Kvůli lásce

Anotace: aneb čeho všeho jsme schopino dosáhnout...

Je sobota ráno. Probudila jsem se, jakmile jsem ucítila polibek na tváři. Ano, je to on, můj manžel Pavel a usmívá se na mě. Vstanu z postele a zamířím rovnou do kuchyně. Tam už je připravená snídaně a já si říkám, co se děje?! Víte, můj manžel nemá zrovna ve zvyku mi dělat snídaně a tak se na rovinu zeptám: ,,Děje se něco?" a on stroze odpoví: ,,Nic". Vždycky, když odpoví ,,nic", tak se děje mnoho. Už jsem chtěla odejít z kuchyně a najednou slyším: ,,Víš,že jsem rád, že Tě mám?" ,,Ano, vím" a přitom mi vrtá hlavou, co mu přeletělo

před nosem. Pro zatím to nechám být, třeba mi to prozradí později.

Vrátil se až pozdě večer a bylo na něm vidět, že ho pořád něco tíží. Mezi tím odpoledne volala jeho maminka, tak problém je asi v rodině si říkám. Z mých škodolibých myšlenek mě vytrhla kamarádka Jana, díkybohu za to. Prý se bude vdávat, ale že to má menší háček, který spočívá v tom, že se zamilovala do ženatého muže, který ještě své exmanžele neoznámil tuto ,,radostnou" novinu. Nevím,jak mě to napadlo, ale musela jsem se zeptat, zda to není můj manžel a ona že ,,ne", tak jsem se uklidnila. Už ani nevím kolik bylo hodin, ale Jana odešla, že prý má na starost ještě nějaké pracovní záležitosti.

Vraťme se k manželovu příchodu. U večeře mi řekl, že měl dneska nehodu, to

už ve mně hrklo, auto je na odpis a dva lidé v nemocnici, to už jsem málem nedýchala, a on je podle policistů viník, jenže to zavinil motorkář a svědkové dokazují Pavlovu vinu. Druhý den přišli policisté se mně zeptat na nějaké otázky, pak ale přišlo to, co mi Pavel zatajil nebo to nevěděl, jednou ze zraněných je jeho sestra Hanka! Což pro Pavla nebude mít dobré psychické následky a ihned mi došlo, proč volala Pavla maminka. Řekla jsem policii, že nehodu zavinil motorkář, jenže oni si trvali na svém. Věřila jsem Pavlovi.

Půl roku se táhlo toto nesmyslné vyšetřování než přišli na to, že to opravdu nemohl udělat Pavel a tak jsme dál mohli žít svůj poklidný život. Viníkem, jak se ukázalo byl Hanky přítel Jiří, což je podle mě horší než kdyby to udělal Pavel. Hanka Pavla vinila, že to on dostal Jiřího do vězení. Hanka nemohla unést tuto krutou pravdu a skončila v psychiatrické léčebně kvůli pokusu o sebevraždu.

Nastalo léto a tak jsme vyrazili s Pavlem k moři. Každý rok jezdíme do romantické Itálie, kde prožijeme krásné dny. Tento rok byl, ale přece jenom v něčem zvláštní. Procházeli jsme se po pláži a později jsme uviděli maják. Vstoupili jsme na něho až po schodech nahoru a to už jsem cítila jeho rty na krku a čím dál níže, při tom mě ještě stihl svléct a pak už jsem se nekontrolovala. Byla to krásná noc. Ostatní dny naší dovolené jsme prožili na pláži a plaváním v moři, dokonce jsem se i projeli na loďce a navštívili místní restauraci, kde jsem pojedli mořské živočichy jako je chobotnice.

Jakmile jsme přijeli domů, došla jsem ke gynekologovi, kde jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem pozvala Pavla na večeři, kde jsem mu to oznámila. Od té doby si mě hýčkal a rozmazloval než kdy dřív. Dokonce zapracoval i na svém těle, aby mi ženský prý záviděli. Jana se nakonec provdala a taky čekala miminko, takže teď budeme na procházky chodit společně. Mezi tím jsme si prožili tři roky s naší dcerunkou Maruškou a pak ,,hurá" do školky a zpět do práce. Brzy šla Maruška do školy a roky ubíhaly, až se z ní stala krásná slečna. Jenže naše štěstí přerušilo ,,volání z minulosti". Jiřího pustili z vězení a začal nám vyhrožovat, že nás všechny zabije, že budeme všichni pykat za to, protože jsme mu zničili život. To, ale nebylo všechno, začal nám házet kamení do oken. Samozřejmě, že jsme na něho podali trestní oznámení, ale policie má prý vše pod kontrolou, tak máme být v klidu.

Tak jsme se ze strachu přestěhovali, ale Jiří si nás stejně našel. Jednou jsme jeli

na návštěvu k mé sestře Simoně, protože byla nemocná. On nás pronásledoval a v noci v motorestu, kde jsme museli přespat, protože Simona bydlí v Německu a tam se nás pokusil zastřelit, což se mu nepodařilo a tak to zkoušel jiným způsobem. Pavla pobodal, až skončil v nemocnici. Policie to konečně začala řešit. Jiřího dali na doživotí do vězení a my jsme konečně měli svůj klid. A to už jsem Vám říkala, že čekám kluka? Bude se jmenovat Honzík

a doufám, že už bude vše jen dobré, jenže jsem se zmýlila.

Koupili jsme si nové auto a náš život se změnil. Pořád jsme museli myslet na onu osudnou nehodu. Děti nám rostli před očima a naše dcera se chtěla provdat za Tomáše, podle mě to byl hodný kluk, jenže jak se ukázalo pravda to nebyla. Jakmile se dozvěděl, že má být otcem, to Pavel tenkrát skákal radostí, rozhodl se, že dítě nesmí nikdy přijít na svět. A tak naši dceru začal týrat. Podala na něho trestné oznámení a žádost o rozvod, vše šlo hladce. To už jsme skoro zapomněli na to, že Jiří je ve vězení a teď tam je i Tomáš. Naše dcera se přestěhovala k nám, protože sama v domě být nechtěla.

Honzík byl už touto dobou byl ve škole a připravoval se na přijímací zkoušky. Jelikož byl chytrý, přihlásil se na gymnázium.Přijímací zkoušky udělal a měl skoro plný počet bodů. V září nastoupil na novou školu a ten jiný kolektiv ho úplně změnil, vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, že je to on, můj syn, kterého jsem tolik milovala. Coural se po nocích neznámo kde a ani jsem nevěděla s kým, dokonce se tahal i s dívkami, doufala jsem, že ho to přejde. Měla jsem s Pavlem o něho strach. Honzík mě uklidňoval, že je všechno v pohodě, i přestože začal nosit nedostatečnou a hrozilo mu vyloučení ze školy za nevhodné chování k profesorům.

Už nám s Pavlem došla trpělivost a tak jsme šli navštívit jeho školu. Jeho třídní učitelka nám pověděla, že je velmi drzý a vůbec se neučí. Možná, že je to prý pubertou a přejde ho to. Ptala jsem se s kým se ve třídě baví a ona: ,,Ve třídě moc přátel nemá, baví se spíše se staršíma hochy a před třídou se akorát vytahuje." Pak jsme zašli za ředitelkou a domluvili jsme možný přestup na jinou školu, bez problémů souhlasila, kdežto náš syn velmi protestoval a přestal spát i doma. Nakonec nám, ale děkoval, že jsme to tak udělali.

Přihlásili jsem ho na průmyslovou školu, kde zase začal mít výborný prospěch. Dokonce si našel i nejlepšího kamaráda, který se jmenoval stejně jako on, možná proto si tak rozuměli. Šli spolu i na vysokou a později, až dostudovali, si založili svojí vlastní dílnu. Na veškerá trápení jsme s manželem postupem času zapomněli a teď máme jiné starosti, Honzíkova syna. Podruhé a naposled jsem byla babičkou, jak ráda na ty časy do dnes vzpomínám. Ne nadarmo se říká, že život není pohádka, že?