Už nikdy

Anotace: I takhle může dopadnout manželská hádka.

Z pokoje se ozýval rámus,hlasitý mužský křik a ženský pláč. ,,No tak,zkus se uklidnit" prosil jí manžel ,,Tak já že se mám uklidnit? Proč jsem si tě tenkrát jenom brala?" ,,Bude to dobrý,uvidíš. Bůh stojí při nás,společně to překonáme." ,,Už zase ten tvůj Bůh? A kde byl když umírala naše dcera? Ta ho potřebovala,ale tys jí zabil,zabil jsi mojí holčičku!" svezla se na zem a rozplakala se. ,,Já za to přece nemůžu" brání se ,,Že ne? Tak proč si jí tam nechal samotnou?" ,,Já..." V hlavě jí kroužili všechny myšlenky. Už je to týden,co umřelo její milované dítě a kvůli němu. Žili spolu dlouho a pak se jim narodila vymodlená dceruška. ,,Bůh při nás nestojí,copak to nechápeš? To jen ty si přeješ,aby to tak bylo!" rozkřičela se na něj. Aničce bylo teprve šest let a její život skončil tak rychle,jako začal. Jednou si manžel zaskočil pro něco do domu a Aničku nechal na zachradě chvilku samotnou,to se pro ně však stalo osudným. Když se vrátil,nikde nebyla. Hledali jí bez ustání a o tři dny později u nich znovu zazvonila policie,aby jim oznámila,že jejich malá dcera byla sexuálně zneužita a potom uškrcena. Její mrtvolku prý někdo našel v křový v jednom parku. Zhroutila se z toho a svého manžela nemohla pak ani vidět a on za ní teď přišel s tím,že to překonají a začnou znova. ,,Miluji tě,proč to nedokážeš pochopit a odpustit mi?" ,,Nesnaž se,tohle si můžeš odpustit." Už předtím od něj chtěla odejít,ale nikdy nenašla dost odvahy,jenže to,co stalo pak... ,,Nemá to cenu Adame,už dřív nám to neklapalo,odcházím a podávám žádost o rozvod. Teď už s tebou nemůžu žít." řekla sice s klidem,ale hlas se jí třásl. ,,Že ne?!" jeho tvář byla najednou plná zloby a vzteku. ,,Ne! Nebudu bydlet v jednom domě s vrahem!" najedou na sebe křičeli. ,,Našla sis někoho jinýho co? Někoho lepšího že? Ale já ti to nedovolím,rozumíš? Jednou jsme manželé,a tak to taky zůstane!" ,,Tak to ne! To tys zavinil smrt naší dcery. Nechci s tebou mít už nic společného,ani to tvé blbé příjmení. Už mám zbaleno,měj se." Popadla tašky v chodbě a chystala se odejít,už brala za kliku u dveří,když jí v tom zastavil mužův hlas. ,,Nikam nepůjdeš,tady budeš!" Otočila se čelem k němu a v tu chvíli jí jeho pistol mířila přímo na hlavu. ,,Ani se nehni,nebo bude po tobě." zasyčel na ní ,,Polož to Adame,a nebo si myslíš, že mě tím zastavíš? Už jsem se rozhodla a nic mi v tomhle nezabrání." ,,Tak já že jsem vrah jo?" jako by jí ani neslyšel ,,Tak dobře,nejsem,ale klidně jím budu." ,,Tak dělej!" rozkřikla se na něho,protože už to nemohla vydržet ,,Zstřel mě! Stejně už nemám nic, pro co žít! Alespoň budu se svou milovanou holčičkou!" Nedal se pobízet dvakrát,stiskl kohoutek a ticho proťal výstřel. Trefil se. Její mrtvé tělo se mu svezlo k nohám a on náhle vystřízlivěl. ,,Bože,odpusť mi,co jsem to udělal,co jsem to jenom udělal?" Najednou z něho veškerá zloba vyprchala a začal si uvědomovat,co vlastně způsobil,to před tím,jako by snad ani nebyl on. ,,Miláčku." klekl si na podlahu vedle ní a vzal její hlavu do svých dlaní. ,,Odpusť mi to,prosím,tohle jsem nechtěl,jenže tys mě vyprovokovala." Jako by tím svůj strašný čin omlouval. Uvědomoval si,že zavinil smrt svojí dcery a manželky. Nemá teď ani jednu z nich,to ony byly celý jeho svět,teď také nemá proč žít. ,,Vydrž miláčku,možná,že už brzy budeme spolu zase všichni tři." Nemá co ztratit,nerozmýšlel se,přiložil si pistoli ke spánku,zavřel oči a střelil. Neuvědomoval si,že to všechno udělal zbitečně,byl vrahem a už se se svojí ženou nikdy nesetká. Alespoň utekl před vězením a výčitkami. Už nikdy.