Schůzka se smrtí---pohled z druhé strany

Anotace: Děj této povídky se odehrává souběžně s povídkou Schůzka se smrtí.

Svaz bombardovacích Heinkelů a Dornierů doprovázen stíhacími Me-109 i Me-110 hřměl nad kanálem La Manche.
Oberfeldwebel Hans Wendt se krčil za kulometem v prosklené přídi kabiny bombardéru a pozoroval formace letadel. Ty zaplňovaly celou oblohu, jak do šířky, tak i do výšky. Tento pohled sváděl k dojmu, že není síly, která by tuhle masu letadel zastavila.
Zvětšující se tmavý pruh představoval pobřeží Británie. Pohlédl do nebe nad něho, ale zatím žádné černé tečky představující anglické stíhačky nezahlédl. Poté se zadíval nahoru, kde letěly stíhací letouny. Jejich spodky uviděl vysoko nad sebou, což dodávalo pocit bezpečí.
Netrvalo to dlouho a pod sebou spatřil začátek pobřeží, který zanedlouho zůstal za nimi. Spitfiry a Hurricany stále zatím nikde. Na obloze se mezitím objevilo velké množství černých chomáčů znamenající rozprasky granátu pálícího britského protiletadlového dělostřelectva.
Všichni v bombardéru byli ve střehu, zvláště jeho střelci. O chvíli později Wendt ve sluchátkách uslyšel varovný výkřik: „Achtung Spitfajr!"
Okamžitě pohlédl nad sebe všemi směry. Zahledl, jak stíhací doprovod bombardérů se rozlétl, přičemž postřehl nalétávající anglické letouny. Pak se mu přes prosklenou kabinu naskytl pohled na rychle manévrující stíhačky. Vzdušný prostor se okamžitě zaplnil bílými trasujícími čárami střel. Za chvíli viděl střelbu jednoho z horních střelců Heinkelu, který letěl poblíže ve stejné formaci. A hned na to spatřil i několik britských stíhaček.
Rychle natočil kulomet nahoru do strany, načež sledoval manévrující německé i anglické stíhací letouny. O několik vteřin později zalícil kulomet na prolétávajícího Hurricana. Stiskl spoušť, přičemž se kulomet rozštěkal a zároveň z něho začaly vypadávat vystřílené nábojnice. Přes jeho horní část se soustředěně díval do zaměřovače. V něm se mu na dvě vteřiny mihl bok britského letadla. To však vzápětí rychle zmizelo v prostoru pod ním.
Poté postřehl, jak z jednoho bombardéru se valí černý kouř a předčasně odhazuje bomby, načež opouští formaci. O chvíli později se mu naskytla možnost další střelby, když postřehl nalétávajícího Hurricana, který z vrchu na ně zaútočil. Mihl se mu v zaměřovači a on po něm pálil, i když moc šancí na zásah neměl. Vpravo vzápětí zahlédl hořící bombardér, z něhož začala vyskakovat posádka. Krátce nato viděl padat ve vývrtce zasaženou britskou stíhačku, za niž zůstával velký sloup kouře.
„Minuta do cíle," ozval se ve sluchátkách hlas kapitána letadla, načež náhle letadlem otřásla rána. Hned ve sluchátkách uslyšel křik horního střelce a zároveň spatřil z pravého motoru táhnout se černý kouř i plápolající plameny.
„Vodhazujeme bomby!" zaslechl přes praskot ve sluchátkách, aby poté pocítil, jak letadlo poskočilo a začalo opouštět formaci bombardérů.
Za letu zpět k pobřeží zanechávalo za sebou dlouhý pruh černého kouře.
Se strnulým výrazem v obličeji uviděl Wendt mnohem níže padat k zemi v plamenech Me-110, nad niž se vznášela postava na padáku. Výše na obloze bylo k vidění několik bílých a černých pruhů kouře od zasažených letadel.
Heinkel ztrácel pozvolna na rychlosti a též přitom klesal. Brzo letěli v takové výšce, ze které nebylo možno bezpečně vyskočit z padákem, což si Wendt i ostatní muži v letadle uvědomili.
„Modlete se, abychom to dotáhli aspoň na dohled Francie," ozval se ve sluchátkách hlas kapitána letadla, když přelétali anglické pobřeží. A o chvíli později bombardéru začal vynechávat i druhý motor.
„Nedá se nic dělat. Musíme na vodu. Držte se!" uslyšel ve sluchátkách kapitánův hlas a Wendt se v přídi Heinkelu přesunul co nejvíce dozadu. Pak pořádně zachycen sledoval, jak se rychle přibližuje hladina, na kterou vzápětí bombardér dosedl. Přitom došlo k nárazu a on se stěží udržel. Za chvíli spatřil pronikání vody do spodní části prosklené přídě. Poté rychle lezl přes palubní desky a sedačky dále dozadu trupu bombardéru k hornímu střelišti. Jím začali prolézat i ostatní, přičemž vytáhli na hřbet bombardéru i těžce zraněného horního střelce, s nímž se přemístili do nafouklého člunu. Letadlo se mezitím začalo potápět.
„Podívejte, támhle na nás mává někdo ve vodě," řekl Wendt, když uviděl muže v nafukovací vestě ve vodě a po chvíli ho vytáhli též na člun. Byl to letec RAF.
„Spitfajr," sdělil kapitán vytaženému letci, který se strnule zadíval do mrtvolně bledé tváře raněného.
„Kaput," zkonstatoval po chvíli Wendt a přitom uviděl v dálce jejich směrem plout britské záchranné plavidlo.