Nesmrtelná partie - Vrah č.2 Martin Bartoš

Anotace: V této kapitole poznáme druhého sériového vraha

Sbírka: Nesmrtelná partie

Zavřel dveře Michalovo auta a po schodišti zvolna sešel do nižšího patra, kde zaparkoval svůj Jeep. I přesto, že měl na svůj tah dostatek času, věděl jaký bude. Jen je potřeba najít vhodnou kandidátku. Následující den měl nastoupit jako záskok k dálniční hlídce na D5, úkol jen do neděle, ale i tak se na něj, jako na každý úkol těšil. Vyjel z podzemního parkoviště a pomalu se vydal ke svému domu do Vokovic. Cesta netrvala ani deset minut. Zaparkoval na ulici a vstoupil do předsíně. Prošel chodbou do své pracovny. Neměl náladu pracovat, tak jen zapnul televizi a se skleničkou calvadosu si sednul do sedačky. Přišla mu krátká sms od nadřízeného : V 8:00 oddělení dálniční policie Rudná. Neobtěžoval se s odpovědí, nahnul se pro ovladač a vypnul televizi. Prošel do ložnice a skleničku položil na noční stolek. Po krátké sprše si lehnul do postele. Spánek ale nepřicházel, vzal si notebook a prohlížel si mapu Prahy. Určitá místa šachovnice si přiblížil a přepnul na Street view. Do sešitu položeném na nočním stolku si občas napsal nějaké poznámky. Po půl hodině zkoumání mapy vypnul prohlížeč a připojil se do vnitřní sítě policie. Vzhledem k možnosti sledování se nezačal jako první zajímat o svůj případ, i když byl v aktualitách na první stránce. Prohlédl si pár ostatních, než otevřel článek "Další vražda černovlásky." S uspokojením pročítal složku případu. Osm vražd a jsou na tom stejně jako u první. O komisařce Drahové a detektivu Klimešovi samozřejmě věděl, překvapila ho však žádanka k omezenému vstupu pro nějakého Otu Waltera. Podíval se do databáze policistů, ale tam ho nenašel. Znovu otevřel složku případu, přehlédl že je to externí spolupracovník. "Kdo to sakra je a k čemu ho mají" zaklel polohlasně. Hledat na sociálních sítích a googlu nemělo smysl, neznal nic než jméno. Našlo by mu to spoustu Walterů a neměl to s čím spárovat. Se zapojením profesora Benetky do vyšetřování počítal, ale ten nedostal status externího spolupracovníka. Byl to jen starý člověk, který uměl hrát šachy. Nebyl součástí týmu vyšetřovatelů, takže ten Ota musí být pro komisařku a detektiva mnohem důležitější. Před vypnutím počítače dopil calvados, notebook odložil na zem a během několika minut usnul.

Budík na chytrých hodinkách začal vibrovat a zvonit v půl šesté. Vstal a sestoupil do sklepa, kde měl malou posilovnu. Hodinu cvičení zakončil studenou sprchou a lehkou snídaní. Vyndal ze skříně připravenou uniformu dálniční policie. Při každém úkolu měl raději převlékání doma, něž v potem zapáchajících šatnách. Bylo tam vždy hodně lidí a on nestál o mluvení a navíc hrozilo riziko odhalení. Vzhledem k tomu kolika policistům již zničil karieru za jejich protiprávní jednání byla opatrnost na místě. Zamknul dům a došel k autu. Rozhlédl se po ulici, nečekal že by ho někdo sledoval, ale měl za to, že když jednou poleví, minulost ho dostihne. Motor V8 se probral k životu hrubým chrapotem, ten zvuk miloval, spotřebu benzínu už trochu méně. Líně se převalující motor ho unášel k dalšímu úkolu. Pro klid několikrát zkontroloval zpětné zrcátko. Za třicet minut již parkoval před služebnou dálniční policie. Nemusel ani do budovy, kolega na něj měl čekat u služebního Superbu na parkovišti. Na parkovišti stál jen jeden služební Superb. Než k němu došel vystoupila mladá policistka.

"Ahoj já jsem Dana, prý máme spolu jezdit do neděle, než dostanu nového kolegu."

Sjel jí pohledem. Již od začátku hry s Michalem se na ženy díval jako na figurky. Blond vlasy, Dana, věk zjistí během dne , ale teoreticky by mohla hrát.

"Ahoj, jsem Martin, tak do neděle budeme nahánět piráty silnic spolu."

Usmála se a vrátila se do auta. Sednul si na místo spolujezdce a zapnul si pás.

"Co se stalo s posledním kolegou?"

zeptal se , i když odpověď znal, byl postaven mimo službu za podezření z braní úplatků. Nepřiznal se a vedení se domnívalo, že ho k tomu možná navedla jeho kolegyně. To a nedostatek důkazů bylo důvodem Martinovo nasazení.

"Musel si vybrat dovolenou, protože u policie končí a odchází do soukromého sektoru."

Najela na dálnici na Plzeň a zařadila se do pravého pruhu. Martin ani nečekal, že by se během prvního dne prozradila. Zajímaly ho její reakce při pokusu o domluvu a prominutí pokuty, nebo sebrání bodů. Věřil, že z jejího mluvení a řeči těla pozná dost. V průběhu dne se dozvěděl, že je svobodná, žije sama a před týdnem oslavila 25. narozeniny. Hlavou mu proletělo několik tahů D5. Zapnula majáky a dupla na plyn. "Bude možná hratelná" pomyslel si když ho síla akcelerace zatlačila do sedačky.