Stalo se to na podzim

Anotace: Mám takový dojem, že ten námět jsem někomu ukradla. A taky nevím, jestli je ta kategorie dobře. No trochu krve tam je. Budu moc vděčná za všechny komentáře

Stalo se to na podzim, když stromy mění svou barvu, ztrácejí listy a ptáčci se choulí k sobě, aby neumrzli. Seděla jsem za oknem ve studeném bytě, poslouchala rádio a posmutněle jsem hleděla do odpoledního šera. Všechno najednou bylo šedivé.

Ty víš jaký to je, když člověk ráno vstává
A zrcadlo ti říká „Děvče, žádná sláva“…

Ewa v rádiu, jako by mi dávala za pravdu.

Uvnitř jsi barevná a navrch černobílá.

Jo to sedí úplně přesně. Najednou mě popadla obrovská úzkost. Věděla jsem, že ta úzkost už nikdy nepřejde. Mohla bych bejt do konce života smutná.

Smutek je ušlechtilej, krásná sebelítost
Bejt malá vošklivka co nemá příležitost

To je pravda. Litovat se až do konce života, to není nic, pro co by stálo žít. A pak je tu ještě ten problém s Ním… Ale to je teď vedlejší. Lítost až do konce života. To je hloupost. Rázně jsem vstala a vypnula rádio. V koupelně jsem prohledala všechny šuplíky, než jsem našla, co jsem potřebovala. Posadila jsem se na zem a tou žiletkou jsem si pomalu začala vyřezávat do ruky obrázky. Kříž. Mříže. Krev, která mi stékala po paži, však nepřinesla očekávanou úlevu. Bylo to ještě horší. K bolesti duševní se přidala i bolest těla. Rozhodla jsem se, že to ukončím už jednou pro vždy. Ale ne. Takhle přece nemůžu odejít. Řekli by pak, že to byla sebevražda z lásky, nebo nějaký jiný připitomělý důvod. Musím to nějak vysvětlit. Našla jsem papír a tužku. Byl celý pokapaný od mé krve, ale to mi bylo jedno. Aspoň to bude vypadat autenticky. Zvedla jsem tužku a napsala první slovo.
STALO
Najednou ve mně vzplanul zvláštní pocit. Snad přání, které jsem zatím nikdy nepocítila. Pokračovala jsem v psaní.
SE
Znovu ten pocit. Ta touha.
TO NA PODZIM.
Teď už jsem jasně cítila, po čem to vlastně toužím. Byla to touha psát dál. Touha dokončit ten příběh. Psala jsem dál a najednou jsem si uvědomila, že pro tenhle příběh zatím konec nemám. Tíha smutku ze mě spadla a já jsem se rozhodla znovu a lépe. Musím pokračovat v tomhle příběhu. Musím ho nějak dokončit. A tak se to stalo. Píšu proto, abych zůstala naživu. Abych si zachránila život před věčnou sebelítostí. Tak je to a tak to bude. Navždycky.