Domina

Anotace: nevím do jaké sekce to nějak dobře zařadit....

Tiše a poslušně stál se sklopenou hlavou,připoután k ocelovým trubkám v ledovém sklepení.Dlouhé hebké vlasy zakrývali obličej,který se každým okamžikem stahoval bolestí a ponížením.Ústa měl ucpaná roubíkem ze sametové černé látky,svázané vzádu za krkem.
Ruce měl silně připoutané k ledové oceli která ho chladila na rozedřené kůži.Provazy,kterým byl spoután byly na první pohled jemné,ve skutečnosti byly ale horší jak režná nit.Při každém zatnutí svalů se mu prodírali hloub a hloub do kůže.Šarlatová krev klouzala od zápěstích až po lokty,odkaď dál pokračovala svou dlouhou pouť až na kamenou podlahu.Holá hruď se těžce s každým nádechem pohnula kupředu a hned zase zpátky.Ledový vzduch ho studil v plicích a vháněl mu štiplavé slzy do očí.
Naproti němu stála dívka.Štíhlé,dlouhé nohy přikrášlovaly vysoké kožené boty na jehlách.Její krásná a naprosto symetrická lýtka vypadala v těch botách kouzelně.Měla na sobě latexové korzetové šatičky,které toho moc nezakryly.Při každém ladném kroku odhlalil skromný kus látky nádherný zadeček.Bělostná kůže v kontrastu s černou barvou téměř zářila.Pevný a oblý zadeček přecházel přes krásné křivky jejích boků v útlý pas.V pase měla uvázanou rudou mašli namísto pásku.Při pohledu ještě o kousíček nahoru se tajil dech.Při každém nádechu se ji hruď mírně vypínala proti těsné látce.Hluboký výstřih odhaloval její největší přednosti...Ňadra bělejší než právě padlý sníh se sladce růžovýma bradavkama...
Ramena měla holá.Štíhlé ruce přecházely v dokonalé dlaně,v nichž třímala hrozbu pro spoutaného kluka.Devíti ocasá kočka.Dlouhé kožené provázky zakončené malými uzlíky.
Zadívala se na něj svýma nelítostnýma očima.Byly temně hnědé skoro až černé,dlouhé řasy jim přidávaly na půvabu.Člověk jen stěží odolával nepohladit ji po tak krásných tvářích,nezadívat se jí hluboko do očí,nezačít ji líbat na tak krásné,krvavě rudé rty...Dlouhé rudé vlnité vlasy ji spadávali až pod lopatky.
Byla neodolatlně krásná,ale také stejně tak nebezpečná...
"Tak co Eriku?Budeme si hrát?"S její tváří si pohrál šiblaský úsměv a sklepením se roznesl Erikův řev.