Beznaděj

Anotace: Pohřbení za živa mi vždycky nahánělo husí kůži...brrrr.

Beznaděj
Vzpamatoval se. Bolest hlavy se nedala vydržet. Otevřel oči. Neviděl nic. Jeho vysvětlení bylo jediné…oslepl. Jeho tělo zachvátila panika. Jeho ruce se rozlétli do stran a po obou stranách narazily do stěn. Podle zvuku šlo o dřevo. Jeho nohy, které se snažil pokrčit, byly omezeny další stěnou. Jeho tělem projel strach, který zatím nikdy nepocítil v takové míře. Vládu nad jeho tělem teď převzala klaustrofobie. Nekontroloval své pohyby. Jen se snažil dostat ven. Jeho dech zrychlil a jeho srdce bylo jako splašené. Musel se uklidnit. Pokud bude pokračovat tímto způsobem, je jisté, že jeho srdce to nevydrží. Musel zjistit kde je. Rukama začal ohmatávat prostředí kolem sebe. Byla to rakev. Opět pocítil strach. Kde se tu vzal? Je pohřben za živa. Proč by mu to kdo dělal? „To není pravda, to není pravda, to není pravda „. Projevily se jeho emoce. Cítil, jak slza cestuje jeho rozpáleným obličejem. V rakvi bylo strašné vedro. Kyslík mu docházel každým nádechem. Kolik mu jich ještě zbývá? Musel se dostat ven. Nemohl to vzdát…chtěl žít. Bolest hlavy stále sílila. Jediný způsob jak se dostat ven byla prorazit horní část rakve. Nevěděl, jestli je však již pod zemí, nebo má možnost dosáhnout čerstvého vzduchu. Pokud se mu povede prorazit horní stěnu rakve a bude zahrabán v zemi, jeho šance na to dostat se ven byla téměř mizivá. Musel to zkusit. I když naděje byla mizivá, musel to risknout. Musel být připraven i na to, že se na něho sesune horda země. Že zavalí jeho hrudník a nebude se moct nadechnout. Nasype se mu do úst a nebude moct volat o pomoc ani volnost dýchat mu nebude dána. Hlava ho stále bolela jako střep. Pravou rukou věnoval dřevěné stěně pořádnou ránu. Bolest mu projížděla celou délkou ruky a byla doprovázena silným křikem. I přes silnou bolest stále pokračoval ve svém osvobozování. Udeřil do stěny znovu…a znovu. Křik neutichal. Bolest byla k nevydržení. Cítil, jak mu po kloubech vnější strany ruky tečou proudy krve. Po několikáté ráně dřevo povolilo. Vedle jeho hlavy spadly kousky něčeho. Byla to zemina. Byl si tím jistý. Nemohl však zastavit. Mlátil do praskliny tak dlouho, dokud se do rakve nezačala sypat zemina. Kusy ulomené rakve spadly do rakve společně se zeminou. Naštěstí mu zem nenapadala do úst a tak měl možnost ještě dýchat. Bylo to těžké. Váha země na jeho hrudi byla těžká. Nádech ho stál moc potřebné energie. Nadechl se a prolezl vzniklým otvorem v rakvi. Zachytil se chodidlem v rakvi. Snažil se nohu vyprostit, ale strávil tím velké množství času, kterého neměl nazbyt. Povedlo se mu to. Bylo však pozdě. Už mu nevystačil vzduch. Zůstal v půli cesty.
V zemi se začal rozkládat. Jeho tělo už nebylo celé. Ruce se oddělili od těla a jeho plíce se utrhli vahou písku, který vdechl v zápalu života. Napomohli tomu i červi. Překousali mu vazy a šlachy. Polovina jeho obličeje už nebyla tím co dřív. Kůži sedřela ostrá zem při jeho záchraně a maso se stalo potravou pro stonožky a ostatní havěť. V některých místech již prosvítala lebeční a lícní kost. Lidé, kteří chodili kolem jeho hrobu si neuvědomovali, co se děje pod jejich nohama. Jen pár centimetrů pod nimi.