že se zde zastaví jan když se něco nezdaří, pokračoval na úřad.V nejhonosnějším, ale přesto malém domě ho uvítali celkem příjemně.Venku bylo horko a on nepohrdl studenou vodou.Když ale vyslovil, co potřebuje, dostavily se částečně očekávané komplikace.Tajemství střežené po staletí nemůže být vyzrazeno jen tak někomu.
„Víte, potřeboval bych se něco dozvědět, no, musím zde něco najít.“
„Jedná o historicky hodnotné nálezy.“
„Asi myslíte naše desky s nápisy rongo-rongo.“
„Ehm, ne tak docela.“ Nesouhlasil Jeff. „Vlastně možná, mohlo by to s tím souviset.Slyšel jsem, že byly nalezeny někde v jeskynním systému tohoto ostrova.“
„Pane, my jsme úřad pro zcela jiné věci, možná by vám byli schopni lépe pomoci místní.“ Jeffa překvapilo, že nezmínil muzeum, ve kterém se ony desky nachází.
„A co muzeum?“
„No, tam si vlastně můžete zajít také, ale pochybuji, že by...“ Když zvedl úředník oči od cáru papíru, byl Jeff již na cestě k muzeu.Doufal, že zde bude o něco úspěšnější, tušil, že když se bude snažit nezmínit sochy, ničeho nedosáhne.Připravil se na nepříjemné zveřejnění celého případu těchto sošek.Musel udělat přesně to, proti čemu byli s Kate celou dobu.Nestáli o zveřejnění, zajímala je historická hodnota soch...a jejich příběh.V malé žluté budově ho uvítal opálený mladý muž a ihned se mu začal věnovat.Jeff se pokusil vysvětlit o co jde.
„Můžete mi říci o zdejších historických památkách?“
„Tak kde bych začal.Naší největší atrakcí jsou dozajista moai, tajemně stojící na ahu nebo na travnatých pláních...“
„Pardon, nevyjádřil jsem se dost jasně, něco neznámého.Myslím že to souvisí s největším tajemstvím ostrova.Někdo tvrdí, že je zapsáno na tabulkách, ale já myslím, že jde o něco jiného.“ Muž se na něj nevěřícně podíval a prohlédl si ho.
„Rongo-rongo?Většina desek je již přeložena.Máme je zde uvedeny s přepisem.Pojďte, ukáži vám je.“ Jeff si vzpomenul, že jednou na internetu objevil stránku, kde se dozvěděl mnoho zajímavostí o tomto ostrově.Mimo jiné i to, že vlajka státu, sice patřícího pod Chile, je shodná s největší tabulkou.Vypadá jako obří vysmívající se ústa, jako by tušila něco více, než ostatní.Na vlajce je navíc celá červená, rudá, barva úst a krve.Když Jeffa průvodce dovedl až k několika vitrínám a začal mu ukazovat jejich přepis, téměř ho nevnímal.Letmo přejížděl očima po všech tabulkách a hledal jedinou.S jeho zkušenostmi již věděl, že shoda mezi těmito symboly nemusí být čistě náhodná nebo pouze estetická.
Jeho oči brousily po obdélníkových a rozlámaných deskách, až se dostaly na místo velmi zvláštní.V kruhových vitrínách byly vždy exempláře po mnoha kusech, tady se nacházel pouze jediný, chráněný zdvojeným sklem.
„Tady!Ukažte mi přepis.“ Průvodce se přemístil k Jeffovi a nahlédl mu přes rameno k vitrínce.
„Tak to je právě problém.Je to jedna z posledních nerozluštěných tabulek.“ Jeff věděl, že kápl na správnou tabulku.Teď již zbývalo jen zjistit, co má společného se sochou.
„Nerozluštěná?“ Muž přikývl. „Můžu se tu chvíli porozhlédnout?“
„Samozřejmě.“ Jeffa napadla jediná možnost.Písmo bylo obrázkové, jednotlivé znaky znamenaly slova.Potřeboval jen trochu času.Průvodce si odešel vypít svůj čaj, zatímco Jeff pečlivě zkoumal jednu destičku po druhé.Po krátkých pěti minutách měl jasno.
„Můžete sem zase jít?“ Muž přišel opět velmi ochotně a přívětivě očekával dotaz.
„Vážně je nepřeložená?“ Jeff namířil prstem na stejné seskupení obrázků, ale na jiné tabulce, ke které již existoval přepis.Těšil se jako malé dítě, jak se muž začne potit, že sám opět objeví něco, co objeveno být nemělo.Sledoval, jak se v zářícím slunci, odrážejícího se od oken, na mužově krku objevila první kapka potu.Tak a mám to.Jeff čekal, že nyní celou pravdu objeví.
„Pane, budeme zavírat, můžete odejít?“ Jeff se skoro lekl té umělé odpovědi.Na dveřích si všiml, že zavírají až po deváté večer a nadále podnikají s turisty noční výpravy za sochami, které se tak zdají ještě mnohem tajemnější.Nehodlal se vzdát v tak klíčovém okamžiku.
„Ale vždyť je to tak jasné!Víte dobře, že mám pravdu.Nyní již není čas skrývat toto tajemství!“ Buď se všichni na světě mýlí a žádné tajemství není, v tom případě mne má za blázna nebo se bojí, že ho odhalím.
„Pane, odejděte, než vás nechám vyvést!“
„Ale...“ Jeffa při pohledu na rozzuřeného snědého mladíka radši popadla myšlenka na odchod.Právě ztratil jedinečnou šanci objevit, o co se na tomto ostrově jedná.Nemohl sem již více přijít, pamatoval by si ho tento muž.
„Ještě moment...“ Blesklo Jeffovi hlavou a zastavil se.Vrhl pohled na muže a pak na své malé zavazadlo.Průvodce jen nevěřícně hleděl.Jeff otevřel svůj batoh a v každé z jeho rukou se objevil poměrně malý předmět.Jeho poslední šance.Muzeum právě opustili poslední lidé, kteří zde byli současně s Jeffem a tak se odhodlal.V levé ruce platinovou a v pravé křišťálovou sochu.Rozzlobený výraz muže náhle zkrotl.Už se nedíval Jeffovi do očí, ale střídavě na jednu nebo druhou sošku.Jeho pohled pak ustrnul na té křišťálové.
„Kde jste tohle získal?“ Vypadlo z něj nakonec.Jeff zajásal.Sochy byly opravdu oním tajemstvím.
„Mám ji od jistého...No, dnes již mrtvého pana Grahama...“
„Vy jste ji vrátil!“ Vážně mluví jen o jedné? Pak si Jeff uvědomil, že mluví o navrácení.
„Vrátil?“
„Již velmi dlouho se na tomto ostrovu nenachází!“ Mluvil muž, který teď nevěřil svým očím.
„Takže je odsud?“ Náhle v Jeffovi vzplanul plamen moudrosti.Právě našel pravé místo křišťálové sochy.
„Ano a považujeme ji za velmi důležitou.Sice se traduje, že ji vytvořili předkové kanibalů, mělo se jednat o nějaké temné uskupení, dokonce rozšířené po větší části světa, ale zároveň se o ní tvrdí, že má magické schopnosti.“
„Ví se alespoň odkud pochází?“
„Ta deska, kterou jste chtěl znát přeloženou, je vlastně ukazatelem.A socha byla nalezena...“
„Pod zemí.“ Doplnil Jeff.Průvodce zůstal nehnutě stát, Jeff vychrlil další větu.
„A ty tajemné schopnosti mají něco podobného s rozsvěcením světel v temnotách, že?“
„Pane, vy toho víte možná více než já!“ Usmál se muž spokojeně hledící na Křišťálovou sochu.