Polibky smrt(?)

Anotace: O upírce.. xD (pravopisných chyb si prosím nevšímejte xD) jinak nevím co napsat.. xD (trapas)

Vítr si pohrával s jejími zlatavými vlasy, které povlávaly kolem její hlavy. Jmenovala se Lilian, ale přátelé jí říkali Lili. Stála na pláži u kraje moře. Lehké vlnky jí omývaly nohy a namáčely její bílou sukni. Blížil se úsvit. Chtěla, aby tento okamžik přetrval navždy. Byl kouzelný. Měsíc téměř v úplňku a hvězdy, jenž hrály svou světelnou hru. Jednou za čas jedno z těch světýlek spadlo a Lili měla pošetilá přání. Trávila tu mnoho času. Úsvit tu už téměř byl. Cítila, jak se slunce dere na oblohu. Odvrátila pohled od nebe, otočila se a rozeběhla se ke svému sídlu. Nebydlela tam sama. Bydlelo tam s ní mnoho jejích přátel a lidí které pomalu neznala. Každým dnem přibyl nový upír stvořen marnivostí mladých upírů. Sídlo bylo hodně rozsáhlé. Kráčela chodbou, osvětlenou svíčkami, do své ložnice a přemýšlela co bude dělat příští den. Bude opět trávit celou noc na pláži? Možná ano. Ale měla by zajít na lov. Kam jít dřív? „Rozmyslela jsi si mou nabídku?“ vytrhl ji něčí hlas z rozjímání. „Co? Aha, to jsi ty Andreji. Nevím, ještě jsem se nerozmyslela.“ „Přemýšlíš o tom už skoro měsíc! Chtěl bych vědět tvou odpověď. Záleží mi na tom!“ „Záleží? Nebuď směšný! Já vím, co chceš. Chceš ukázat každému v sídle, že jsi silný! To že jsi Pán velký nezmění mou odpověď. Chceš mě jen využít.“ „Lili, ty tomu opravdu věříš? Já chci jen člověka, kterého bych miloval navěky a který by byl ochoten milovat mě!“ „Opravdu? Tak řekni Kate! Ta by dala život za to, kdybys si ji chtěl vzít. A teď mě prosím tě omluv, ale půjdu spát.“ dořekla a zaklaply za ní dveře od její komnaty. Andrej ještě chvíli hypnotizoval její dveře a poté odešel do své komnaty.
Lili si lehla na svou postel s nebesy a přemýšlela. Chtěla by zas vidět slunce, jak zapadá. Chvíli před tím, než usnula, vzpomínala na slunce a jeho odlesky barev, když zapadá.
Probudila se pár minut po tom, co slunce zapadlo. Bude malovat! Vzala štětec s paletou a usedla k připravenému plátnu u okna naproti postele. Malovala a malovala. Ani si nevšimla, že ji Andrej pozoruje ode dveří. Všimla si ho teprve když domalovala. Malovala něco přes hodinu. Výsledek její práce byl úchvatný. Slunce, jež se skrývalo mezi mraky a jeho paprsky prosakovali skrz malé skulinky. Osvětlovaly krásny temný les. „Úchvatný obraz.“ „Co tu chceš?“ zeptala se, když přecházela ke skříni. „Napadlo mě, že by jsi se mnou mohla dnes jít na večírek.“ „Proč?“ začala lovit ve skříni nějaký svršek. „Nemám s kým jít.“ „Vezmi Kate. Já jdu lovit.“ Odvětila a přitom vyndala ze skříně rubínový korzet. Sundala si noční košilku a oblékla si ho a k němu si vzala černou sametovou sukni. „Kate? Já chci jít s tebou! Můžu ti nechat přinést pohár čerstvé krve.“ „Nechovej se jak malý spratek! Pohár..?? Tak to si strč někam, Andreji. Já chci lovit. V tom mi nezabráníš. Nechci být zhýčkaná jako ty! Sklenice krve mi nedá uspokojení. Zatím se měj, Andreji. A má odpověď zní NE!“ vydala se ke dveřím. Když je chtěla otevřít, zadržel ji. „Proč si mě nechceš vzít, Lili?“ řekl s neskrývaným ublížením ve hlase. „Nemiluji tě! A ještě k tomu, důvody jsem ti řekla včera. A teď tě pusť. Mám hlad!“ V šoku odstoupil ode dveří. Lili prošla na chodbu a cestou ven potkala Kate. „Ahoj Lili, jdeš na večírek?“ „Kate? Ne nejdu. Neboj. O Andreje nemám zájem. Je Tvůj.“ řekla s úsměvem na rtech a odešla pryč. Kate za ní jen nevěřícně koukala.
Lili vyšla ze sídla ven. Cestou potkala další upíry, kteří šli na lov, nebo upíry, kteří se z lovu již vraceli. Mířila k městu, které bylo pár set metrů od sídla. Na okraji města ladně vyskočila na střechu prvního domu a hledala si oběť. Ve vzduchu zavětřila mladou krev. Přeběhla po střechách a seskočila do ulic. Prošla ulicemi, už se k ní blížila. Lili byla nedočkavá jak malé dítě o vánocích. Krev ji nehorázně vzrušovala. Dívka se přešla o ulici dál a opřela se o zeď. Dívka se vynořila vedle ní. Koukla se na Lili, jako by byla noční anděl. Lili k ní přešla. Políbila ji na rty a poté svůj polibek přesunula ke krku. A zakousla se. „Anděl…“ vyřkla dívka před tím, než umřela. Lili ji lehce položila na zem a vtiskla poslední polibek na rty. Vstala a zamířila k pláži. Dnes v noci je úplněk, pomyslela si, mohlo by to být nebezpečné. Přišla na pláž a sedla si na svůj kámen, co splýval s mořem. Sedávala si na něj každý den, když je úplněk a i dny, když není. Mohla by si na něj i lehnout, kdyby chtěla. Hodiny sledovala jak se měsíc pomalu přesouvá po své cestě k západu. „Koukněme kdo to tu je.“ Vyrušil ji čísi hlas z rozjímání. „Co?“ odvrátila svůj pohled z oblohy na dotyčného neznámého.“ „Kdo jsi? A proč mě tu rušíš?!“ „Panenka by chtěla vědět kdo jsem. A ty mě pak zabiješ co?!“ odvětil s lehkomyslným úsměvem. „Jsi vlkodlak, to jsem poznala hned, zabíjet tě nebudu, nemám k tomu důvod. Nic jsi mi neudělal, až na to, že mě rušíš!“ „Jo, to je pravda. Nic jsem neudělal.“ Hlasitě se rozesmál. Po chvíli přemýšlení se odhodlal a přistoupil k Lili blíž. Měl krásné uhrančivé hnědé oči, světlou pleť, černé delší vlasy, krásný úsměv a černý dlouhý kabát. „Kdo tedy jsi?“ „Dobrá, ukecala jsi mě.“ usmál se. „Jmenuji se Gabriel.“ „Já jsem Lilian, ale můžeš mi říkat Lili.“ Podala mu ruku v přátelském gestu. On ji přijal a políbil ji. Trochu se začervenala, ale pokoušela se to schovat. Odvrátila od něj pohled zpět k měsíci. „Posaď se. Teda pokud chceš.“ a ukázala na volné místo vedle sebe. Místo vedle Lili s radostí přijal, ale nedal to na sobě znát. „Co že nejsi na večírku svého druhu?“ „Ty nudné večírky mě nebaví.“ Koukla se na Gabriela a usmála se. „Jak vlastně víš o dnešním večírku?“ „Hudba je slyšet až k hranicím města i lesa.“ tentokrát se chopil úsměvu on. „Tak to potom chápu. Jak jsi vlastně našel tohle místo?“ „Ani nevím. Procházel jsem se po pláži a pak uviděl tebe. Tak jsem šel za tebou.“ „Aha. Tak to tedy rozumím.“ usmála se. „Měla bych už jít. Brzy bude svítat.“ „Dobrá. Chodíš sem často, Lili?“ „Každý den. Bylo mi potěšením Tě poznat Gabrieli. Nashledanou.“ Řekla a v mžiku byla pryč. Lili cestou do sídla přemýšlela o Gabrielovi. Blížila se k sídlu. Slyšela, jak hraje hudba. Okolo sídla bylo mnoho rozvášněných upírů. Pár se jich válelo v trávě ve vášnivé debatě.