Neživot živých

Anotace: Pokračování Života neživých...... Sklem vyděšeně hledím do vedlejší místnosti. „Co jste mu to udělali?!“

Sklem vyděšeně hledím do vedlejší místnosti. „Co jste mu to udělali?!“ zašeptám a vrhnu na Snakea nenávistný pohled. Zle se na mě usměje. „Nic, co by si nezasloužil! Bránil se, napadl nás!“ zasyčí a přiblíží se ke sklu. „Ty idiote! Je mu pět, co by ti asi tak mohl udělat?!“ řvu a rozčíleně do něj strkám. Rysy mu ztvrdnou, zlostně ze sebe serve černé tričko. Na levé paži má zakrvácený obvaz, zranění musí být hluboké. Vytřeštím oči. „Ale… je mu pět!“ hlesnu celkem zbytečně a přiblížím se ke sklu. Prohlížím si toho zuboženého chlapce…. pěkně ho zřídili! I přes sklo slyším, jak zběsile mu tluče srdce! Určitě má strach, příšerný strach.
„To nemůžu udělat!“ zoufale si promnu oči a ustoupím od skla. „Uděláš to!“ Snake se nebezpečně přiblíží. „Ani nevím jak! Co když to pokazím a on zemře?!“ „To se nesmí stát…. jestli to pokazíš…. Shiny… jestli zemře… tak tady definitivně končíš! O to se postarám!“ šeptá výhružně a tvář zkřivenou rozkoší přibližuje těsně k té mé. „Jdi tam a udělej to!“ Náhle drží v ruce nůž a ostří tlačí k mému krku. „Nevím jak!“ Opakuji tvrdohlavě, popadnu ho za ruku a oddálím ji spolu s nožem od mého obnaženého hrdla. Ušklíbne se. „Smrt musí být rychlá a bezbolestná..... zbytek znáš!“ Šokovaně na něj pohlédnu. Když mě zabíjel, rozhodně to nebylo rychlé, a bezbolestné už vůbec ne! Ještě teď mám po celém těle jizvy! „Ty sráči!“ zašeptám, andělsky se usměje. „Tak už běž!“ Přikáže, tentokrát se nebráním, odejdu do vedlejší místnosti…. proměnit Kese.....
Tiše vejdu, chlapec vzhlédne. „Shiny!“ vykřikne a vztáhne ke mně ruce. Pokleknu a pevně ho obejmu… Oči má rozšířené strachem, co si musel v posledních hodinách prožít?! Radši nemyslet! Po celém těle má modřiny a drobné krvácející ranky. „Moc mě to mrzí, Kesi......“ Zašeptám, spíš pro sebe než pro něho, a pohladím ho po kudrnatých vláskách. Pohlédnu směrem k zrcadlu ve zdi, ačkoli ho nevidím, on to celé sleduje. Znechuceně se odvrátím a posadím si chlapce na klín. Chlácholivě se s ním mazlím. Pak opatrně vytáhnu dýku. „Nechci ti ublížit, maličký......“ hlesnu, Kes ztuhne, zpozorní. Ostří mu snadno projede tělem, přímo do srdce. Vykřikne, rudá teplá krev se mu řine z rány, smáčí mi ruku… umírá…. zabila jsem ho!!!
Opatrně ho položím na podlahu, je mrtvý! Bylo to rychlý, ale bolelo to! Smrt bolí. Zakousnu se do své měkké kůže na zápěstí, slaná krev mi okamžitě vteče do úst. Opět zápěstím ji ústy vpravím do Kese. Špičáky snadno projedou jeho drobnou ručkou. Chvíli se nic neděje. Náhle prudce otevře oči, teď už ne hnědé, jsou děsivě rudé. Pak je pevně zavře a zasténá. Nějakou dobu teď bude spát, musí se vrátit zpět ze smrti… a to je dlouhá strastiplná cesta! Nic příjemného.
Třeskavý zvuk, sklem prolétnou dvě těla a odehraje se to tak nečekaně a náhle, že stihnu jen vystrašeně vykřiknout! První tělo dopadne tvrdě na podlahu a tam zůstane nehybně ležet, Snake! Druhý dopadne spolu se sprškou rozbitého skla měkce na všechny čtyři. „Murky!“ vydechnu a prudce vstanu! „Co to sakra děláš?!“ „Musíme pryč! Vezmi chlapce a padáme!“
„Utekli jsme jim, my jsme jim utekli!“ Utrousím nepřítomně a hledím na spícího Kese. Jsme v lese, daleko od doupěte neživých. Murky je očividně spokojený sám se sebou, zorganizoval opravdu dokonalý útěk. Za pomoci několika jeho přátel nás dostal bez jediného škrábnutí ven a taky zabil Snakea. Ale nedokážu se radovat, Kes se pomalu přeměňuje, zanedlouho bude jako já….
„Shiny..... uvědomuješ si ale, že po nás půjdou?! A myslím, že se nebudou řídit Starým zákonem! Jestli nás dostanou, je po nás! Zabijí nás!“ Vím to, je mi to jedno. „Proč jsi to udělal, Murky?!“ Nedůvěřivě na něho pohlédnu. „Pro Kese, a taky pro tebe!“ zašeptá a pohlédne mi do očí. „Vrátíme ho rodičům, ochráníme jeho i rodinu.“ Usměje se na mě. Překvapeně zamrkám, přiblížím se k němu. „Před nimi se neschováme! Nikde! Znáš je snad líp než já, Murky! Najdou nás!“ Zjihne a pohladí mě po tváři. „Nech to na mně!“ Andělsky se usměje. Tak bezstarostně, šťastně….. a mně to dojde. „Proboha!“ Dlaň si přitisknu na ústa a nevěřícně na něj pohlédnu. „Co je?“ Vyděsí se. „Ty to nevíš!!!“ vykřiknu a prudce jím zatřesu. Popadne mě za ruce a odtáhne je, zpanikaří. „Co?“
„Já ho přeměnila, Murky! Je jako my.... Kes.... neživý!“