Pomáhej si a chraň se

Anotace: Policistů je málo a peníze nejsou. Mikropovídka o tom, jak lze také řešit kriminalitu.

Stalo se to asi před rokem. Byl normální páteční večer. Právě jsem si uvařil kávu a chystal se uvelebit u televize, když jsem zaslechl hluk. Přicházelo to odněkud zhora, ale protože bydlím v paneláku, kde je vše slyšet , nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost. Pustil jsem televizi, právě začínaly zprávy, když v tom hluk najednou ustal. S potěšením jsem zeslabil zvuk a natáhl nohy na konferenční stolek v očekávání klidného večera. Po asi další půl hodině se zvuky objevily znovu, tentokrát ale mnohem silnější mísící se s křikem. Bylo jasné, že se jedná o konflikt. Možná manželská hádka nebo exekuce dětí, které přišly pozdě domů, napadlo mě. Najednou jsem ale úplně jasně uslyšel volání o pomoc. Znělo to naléhavě a já si uvědomil, že budu muset něco podniknout.
Vzal jsem mobilní telefon a zavolal na policii. Telefon chvíli zvonil, až se na druhé straně ozval nepříliš ochotně znějící hlas.
" Co si přejete?" zeptal se policista.
" Dobrý večer, jmenuji se Novotný a bydlím v tom rohovým paneláku na Zaječí ulici ".
" No dobře, ale o co vám jde a prosím stručně!", přerušil mě ten bodrý muž.
"Mám byt ve čtvrtém patře a odněkud z vrchu slyším hádku, dokonce tam někdo volá o pomoc, měli by jste ihned přijet!"
" A vy jste kdo, že mně radíte, co mám dělat, víte kolik nás tady je? Podívejte se, nejspíš si někdo nezeslabil televizi nebo rádio a vám to připadá jako hádka. Jestli vás to ruší, vemte si prášek na spaní, běžte do postele a nepřidělávejte nám práci"!
"To ale není rádio ani televize, tam jde někomu o život a jestli nepřijedete ihned, může to špatně skončit."
" No dobře", přešel policista na mírnější tón, " já tam opravdu nemám koho poslat, ale uděláme to takhle. Půjdete se tam podívat vy a v případě, že zjistíte páchání nějakého trestného činu, zavoláte mně a já vám řeknu co dál."
" No dobře, ale co když se tam opravdu páše nějaká závažná trestná činnost, budu na to sám stačit?", položil jsem naivní dotaz.
" Ničeho se nebojte, v případě, že by jste byl ohrožen na životě, křičte, někdo to uslyší, zavolá nám a my už to nějak vyřešíme".
" A jak to budete řešit, když teď nemáte nikoho, kdo by sem jel?"
" Požádám toho souseda, aby si vzal k sobě ještě jednoho, nebo dva další a šli vám na pomoc. Milej pane, hlavně se ničeho nebojte, máme nové směrnice, jak se v těchto případech chovat. Můžu vás ubezpečit, že toto je standartní postup. Hlavně prosím vás, až tu situaci vyřešíte, podejte mně o tom hlášení, ano?"
" Hlášení, já vám? Vy si mě asi pletete, já přeci nejsem žádný váš zaměstnanec, já vás vůbec nemusím poslouchat!", zmohl jsem se na odpor.
"To je pravda, nemusíte, ale potom si uvědomte, že až vy budete potřebovat pomoc, někdo jako vy také může říct, že mě nemusí poslouchat. Tohle pane není o tom, jestli jste nebo nejste můj zaměstnanec, ale o občanské statečnosti a pomoci bližnímu, jestli víte o co jde."
" Ale proč máme potom policii? Vždyť kdyby přišel školený policista, věděl by přece líp než já, jak se zachovat. V případě, že by byl ohrožen na životě , mohl by se bránit zbraní, já nemám nic, než kuchyňský nůž!", pokračoval jsem ve zbytečné snaze přesvětčit toho chlapa o důležitosti složky ve které pracuje.
"To máte možná trochu pravdu. Jenže mince má i druhou stranu. Představte si, že by ho tam někdo zapíchl, nebo zastřelil. Víte vy vůbec, kolik stojí výcvik takového člověka?, nevíte že? Jsou to hrozné sumy a to nemluvím o tom, že když padne ve službě, musí dostat chudák vdova penzi a to také není malá částka. Doufám, že už chápete, proč tam musíte jít sám. Ekonomická situace našeho stát nedovolí hazardovat s životy policistů!
Jak jsem tak chodil s telefonem u okna, všiml jsem si, že nějaký policajt kontroluje auta u našeho paneláku a některým dává za stěrače lístky. Okamžitě jsem požádal jeho kolegu na telefonu, jestli bych mu mohl říci o pomoc.
" To ať vás ani nenapadne, on má své úkoly a vy své. Nechte ho na pokoji, je to pokutář a ne nějakej Rambo."
V tom jsem si ale uvědomil, že je ticho a ihned jsem o tom informoval svého nového nadřízeného.
" Tak už je to bezpředmětné, je klid. Teď jen musíme doufat, že se tam nic nestalo a ráno se někde nenajde mrtvola", řekl jsem policistovi.
" Modlete se, aby se nenašla, protože kdyby ano, jste v tom až po uši. Je to klasické neposkytnutí pomoci. Opakujte své jméno!", vyzval mě.
Jen to dořekl, na nic jsem nečekal a zamáčkl přístroj. Po chvíli mě ale napadlo, že jestli opravdu k něčemu došlo, nebude vypnutí telefonu stačit a raději jsem zajel k řece a mobil do ní hodil. Když jsem se potom vracel od vody zpátky domů a pohlédl na své auto stojící u silnice, nevěřil jsem vlastním očím. Za stěračem byl i v té tmě vidět lístek s pokutou za špatné parkování ...