Tábor smrti

Anotace: Příběh o přátelích, bojujících o svůj holý život. Prožívající lásku, přátelství, obětavost a strach o svůj život. Příběh jsem psal v 9 třídě základní školy.

Tábor smrti: Boj o přežití
Joe, Alex, Mike a Lucy. Tito mladí téměř plnoletí lidé se ocitli ve smrtelném nebezpečí, když je rodiče poslali na neznámí letní tábor v Torontu. jejich rodiče v domněnce, že jsou jejich děti v pořádku, si začali užívat klidu, který po jejich odjezdu nastal.

„Čau Alexi.“ „Nazdar Miku.“ "Už víš co si na nás domluvili rodiče?" Táže se Mike. "Ale jo, rozhodli se, že nás tři pošlou do nějaký díry v Torontu na letní tábor. Máš na mysli tohle?" Odpovídá Alex proti otázkou. "Jo, přesně tohle mám na mysli. Hele támhle jde Lucy." Lucy se přiblížila a oba pozdravila. Po krátké promluvě se taká dozvídá, že má jet do toho samého tábora jako kluci.
„Ahoj Joei, už jsi konečně dorazil. Kde si zase byl?" Ptá se matka. "V lese, kam jinam chodím." Odpověděl Joe. "Určitě sám, jak tě znám, že jo?" "Hm." "Jaký hm? Proč si nenajdeš kamarády?" Pokračuje ve výslechu. "V tomhle městě není nikdo, kdo by mě pochopil a chtěl se semnou bavit, hold nikoho tady nezajímá čemu se věnuju a co mě baví." Vysvětluje Joe. "Mám pro tebe překvapení. Za necelý týden pojedeš na letní tábor do Toronta, tam si snad kamarády najdeš." Joe omámený překvapením odešel do svého pokoje, kde si lehl do postele a usnul.
"Ty Miku, já měl dneska v noci dost blbej sen o tom táboru. Zdálo se mi, že tam pojedeme v noci a že tam většina dětí zemře." Říká rozrušený Alex. "Klid to byl jen špatnej sen." Uklidňuje Mike. V tom přijde Alexovi a Mikovi SMSka, že mají jít domů. Doma se ve stejnou dobu dozvědí, že ještě tentýž den o půlnoci se musí dostavit do tábora.
Joe se také dovídá, že se musí dostavit do půlnoci do tábora. Zdá se mu na tom, ale něco divného, neboť se mu zdálo to samé co Alexovi, jenže toho neznal a nemohl tušit, že se to zdálo ještě někomu jinému.
Rodiče Alexe, Mika a Lucy se sešli u Alexe doma, kde se rozhodli, že své děti pošlou vlakem, aby jim dokázali, že se o sebe dokážou postarat, jak pořád tvrdí. Děti čekají na rozhodnutí svých rodičů ve vedlejší místnosti, jakoby čekali na rozsudek vrchního soudu v New Yorku. Po deseti minutách čekání se konečně otevřely dveře. "Tak mládeži, dohodli jsme se, že nepojede s námi, ale sami vlakem. Pořád tvrdíte, jak jste samostatní, tak teď nám to dokažte." "Super, to je ještě lepší." Raduje se Mike. "Za půl hodiny odjíždíte." Po dvaceti minutách už sedí ve vlaku. "Pojďte, rozloučíme se." Nabádá ostatní Alex. Vycházejí z vlaku a loučí se s rodinami. "Pozor, pozor, vlak z New Yorku do Buffala je připraven k odjezdu, prosím ukončete nástup." Ozval se nádražní rozhlas. Všichni tři si nasedli do vlaku a otevřeli okno a začali mávat na rozloučenou. Vlak se právě rozjel.
"Tak chlapče mám pro tebe špatnou zprávu." Povídá máma. "Takže nepojedu na ten tábor?" Ptá se Joe. "Ne. Pojedeš vlakem, neboť se nám porouchalo auto." Joe se odmlčel. "Za půl hodiny musíme dorazit na nádraží. Já jdu zavolat taxi a ty si jdi připravit věci před dům." "Ok." Pět minut před odjezdem vlaku dorazili na nádraží. Joe utíká k vlaku, máma mu je v patách. Zrovna, když si našel volné kupé a otevřel si okno, aby se rozloučil, tak zazní hlas nádražního rozhlasu: "Pozor, pozor. Vlak z Milwaukee do Buffala je připraven k odjezdu. Prosím ukončete nástup." Joe se rozloučil s mámou, zamával jí a pohodlně se usadil na sedačce. Vlak se právě rozjel.
Oba vlaky, z New Yorku a Milwaukee dorazily do Buffala ve stejnou dobu.
"Tak lidi, vystupujeme, už jsme dorazili do Buffala a musíme přestoupit na vlak do Toronta." Oznamuje Alex. Celá parta se hbitě přemístila do vlaku a usadili se v posledním volném kupé.
"No tak mladej vstávej, už jsme přijeli do Buffala." Říká průvodčí. "Děkuji." Odpovídá Joe. Běží na vlak a v uších mu zní rozhlas: "Pozor, pozor. Vlak z Buffala do Toronta je připraven k odjezdu, prosím ukončete nástup." Joe doběhl právě včas. Vběhl do dveří a ty se hned za ním zavřely. Procházel vlakem, ale všechny kupé byly plné, až na jedno. "Máte tu volno?" Táže se Joe. "Jo, jasně." Svoluje Mike. Chvíli beze slova všichni seděli a pak se Lucy osmělila a optala se: "Jedeš do Toronta?" Joe souhlasně přikývl. "Já jsem Lucy." Pokračovala. "Tohle jsou Mike a Alex. Jak se jmenuješ ty?" Dokončila. "Jmenuji se Joe." Odpověděl tajemně. "My cestujeme také do Toronta, na tábor." Přidal se do rozhovoru Alex. Joe, ale nehnul ani brvou. "No tak mluv s náma, my tě neukousnem." Přemlouvá Mike. "Ty si asi hodně sám, co?" Optala se Lucy. "Ano, jsem hodně sám. Už jsem si na samotu zvykl. Nikdo se nebaví se mnou a já s nikým." Procitl Joe. "Tak proč se s tebou nikdo nebaví? Mě připadáš celkem fajn." Snaží se udržet konverzaci Alex. "Neznáte mě. U nás v Milwaukee mě maj za podivína." Pokračuje Joe. "Ty jsi z Milwaukee? Já tam mám babičku." Říká překvapená Lucy. "Proč tě mají za podivína?" Ptá se Alex. "Zajímám se o svět nadpřirozena, meditaci a kung-fu." Pokračuje s ostychem Joe. "My se taky zajímáme o nadpřirozené jevy. Hele my se ti smát nebudeme. Můžeme přeci být přátelé, když jedeme na stejný tábor." Navrhuje Alex. "Já nikdy neměl jedinýho kamaráda, jste si jistí, že mě chcete mezi vás?" Váhá Joe, kterého polila vlna radosti. "To je jasná věc, ode dneška a s plnou platností máš kamaráda a ne jednoho, ale rovnou tři." Oznámil Mike jistě. "My jsme z New Yorku." Vmísil se do rozhovoru Alex. "Ale nebydlíme v centru, nýbrž na předměstí." Dodává Mike.
"Haló lidi, už jsme v Torontu!" Oznamuje vždy čilí Alex. "Kolik je hodin?" Ptá se rozespalý Mike. "Je přesně 22:00." Říká už probraný Joe. Vlak zastavil. Všichni čtyři vystoupili a nevěděli co dál. "Hele támhle jde nějaký člověk, tak se ho zeptáme." Říká Lucy. "Dobrý večer pane, nevíte prosím, kudy se dostaneme do místního tábora?" Ptá se Joe. Člověk se zhrozil a utekl. "Co je? Řekl jsem něco špatně?" Diví se Joe. "Ne, to nebude tím. Něco se mi na tom nezdá." Zamyslel se Alex. "To je pravda, vždyť na každý tábor se většinou přijíždí ve dne, ale co většinou, vždycky." Ozvala se Lucy. Tímhle klábosením ztratili dvě hodiny. "Sakra je půlnoc, už jsme tam dávno měli být!" Vykřikl Mike. Vtom se před nimi objevila černá limuzína. Ozval se hlas: "Zavazadla si dejte do kufru a nastupte si do auta." Přikázal neznámý. Čtveřice nastoupila dovnitř a auto se rozjelo a naši hrdinové jeli do neznáma.
"Hustý, tak takovej odvoz jsem nečekal." Říká Mike. "To asi nikdo." Ozvala se Lucy. Joe zaklepal na okenní přepážku a zeptal se: "Za jak dlouho dorazíme do tábora?" Ale otázka zůstala nezodpovězen, neboť se řidič plně soustředil na řízení a neodpovídal. "To je divný, proč vůbec nemluví?" Diví se Alex. "Třeba je tak zažranej do řízení, že neslyší nic kolem sebe." Vysvětluje Lucy. Všichni se zasmáli. Limuzína se začala blížit k táboru. Joe vykoukl z okénka a nahlas s údivem přečetl název tábora: "Tábor smrti!"
"Vystupte!" Procitl řidič. Čtveřice vystoupila a vzala si věci z kufru a šla k hloučku vedoucích. Alex se jednoho z nich zeptal: "Dobrý večer, můžu se zeptat, který z vás je můj vedoucí?" Muž se otočil a Alex v něm poznal upíra. "Miku, Lucy, Joe musíme pryč. Oni nás všechny zabijou!" Zpanikařil Alex. "Jen klid, Alexi, hlavně klid." Uklidňuje Joe. "Tak, kde mám vedoucího?" Obořil se Alex tvrdě na hlouček upírů. V tu chvíli k nim přišel muž, ale s normální tváří. Čtveřici blesklo hlavou: Že-by normální člověk? Muž se zeptal: "Ty jsi Alex?" Alex na to: "Jo, to jsem já." Muž: "Já jsem váš vedoucí, byli jste rozděleny po třech. V mém oddílu jsi ty, Mike a Lucy. Takže pojďte za mnou." Oba šli a blížili se k velké budově, do které poté vešli. V budově bylo asi tak čtyřicet dětí a asi patnáct vedoucích. Alex zpozoroval Joa a zamával na něj. Joe kývl hlavou na podrav. Joe odešel ke své skupince. Jeden z vedoucích začal hovořit: „Dobrý večer mládeži! Já jsem hlavní vedoucí. Jen pro začátek, asi nikdo z vás už neuvidí své rodiny, takže doufám, že jste se s nimi pořádně rozloučili, ha ha há. Inu k věci tento tábor má za účel za prvé, abychom se najedli nebo abychom z vás udělali upíry, a ti co tento tábor přežijí, doufám že nikdo, stejně jednou zemřou, až ovládneme svět.“ Po krátké odmlce pokračoval: „Každá skupina má svého vedoucího, svůj pokoj, ze kterého bez vedoucího nesmějí jít pryč. A upozornění pro ty, kteří by snad chtěli utéct čeká okamžitá SMRT!!!“ Jeden z odvážlivců řekl: „Ty hnusná zrůdo, seru na tebe!!“ „Fajn, za hrubou urážku kohokoliv z nás je trest smrti, to jsem neřekl? Hups.“ Hlavní vedoucí toho chlapce vzal a přede všemi zakousl. Pár holek omdlelo a některé se rozbrečely. Lucy se schoulila Alexovi do náruče. Nějaká neznámá dívka se krčila v Joeově obětí. „Teď se všichni odeberte do svých pokojů a zítra v podvečer bude váš první úkol a bude záležet jen na vás zda přežijete. Dobrou noc!“
„Já jsem Joe a ty?“ „Jmenuji se Tif.“ „Už je ti líp?“ Ptá se Joe. „Už je to lepší, hlavně tvou zásluhou. Umíš bezvadně utěšovat, děkuji ti.“ „Nemáš vůbec zač.“ V tom přešel jejich třetí spolubydlící, či spíše spolubojovník. „Ahoj lidi, já jsem Tom.“ „Já Joe.“ „Já Tif.“ Vedoucí Joa, Toma a Tif vstoupil do místnosti a oznámil, že se mají rozdělit na: Vedoucí skupiny, zástupce vedoucího skupiny a člena. Číslo skupiny je jedna. Rozdělení skupiny bylo následující: Joe - vedoucí skupiny, Tom- zástupce vedoucího skupiny, Tif- člen. Nechápali, proč se musí dělit tímto způsobem, ale radši se na nic neptali.
U Alexe, Mika a Lucy proběhla stejná situace jako u Joa. Vedoucí skupiny- Mike, zástupce vedoucího skupiny- Alex, člen- Lucy. Číslo skupiny je sedm.
Zbytek noci se většina lidí ve skupinách seznamovala. Následující den dostali instrukce, aby si každý odpočinul na noc a na první úkol.
“Já mám strach.“ Říká Lucy. “Neboj, tak to nejsi sama, každý z nás má strach, důležité je za každou cenu přežít první úkol i za cenu úplného vyčerpání.“ Pronesl uklidňující proslov Alex. Poté co domluvil, tak Lucy přátelsky objal a pohladil po vlasech. “No tak, povaleči, vstávat a jdeme si pro první úkol.“ Promluvil vedoucí. Oddíl číslo 7 jde do hlavní haly.
Podobná situace jako u Alexe. Joe utěšuje Tif a usedá ke každodenní meditaci. „Co to děláš?“ Ptá se Tom. „Medituju a tím nabírám sílu na dnešní večer. Prosím potřebuju na to klid, pokud vám to nevadí.“ Odpovídá Joe. „Ok.“ Odsouhlasil Tom. Tif jen přikývla na důkaz souhlasu. Asi po deseti minutách se ve dveřích objeví vedoucí se slovy: „Připravte se na první úkol, pojďte do hlavní haly.“ Oddíl číslo 1 si jde pro úkol do hlavní haly.
To samé udělali i ostatní oddíly.
„Jsem rád, že ještě žijete, zatím.“ Promluvil hlavní vedoucí. Z davu se ozvalo: „To bylo pěkně trapný.“ „Kdo to byl? No, on vás ten humor přejde, hned se dovíte následující úkol. Už mám hlad.“ Pokračoval vedoucí. „Takže na parkovišti vzdáleném asi 200 metrů jsou auta, každý oddíl bude mít takové, jaké na něj zbude, neboť až řeknu tak odsud vyběhnete a auto si vezmete. Instrukce: Pojedete po silnici dlouhé asi pět kilometrů lesem. Předem vás upozorňuji, že z té silnice se nemůžete dostat k civilizaci. Pokud přežijete, tak si přes den budete muset hodně odpočinout, ale nepředbíhejme. Takže se připravte a utíkejte, bojujte a přežijte, ať je nějaký vzrůšo!“ Dokončil hlavní vedoucí.
Nejrychleji byli u aut Joe a Mike. Joe si vybral černé BMW a Mike červenou korvetu. Oba počkali na své další spolupasažéry. Poté, co přišli, tak nastoupili. Když už byli všichni v autech, tak před nimi stanul hlavní vedoucí a promluvil: „Tak teď vás budeme po určitých intervalech pouštět, abyste se nám nevybourali.“ V autě u Mike bylo rozmístění následující: Mike- řidič, Alex- spolujezdec a Lucy- seděla
v zadu. V autě u Joa: Joe- řidič, Tom spolujezdec, Tif- seděla v zadu. Tomovi upadl nůž na podlahu. Začal tam po něm šmátrat a nahmatal pistoli. „Hele Joe, co jsem našel pod sedačkou.“ Ukázal Tom zbraň. „Schovej to, použijeme to v lese.“ Řekl Joe a beze slova odešel z auta. Plížil se kolem zbývajících aut, až k autu Mike. „Čau lidi, koukněte se pod sedačku spolujezdce.“ Oznámil Joe. Alex neváhal a prošmátral místo pod sedačkou. „A hele, devítka.“ Rozzářil se Alex. „Pšt, ať o tom neví. my máme magnum. Musím jít.“ Joe se odplížil zpět ke svému autu. Zrovna přišla zpráva, že Mike má vyjet. Když Mike míjel Joeovo auto, tak na něj přátelsky zatroubil. Joe mu to vrátil zablikáním světel.
Po 200m klidné jízdy na přední kapotu skočila nějaká zrůda. Alex neváhal, popadl pistoli a vypálil. Výstřel rozbil přední sklo a zabil nezvaného vetřelce. „Juhů, to bylo něco!“ Zajásal Alex. Po chvíli začali ze křoví létat kameny. To co je házelo, se opravdu snažilo, neboť auto bylo úplně zničené. Po průjezdu sprškou kamení potkali rozbité auto a v něm mrtvý oddíl. Do vozu jim vnikla větev. „Dobrý, lidi na upíry platí kůl do srdce, tak já vyřežu kůly.“ Jásal Alex. Mezi tím, než Alex vyřezal kůly, tak na střechu skočil jeden z upírů. Nějakou ostrou věcí začal probodávat střechu. Lucy, která jakživ nedržela zbraň v ruce, tak popadla pistoli a začala střílet do střechy. Bodání ustalo a upír zadním sklem propadl dovnitř auta. To už Alex měl hotový první kolík a hodil ho Lucy se slovy: „Bodni ho do srdce!“ Lucy uposlechla pokyn a upír než se probral z ochromení, tak měl kolík v hrudi. Poté, co ho Lucy bodla se proměnil na prach. Po zbytek cesty už je jen otravovalo pár dalších upírů, kteří jako ten první skončil v prachu. To už, ale projeli kolem benzínové pumpy, které si ovšem nevšimli. Projeli 5km bez ztrát na životech, ani nikdo z oddílu 7 nebyl zraněn.
U Joa se odehrávala podobná situace, až na to, že nikdo z nich neměl kolíky. Zrovna projížděli asi polovinou a míjeli to rozbité auto. Všichni byli mrtvý, ale toho si všiml jen Joe. Vtom se asi 20 metrů před nimi objevil muž a volal o pomoc. Byl to jeden z toho auta co minuli. „Zastav, pomůžeme mu!“ Zvolal Tom. Joe, ale ještě přidal. „No, tak zastav.“ Přidala se Tif. Ve chvíli, kdy by ho zajeli, tak osoba zmizela. „Vidíte, tady nesmíte všemu věřit. Před chvílí jsme potkali nabouraný auto, všichni tam byli mrtvý. A tenhle duch či iluze byl jeden z těch mrtvých.“ V té chvíli projela střechou mačeta, ta vjela do Tomova ramene. Bez ostychu Joe vzal pistoli a to individuum zastřelil. „Ta rána strašně krvácí, Tif není v zadu lékárnička?“ Ptá se Joe. „Bohužel,žádná tu není.“ Odsvětila Tif. Zrovna projížděli kolem benzínové pumpy. Joe odbočil, zastavil a vystoupil. „Buď opatrný.“ Řekla Tif. „Neboj, budu. Nechám vám tady pistol.“ Odpověděl Joe a dal pistoli Tomovi. Při cestě si Joe prohlížel vnitřek obchodu a očima našel lékárničku. Vstoupil dovnitř a zamířil k pultu s lékárničkou. Šel krok za krokem blíž a blíž. Sáhl po lékárničce. B tom ho někdo chytl za rameno. Joe se v rychlosti otočil a vyškubl se neznámému z rukou. „Klid chlapče, já jsem prodavač. Co si dáš?“ Uklidňoval Prodavač. „Kolik stojí ta lékárnička? A máte tu telefon, opravdu bych si potřeboval zavolat.“ Vyptává se Joe. „Tu lékárničku se vezmi. Telefon mám, co potřebuješ?“ Pokračuje pumpař. „Jsme na táboře, asi 3 kilometry odsud, je to tam hamej upír a chtějí nás všechny sežrat, nebo proměnit.“ Vysvětluje Joe. „Nepovídej, já bych si taky dal trochu čerstvého masíčka.“ Prodavač dořekl a jeho obličej se proměnil a Joe v něm poznal upíra. V mžiku vymrštil nohu, která zamířila přímo na jeho obličej. překvapený upír zakopl a spadl na zem a Joe se rozeběhl k autu. Nastartoval a vyřítil se z benzínky, jak nejrychleji uměl. „Co se stalo?“ Ptá se Tif. „Ale nic, až na to, že pumpař byl také upír.“ Vysvětluje Joe. „A nestalo se ti nic?“ Ptá se starostlivě Tif. „Ne, já jsem v pohodě, ale on bude mít asi monokl. Tif, zavaž prosím Tomovi tu ránu.“ Pověděl Joe. Zbytek cesty se nic dalšího nestalo. Tif ošetřila Toma. Oddíl 1 zvládl úkol bez ztrát na životech. jen Tom byl zraněný.
„Tak jste většina přežila, to jsem celkem rád, alespoň na další úkol bude víc obětí. Teď se všichni, co přežili nastupte do svých aut a jeďte tou samou cestou zpět do tábora, kde se okamžitě odeberete do svých pokojů. Poté, co to uděláte, tak si pořádně odpočiňte a vyčkejte na další instrukce.“ Řekl hlavní vedoucí. „Och, abych nezapomněl, na cestě zpět do tábora se nemusíte ničeho obávat, neboť už tam nikdo není a nezkoušejte utéct, nemá to cenu z lesa se nemáte šanci dostat. Dobrou noc.“ Ukončil proslov hlavní vedoucí.
Všichni tři spali neklidným spánkem, neboť se jim pořád v hlavě odehrávala minulá noc. První se probudil Tom. „Joe, vstávej.“ Probouzí tiše Tom. „Co se děje?“ Blekotá Joe. Mohl by si mi prosím převázat tu ránu?“ Ptá se Tom. „Ok, tak já dojdu za nějakým vedoucím pro obvaz.“ Po chvíli se Joe vrátil s obvazy a dezinfekcí. To už se probouzela Tif. „Dobrý ráno!“ Zdraví Tif. „Spíše večer.“ Zachechtal se Tom. Joe kývl na pozdrav.
Spali jako zabití skoro celý den. Alex se probudil jako první. Z klacku, který si propašoval na pokoj udělal další kolík. Poté se probudila Lucy. Začali si spolu povídat: „Ty Alexi, co myslíš, jaký bude následující úkol?“ Táže se Lucy. „Opravdu nevím.“ Odpovídá Alex. „Mám o tebe strach, Alexi.“ Strachuje se Lucy. „O mě se bát nemusíš. Ať je následující úkol jakýkoliv, tak se ho musíme zmocnit se vší vervou.“ Utěšuje Alex. Mike už je také při smyslech. „Aaaaammm.“ Ozvalo se od rozespalého Mika. „Vstávej, už je podvečer.“ Řekl se smíchem Alex.
„Tak panstvo, zástupce vedoucího oddílu se mnou.“ Zahuhlal jeden z upírů při vstupu do pokoje. „Proč jen zástupce?“ Ptá se s údivem Joe. „Tak zaprvé, protože jsem to řekl a za druhý, protože dnes dostanou úkol je zástupci, zítra vedoucí a naposledy členové. Jo a nebojte, všichni dostanete stejný úkol.“ Tom se rozloučil s oběma spoluobyvateli a odešel do hlavní haly.
U oddílu 7 proběhla podobná situace jako u Joa. Tady se loučil Alex: „Miku, Lucy, kdybychom se neviděli, tak chci, abyste věděli, že jste ti nejlepší kamarádi, které jsem , kdy měl. Vím, nechoval jsem se k vám občas úplně férově, ale mám vás rád.“ „My tebe taky, drž se brácho.“ Povzbudil Mike. „Mám tě ráda.“ Povzdechla Lucy, objala Alexe a dala mu pusu. Alex si nenápadně strčil kolík pod mikinu. Poté se odebral za upírem do hlavní haly.
„Tak, milí přátelé, teď vás čeká opravdový boj o přežití, tak to prosím neberte na lehkou váhu, děkuji. Až dokončím tento proslov, tak budete mít hodinu na to, abyste se v lese schovali, neboť pokud se neschováte dobře, tak vás buď proměníme a nebo sníme. Ty, které do úsvitu nenajdeme jsou hodně dobří a mazaní. Těm, kteří přežijou dávám milost, neboť už je dále honit nebudeme. Tak tedy, hodně štěstí při PŘIROZENÉM VÝBĚRU!!!“ Dokončil proslov hlavní vedoucí. Všichni se rozutekli do lesa a hlouček upírů čekala hodina čekání…
Tom neměl sílu utíkat, rána krvácela a on se smířil se smrtí. Došel na kraj lesa, našel takovou propadlinu s velkým stromem sedl si vytáhl krabičku cigaret a zapálil si. Po chvíli koukl na hodinky. Náskok právě vypršel a vedoucí se dali do pohybu. Tom z dáli uslyšel kroky a začal se potit. Sedl si zády ke stromu a čekal, kdy na něj někdo skočí, ale ono nic. Všichni upíři prošli a nevšimli si ho. Tom si opět zapálil cigaretu. Po pár hodinách… Vedoucí se vraceli prošli všichni až na jednoho ten se zpozdil. Tom už si myslel, že byli všichni v táboře. Zvedl se a otočil se směrem k táboru. Když se otočil zpět, tak ho čekalo nemilé překvapení. Přímo před ním stál upír. Upír vymrštil ruku a Tom se jen vznesl a letěl asi dva metry daleko. Pak k němu přistoupil a vzal ho pod krkem a hodil ho na protější strom. Tom už se nemohl ani pohnout a začal plivat krev. „Tak už mě konečně zabij!“ Vyhrkl ze sebe. „Jak chceš mladej!“ Odpověděl upír. Vzal Toma za ramena a začal sát. Tom sebou už jen bezmocně cukal. Upír ho úplně vysál pak ho pustil na zem, prokřupal si krk a vydal se k táboru.
Alex, který běžel lesem si vůbec nevěděl rady. Žádná skrýš ho nenapadala. Zkoušel vylézt na strom, ale nepodařilo se. Zrovna, když vyběhl prudký kopec, tak uslyšel hlasy upírů, koukl se na hodinky, čas také souhlasil. Už si myslel, že je ztracený, když vtom si všiml nějakého vchodu. Poté co se přiblížil, tak zjistil, že je to zasypaný vchod do dolu. Odházel pár kamenů a vida byla tu skulinka, kterou by se Alex dokázal protáhnout. Protáhl se a rozsvítil si baterku. Toulal se chodbami, ale nenacházel žádný východ. Když vtom se dotkl zdi a nahmatal skryté dveře. Schoval se tam a přečkal noc. Po pár hodinách opatrně vylezl. Šel, po chvíli chůze v dáli uviděl světlo, denní světlo, rozeběhl se, ale čekalo ho nemilé a to takové, že se před ním objevil hlavní vedoucí. „Tak panáčku spadla klec! Ha há! Myslel sis, že o tomhle dole nevím?“ Usmál se triumfálně upír. „Kde? Já žádnou klec nevidím.“ Vysmál se mu Alex do tváře. V mžiku vytáhl kolík a bodl ho do hrudi, jenže se bohužel netrefil do srdce, ale o kousek vedle. Ovšem i to bylo dost účinné a Alex získal dost času, aby se rozeběhl k východu. Běžel. Zakopl. Upír vstal a pomalu vyšel za ležícím Alexem se slovy: „Tak a z tebe udělám upíra.“ Alex se na něho obořil: „Ani omylem!“ Vstal a utíkal k východu. Upír se také rozeběhl. Už, už vylézal po žebříku, když on ho chytl za kotník. Alex ho skopl a vylezl ven. Byl volný.
Tif se snažila usnout, ale bohužel se jí to nedařilo. Joe zrovna meditoval. Když s tím přestal, tak usedl k Tif a v domnění, že spí ji jemně pohladil po hnědoblonďatých vlasech a zašeptal: „Já tě nenechám zemřít.“ Chvíli se odmlčel, neboť se v jeho srdci objevilo něco co neznal, když viděl tu klidnou, líbeznou tvář, jak odpočívá, tak se mu rozbušilo srdce jako nikdy předtím. Žaludek se mu začínal svírat a najednou měl o ni neuvěřitelný strach a byl by pro ni schopen udělat cokoli. „Já, já tě miluju, miluju tě.“ Dodal něžně a nechápal jak to mohl říct, vždyť ji znal sotva dva dny, ale prostě to věděl, cítil a nemohl si pomoci, v jeho srdci se objevila láska, cit, který mu nic neříkal, protože nikdy nic takového nepocítil. V Milwaukee se o něj nikdo nezajímal, byl všem pro smích, ale najednou se tu objevila osoby, která mu rozumí, zajímá se o něho. A také našel kamarády se s kterými neví jestli ještě uvidí. Nechápal, jak se po tak krátké době může zamilovat. Poodstoupil od ní a ona se otočila na bok. Po chvíli udělala jako by se právě probudila. „Ahoj Joei.“ Pozdravila Tif. „Ahojky.“ Odpověděl Joe. „Zajímalo by mě, jak si vede Tom. Co ty?“ Otázala se. „To by mě taky zajímalo. Mám strach o tu jeho ruku, vždyť s ní skoro nic nedokázal udělat. Bojím se, že jestli dostal úkol, který by se týkal boje o život, tak si myslím, že bohužel nepřežije. Říkám je to jen spekulace, ale musíme se připravit na nejhorší.“ Zamyslel se nad situací. „To je strašné. Odkud jsi?“ Změnila Tif téma rozhovoru. „Z Milwaukee a ty?“ Odpověděl protiotázkou. „Já jsem z New Orleans. Já mám v Milwaukee sestřenici a jezdím tam docela často, tak jak to, že jsem tě tam nikdy neviděla?“ „Ani bys nemohla, neboť buď jsem doma nebo v lese, protože je tam božský klid.“ Takto si povídali až do rána, než vstoupil jeden z upírů se slovy: „S politováním vám oznamuji, že jste ve vašem oddílu už jen dva, váš přítel zemřel v noci při úkolu. Hahahahá. A dnes večer ten samí úkol čeká tebe!“ Domluvil a ukázal na Joa, poté odešel. Tif začali stékat slzy po tvářích. Joe ji hbitě objal se slovy: „Klid, jenom se prosím uklidni, to bude v pořádku. Nesmíš brečet trhá mi to srdce. Já tě nechci strašit, ale to může potkat nás všechny, ale jestli chceme přežít tak musíme být silní a hlavně jim nedat najevo strach jinak je s námi konec.“ Domluvil Joe a stíral jí slzy.
Oba dva bděli celou noc a modlili se za život Alexe. Lucy si začala uvědomovat, jak jí Alex strašně chybí. K ránu se ve dveřích objevil upír a řekl: „Tak váš kamarád včerejší úkol přežil, škoda byl by z něho dobrej upír, inu přežil a může být v klidu.“ „Jak to!?“ Vyštěkl Mike. „Jak to? Normálně přežil jako zatím jediný, a proto je volný jako ptáček, teď to bude čekat tebe Miku.“ Dořekl upír a odešel. „Hurá!“ Ozvalo se z pokoje.
Alex zůstal v lese neodešel. Čekal na příležitost, to znamená na noc, kdy se opět vrátí do dolu a pak z něj ven, aby počkal nebo našel dalšího z oddílu. Začalo se stmívat a on sestoupil do místa, kde přečkal tu nejdelší no jakou kdy zažil. Vracel se do noční můry!
„Tak už se mi to blíží, ale abych pravdu řekl, tak se do toho vůbec nechce a už vůbec se mi nechce tě tu nechat samotnou.“ Obával se Mike. „Klid, já to tu nějak zvládnu a ty to koukej přežít.“ Nabádala ho Lucy. To už, ale vstoupil upír a ukázal na Mika, aby šel za ním. „Můžu se rozloučit?“ Opral se Mike. Upír je souhlasně přikývl. „Tak já se loučím, doufám, že se ještě uvidíme a že pak, až tohle skončí pořádně zapaříme.“ Snažil se to zlehčit Mike. „Ne opravdu, měj se hezky, mám tě rád, ahoj.“ Zvážněl. „Tak se drž, musíš to přežít, ať je to cokoliv, rozumíš, cokoliv. Taky tě mám ráda, ahoj.“ Rozloučila se Lucy a objala ho. Mike odkráčel za upírem do hlavní haly pro úkol.
Joe se oblékal. Oblékl se do černého, od hlavy až k patě byl v černém. „Černá ti sluší.“ Pochválila ho Tif. „Děkuju.“ Poděkoval se vší skromností. Ale ani to nestihl doříct a ve dveřích se objevil upír a promluvil: „Asi víš proč jsem tady.“ Joe na to: „Hm, vím. Mám jít pryč, pro úkol. Smím se s ní rozloučit?“ „Ale jo, já počkám venku, ale ať to netrvá dlouho, ok?“ „Jo jasně. Děkuje.“ Upír kývl hlavou a odešel před dveře, jak přislíbil. „Tif, já takovýhle situace nemám rád, víš za těch pár dní jsi mi hodně přirostla k srdci, a když říkám hodně, tak opravdu moc. Nevím co říct, klepou se mi kolena, bojím se, že už tě nikdy neuvidím a že mi to utrhne srdce, když neuvidím tvou krásnou tvář, jak se usmívá.“ Dokončil rozlučkovou řeč a objal ji otočil se k odchodu, ale Tif spustila: „Já to cítím podobně, ale nemluv tak, ty to přežiješ, neboť máš silnou vůli, ale i duševní sílu a hlavně máš srdce na pravém místě.“ Joe byl stále otočený zády. Tif ho otočila a dala mu pusu. „Nedej se, já ti věřím“ Dokončila a vyhrkly jí slzy. „Děkuji ti, moc to pro mě znamená.“ Dodal upřímně Joe. Odešel za upírem a šli do hlavní haly pro úkol.
Proslov byl úplně stejný jako předešlý den, až na konec. „Včerejší přirozený výběr přežil jediný z vás a to Alex ze sedmého oddílu. To je vše.“ Dodal hlavní vedoucí. Všichni se rozutekli do lesa až na Joa, který se nenápadně dostal do pokoje Tif, kde ji vysvětlil co ji čeká a ihned se odebral do lesa, kde ho čekal boj o holý život.
Mike běžel náhodou úplně stejnou cestou jako Alex, ale nevšiml si dolu, kam se Alex schoval. V tom z ničeho nic někdo chytl za rameno a otočil ho. Mike už si myslel, že je mrtvý, ale omyl, protože údajný zabiják byl ve skutečnosti Alex. „Co blbneš?“ Zařval k smrti vyděšený Mike. „Klid, uklidni se. Pojď za mnou, ukážu ti kam jsem se schoval a zaručuju ti, že se zachráníš a Lucy zítra také.“ Uklidňoval Alex. Oba šli opatrně, tak aby je nikdo neviděl. Vstoupili do dolu, jenže tam je čekalo nemilé překvapení. Stál tam ten samí upír co ho včera Alex poranil. „Tak jsem tu zas. Kuk.“ Zasmál se hlavní vedoucí. „Jak to, vždyť jsem tě skoro zabil, tak jak to, že jsi v pořádku?“ Divil se Alex. „Víš mi upíři se ze všeho hned vylížem. Tak co už se necháš proměnit, nebo se chceš bránit?“ Opáčil na to. „Hovno, seru na tebe, chcípni!“ Vyštěkl Alex. „Ok, jak chceš.“ Začali se prát, ale upír měl jasnou převahu, tak se do toho vložil i Mike. Společně ho dostali na lopatky a Alex ho probodl, tentokrát přesně, ale ještě než to udělal, tak upír řekl: „Klidně si mě zabij, mě se nezbavíš, já totiž nejsem jako ti ostatní, já se vrátím.“ Alex dodal: „Tak karta se obrátila. Máš poslední přání, kecám. Ha há. Táhni do pekla ty zrůdo!!“ Zařval Alex a probodl ho. Jenže jak upír řekl: „Nejsem jako ostatní.“ Tak se jeho tělo neproměnilo v prach, ale nehýbal se a nejevil známky života. Po zabití řekl: „ A máš to! Miku jdem.“ Alex dovedl Mika do tajné skrýše, kde přečkali noc a připravovali se na záchranu Lucy.
Joe nevěděl co dělat, žádnou skrýš nemohl najít. Naneštěstí se nedržel Mika, neboť by mohl být v klidu v dole, jenže byl na opačné straně lesa. Z ničeho nic se před ním objevil upír. Joe se přepravil k boji. Upír dostal kopanec do hlavy, do břicha, a potom opět do hlavy a potom šel k zemi. Joe bleskurychle zareagoval a vrazil upírovi nůž do srdce. V mžiku se rozpadl na prach. Po celou noc se nic nestalo, až na jednoho upíra, který taky skončil v prachu.
Opět se opakovala stejná situace jako poslední dva dny, až na to, že přibyla další dvě jména, co přežili. Když Tif uslyšela Joeovo jméno, tak se vnitřně zaradovala. Hlavní vedoucí dal pokyn a poslední skupina se vydala na boj o přežití.
Lucy také šla stejnou cestou jako Mike a Alex. Vůbec, ale vůbec nevěděla kudy kam. Když v tom se před ní objevil upír. Nevěděla co dělat, ale v pravou chvíli se tam objevili Alex s Mikem. Upíra zabili a Lucy padla Alexovi kolem krku a poděkovala. Oba kluci ji zavedli do tajné skrýše v dole, kde si celou noc povídali.
Tif bezradně bloudila lesem, nevěděla kudy kam. Měla strach. Šla, šla, ale cíl cesty neměla. Hlavou se jí honilo spousty myšlenek. Když v tom asi tři sta metrů zahlédla osobu, v které rozpoznala Joa a on ji. Tif se rozeběhla, ale to už na ni ze stromu skočil upír! Tif se nedokázala ubránit a upír z ní jen sál a sál. V tu chvíli to zpozoroval Joe a rozeběhl se k nim. Bohužel však pozdě, neboť upír pouštěl bezvládné tělo Tif, která pomalu padala k zemi. „Nééééééé!“ Zařval Joe. „Ty hnusná zrůdo, zabiju tě.“ Dokončil. „Pojď si pro to, její krev byla chutná, jsem zvědav na tvoji.“ Odpověděl upír. Do Joa vjel vztek jaký nikdy nepoznal začal upíra bezohledně zasypávat sprškou tvrdých úderů. Upír, který se nestíhal bránit, začal litovat svého činu. Byl naprosto vysílen. Joe se napřáhl a udeřil ho dost tvrdou ranou do hrudi. Upír odlétl asi metr daleko a nabodl se na vyčnívající klacek, ve vteřině z něho byl jen prach. Když Joe dokonal své dílo, tak si klekl k Tif a vzal ji do náruče: „Tif, Tif, prosím vstávej, prosím.“ Tif pomalu otevřela polomrtvé oči a procitla: „Ano, Joe.“ „Tif, ty žiješ? Já tě odnesu do nemocnice, tam ti dají novou krev a budeš zase ok.“ Chtěl ji vzít. „Ne, ne ty blázínku, vždyť ani nevíš kudy z lesa. Mně už nepomůžeš, já tady umřu, ale ještě před tím chci, abys věděl, že jsem slyšela vše co jsi mi říkal před třemi dny, když jsi si myslel, že spím, jenže já nespala.“ Přerušila ho Tif. „Opravdu? Víš já nevěděl, jak ti to říct jinak než ve spánku. Víš já ti to chtěl říct až tohle peklo skončí. Miluju tě a za tohle se jim všem pomstím, půjdu tam a i kdybych tam měl zemřít, tak je pošlu do pekel, kam patří. Miluju tě Tif a vždycky budu a nikdy na tebe nezapomenu. Nevím co si bez tebe počnu.“ V té chvíli mu poprvé v životě začali téct slzy po tváři. Tif ho políbila a dodala: „Joe já, já tě tataky milululuju.“ Poté co dořekla, tak vydechla. „Nééééééé, prosím to né, všechno jen tohle ne, neumírej.“ Přitiskl ji k sobě. Zrovna začalo svítat. Joe si od Tif vzal přívěšek, čínský znak síly, a pověsil si ho na krk. Poté si vzal pohozenou lopatu a začal jí kopat hrob. Když dokončil své dílo, tak ji vzal do náruče a položil ji do jámy. „Sbohem, má ztracená lásko. Vím, teď jsi ve světě, kde tě nic nebolí, neboj sejdeme se, až nadejde můj čas, tak tam na mě počkej. Zde ti dávám poslední sbohem.“ Pronesl rozlučkovou řeč. Pak s těžkým srdcem začal zahazovat její tělo hlínou. Na místo kde měla hlavu, dal kámen na místo pomníku. Sedl si vedle hrobu, dal na ně čerstvou květinu a začal se modlit. Tak ho tam o pár hodin našli Lucy, Mike a Alex. Všem došlo co se stalo, a tak si přisedli sepjali ruce a začali se také modlit. Po ukončení modlitby Lucy Joa objala a dodala: „To bude dobrý, uvidíš. Čas to všechno zpraví.“ Alex spustil: Pojďte lidi, najdeme cestu do města a pojedeme domů!“ Všichni se dali do pohybu až na Joa. „Já ještě nejdu, pomstím její smrt, dnes v noci se vracím do tábora a všechny tam pozabíjím!“ Mike na to: „My půjdeme s tebou.“ „Ok, ale pozabíjíte jen ty co mi utečou.“ Joe chladně na to.
Byla už noc, když dorazili před brány tábora. „Nechcete si to rozmyslet?“ Optal se skleslý Joe. „Ne, nikdy.“ Opáčil Alex. „Ok, ale nezapomeňte, zůstanete tady a jen ty co mi utečou. Tohle je jediná cesta z tábora. Nikdo vám nesmí uniknout.“ Dořekl Joe a vydal se k hlavní hale. Otevřel dveře a zařval: „Hej vy, připravte se na další smrt a na to, že z vás nic nezbude!“ Pomalu kráčel mezi upíry a bleskurychle na jednoho zaútočil. Upír se rozpadla na prach a v tu chvíli začal boj. Rozdával jeden tvrdý úder za druhým, ale bylo jich moc a navíc mu začala ubývat síla. V tu chvíli začal dostávat rány také on když už byl na pokraji sil, tak vzal do dlaní přívěsek od Tif a přitiskl si ho na rty. Najednou v něm začala proudit nová ještě větší síla a opět získal převahu, pár jich uteklo ven, kde se o ně postarali Alex a Mike. Poté co Joe všechny upíry zabil, tak vyšel z budovy. „Tak už je to hotovo?“ Otázal se Mike. Joe přikývl. Vydali se směrem k městu. Nikomu nic neřekli, stejně by jim nevěřili a hlavně si mysleli, že jsou všichni mrtví. Odešli na vlak. Společně odjeli do Buffala, kde se rozdělili, Joe do Milwaukee a Alex, Mike a Lucy do New Yorku.
Konec