OČI ZLA

Anotace: zlo je věčné...

Děs dědiny v kraji obcházel.
Hrůza lesa hlubokého, bludičky, hejkalové, duch skal.
Lidé tiše trpící, ve svých dřevěných chýších modlíce se k Bohu, kterého neznají.
Tma noci, chechtající se démoni, oheň v ohništi je zahnat nemůže. Bůžci starých časů neskýtají ochranu.

V poslední chýši na okraji dědiny se v té tmě žena svíjí v reji černé magie. Škodit jejím cílem je. Pomocníka má, svého milence. Muže úlisného, s bodavým pohledem a zákeřnou povahou.
Jejich moc po kraji se šířila, lektvary mocným i nemocným prodávali. Na smrti vydělávali. Že báli se jich všichni, jim dobře dělalo.

Živnost rostla, s nikým se nestýkali, v noci spoustu návštěv měli. Mocnější a mocnější lektvary chtěli. Žena do rituálu šla, s démony se poradit, jak řešit to má. Ty poradili, lidskou krev do kotlíku s bylinami potřeba je přidat.

Dětí začali se ztrácet.

Nejdřív mlčeli, za vinu lesu to dávali. O to víc se modlili. Nepomáhalo. Děti nikam nepouštěli. Nepomáhalo. Děti mizely dál. Ne tak často, ale přesto.
Na vrchnost si stěžovali.
Kněze poslali. Co vyřešil? S anděly nemluvil, a oni s ním. Odešel.
Sami zůstali.

Zlaťáky se hrnuly, duše černaly. Moc nad ovcemi vzrůstala. Dvojí život žili. Naoko chudým pomáhali, jejich krev u toho sáli.
Tak několik let to trvalo.

Jednoho dne se otec ztraceného sebral a do kláštera se vypravil.
Štěstí měl, převor ho vyslechl. Domů ho poslal. Pak svého mnicha zavolal a poslání mu dal.

K příteli jenž mečem vládl, temných sil se nebál a bezpráví nesnášel.
Vše pozorně vyslechl. Neřekl ani tak ani tak. Mnicha zpět se vzkazem poslal, že vše zařízeno je.

Za potulného mnicha se oblékl. Meč dobře na těle ukryl.
Po dědinách i městech se toulal, střípky informací skládal. Obraz stvořil.
Na vhodnou chvíli počkal. Těžké to nebylo. Jejich sebevědomí je zranitelné učinilo. Čeho ho by se bály, když strach sami plodí.

Počkal si, noc rozevřela náruč. Všude ticho a strach.

Nebál se. Jak lítá šelma z lesa vyšel. V jediné chýši světlo bylo. Meč si nachystal.

Do chýše vtrhl. Nejdřív ženu sťal, ve věčném víru času ji ukoval, přerušený magický rituál. V dalším okamžiku milence za ní poslal.

Hoří chýše, hoří knihy, hoří krev obětí. Tanec rozzuřených démonů plačtivý je. O své druhy přišli.
Otřásl se hnusem, do svítání doutnající zlo hlídal.

Ráno ho uviděli, nejdřív nevěděli, co myslet si mají. Jeho klid a rozvaha je uklidnily.
Pochopili, že vše skončilo.

Odešel. Do konce života jejich umírající oči ve snech vídal. Nelitoval.