Before I Forget...

Anotace: Povídka jen o Ní... :)

Prázdná místnost plná vzteku a žárlivosti, čtyři zkurvený stěny, nikde nikdo... jen venku déšť zkrápějící černý domy a temný ulice toho zasranýho města...

V levym rohu místnosti - V setnutý hlavě, díra a šílenej zmatek,mozek někde v okruhu jednoho metru rozmrdanej na zdi a hrudník roztrhanej na kusy, žebra zlámaný a pátěř vyrvaná z těla...střeva vyplazený ven stejně jako slezina, prokopnutý ledviny a všude samá krev... Stěny místnosti zaprasený obtiskama zkrvavených rukou, všude hnusnej zatuchlej smrad.

Necejtíš nic víc než mrtvolnej retuch, vycházející z toho prohnilýho těla, který se tam válí už několik dní... shnilý maso ztratilo původní barvu a stává se z něj měkkej rozkládající se rosol... místnost má jen pár černých, okřídlených návštěvníků bažících po osobě uvnitř... nikdo jinej po ní netouží... leží tam sama a v hlavě nemá nic tak jako jí to všichni vždycky říkali... z rukou jí slejzaj nehty.. vlasy má smotaný do úhlednýho pletanu, kterej je zbrocenej krví stejně jako všechno okolo... nohy zapletený v prapodivný kreaci... stejně jako byla ona sama, když jí potkala ta kurva láska - tohle z ní zůstalo...

Prošlápnutý kolena,zlomenej vaz, rozdrcená pánev a svaly mimo tělo... kusy kůže poházený všude okolo ochablýho, zmrzačenýho těla znavenýho dnešním světem...Mícha rozmazaná po podlaze a okolo ní odřezky prstů z jejích malých nohou...

Z jejích skleněných očí, pro který plakalo tolik chlapů se ztratila modrá barva, ouška,do kterých tolik lidí šeptalo: "Chci tě...!" odříznutý a pohozený u těžkých,pokovaných dveří...její sladké rty,které jen málokdo políbil, sešitý k sobě černým,zplesnivělým vlascem...její jazyk,který okusili jen vyvolení, vyříznutej, válející se vedle zohavenýho těla...

A uprostřed týhle zasraný místnosti, ta nejdůležitější část.. naražená na zrezavělý tyči zalitý v betonu... - Její vysušený srdce a na něm lístek stejně špinavej jako byla ona - ' With love forever yours.... '