Kompromis s Nemesis 28

Anotace: Kapitola 28 / 22.6.2044 / Malága /

Sbírka: Kompromis s Nemesis

Kapitola 28 / KLIŠÉ část 2 /

Vtom někdo zaklepal. ,,Ingresar,“ dovolil mu vstoupit Gokturk.

Tina přestala zírat do zdi a obrátila zrak ke dveřím. ,,Hola Jesusi!“

,,Takže po Christovi!“ podotkl, jakoby ještě k roku nula.

Tina je představila. ,,Nebeský Turek Sergio, Ignaziův zobák Jesus.“

Chavez měl na sobě tričko s logem Betisu Sevilla. ,,Hola.“

Gokturkovi to neuniklo. ,,Vida ho zelenáče!“ dobíral si ho Gokturk.

Co se týče fotbalu, Chavez zas tak nesmělý nebyl. Klubové barvy hájil možná víc než zákon. ,,Zelenáči? Loni jsme dali Maláze 5:0!“

,,Sorry amigo,“ mrkl na něj Gokturk. ,,Fotbal je mi lhostejnej.“

Mezitím byl do vedlejší místnosti vpuštěn další podezřelí. Patoložka se znovu zadívala do průhledné zdi, na níž rozeznala toho muže, jehož vyrušila, když si čistil brýle. Opravdu nebyl ze Sevilly? Nejspíš nó. Budil dojem nesmělého samotáře. Nešlo jí na rozum, že by někdo takový obíral mrtvoly o oči. Proti němu byl i Jesus excentrik. Došlo jí, že Giordano snížil skóre na 1:5 ...

,,Euskal!“ vyjádřila se zpětně k fotbalové při, i když jí fotbal nudil.

Jenže to nemohla tušit, že se druhý výslech povleče jak umělecký film ... 

předvolaný #2

AN (rodné číslo: 160229)

,,Shut up!“ okřikl manželku nevědomky kvůli pokřiku.

To však zapříčinilo, že příchozí hodil samým leknutím culíkem. Nunez si ho změřil odshora dolů. Zaujali jej jeho kulaté brýle, bledá tvář, světlý culík a formální oblek jak z roku dva a dvacet.

,,Lo siento,“ zvedl omluvně ruku příchozí. Poté se nesměle usmál a pobavil sám sebe. ,,Hlavní je, že nevybouchla sopka.“

Nunezovi pointa unikala. ,,Ehm,“ nevěděl, co na to má říct a smát se mu nechtělo. Poté ukázal na křeslo, kde předtím seděl mafián.

,,Grazias,“ poděkoval mu a nešikovně se usadil. Očividně by dal přednost normální židli. Tu se zadíval na tablet ležící na stole, načež se dotkl displaye, jakoby něco takového viděl poprvé v životě. Polda zakroutil hlavou. ,,Na display se nesahá,“ zavrčel Nunez a vzal si ho. Kde byl jeho mlčící kolega? Rozen postával v rohu a z nepochopitelného důvodu opíral čelo o zeď.

,,Hej! Eslavo! Posedla tě melancholie?“ vykřikl na něj, neboť byl podle jeho názoru zase zasněn.

Rozen se vrátil do reality, otočil se, když v tom se na podezřelého přátelsky usmál. ,,Mistře!“ zvolal natěšeně. Nálada se mu jakýmsi zázrakem obrátila o 180°. Nunez jen zakroutil hlavou. Už si na jeho rozlétanou zvykl.

,,Historia magistra vitae,“ pronesl podezřelý, jakoby se po letech potkali staří amigos.

,,Vy se znáte?“ divil se Nunez.

,,Měli jsme tu čest,“ připustil Rozen. ,,Kávičku?“ zeptal se. Muž přikývl, až mu z nosu sklouzly Lennonky. ,,Iggy dáš si taky?“

,,Teď nó!“ odsekl Nunez.

Rozen vrhl americký úsměv na neprůhlednou zeď. ,,Dos cortrado Jitřenko!“ objednal si jak v kavárně, aniž by tušil, že kávu někdo přinese.

Nunez se k němu naklonil. ,,Eslavo. Je ti něco?“ pošeptal mu.

,,Nikdy jsem nebyl ta vyrovnaný! Proč?“ opáčil sarkasticky.

,,Mám z toho dojem, že jsi rozeslal pozvánky po síti! Tu chico ze sousedství, tu podivín z oblíbený knihovny ...“

Rozen se zamyslel. Zazubil se, neboť to přišlo podezřelé i jemu. Ovšem za výběrem si stál. ,,Vše je oukej Iggy.“

Amigo ho oslovil neobvykle jménem. ,,Pokavaď to říkáš Mateo.“

Rozen se zarazil. Jenže nestihl nic říct. Kapitán totiž výslech odstartoval jak filmový režisér. ,,Action!“ zvolal a zadíval se na display osahaného tabletu.

,,Angél Nerezza?“ přečetl si jeho jméno Nunez.

,,Sí,“ opáčil mistr. Rozen se po vyřčení jména pousmál.

Nunez pokračoval. ,,Narozen?“

Vyslýchaný to podivně potvrdil. ,,Narozen.“ Do tváře kapitána se opět vkradl údiv. ,,Kde mistře?“ žádal jej o upřesnění detektiv.

,,Manaros,“ dostal ze sebe zvláštní jméno.

,,Kde to je?“ zajímalo Nuneze. O takovém místě ještě neslyšel. Hledal odpověď ve tváři detektiva. 

I milovník map pokrčil rameny. ,,Netuším.“

,,Poslyště Angéli …“ odmlčel se Nunezovi, rozběhl tablet a zběžně si proletěl údaje o předvolaném. ,,Co to je za pravěkou databanku Eslavo?“ posmíval se mu, neboť si ho patřil Rozenovi. Dostal tedy od soukromého očka lekci, což se jejich společným známým zdálo úsměvné. V technice se lépe vyznal Iggy091, než pohrobek z Almeríe. ,,Stojí tu, že jste z Cordóby,“ přečetl to záhy Nunez.

,,To je možné,“ připustil mistr a utřel čelo od potu.

,,Horko, že?“ zapojil se do hovoru Rozen.

Mistr souhlasil. ,,Sí.“

Zhola nic do místnosti vstoupila patoložka s kávou v kelímku.

Mistr jí věnoval vděčný pohled. ,,Kouří jak sopka,“ pověděl jí. V ten okamžik se tvářila stejně udiveně, jak její manžel. Druhé cortrado podala soukromému očku.

Poděkoval jí. ,,Grazias Jitřenko!“ Převzal si kávu a zatímco sekal, pozoroval manželský pár,. Jitřenka zrovna něco šeptala Iggymu.

,,Nepracuje u policie,“ opáčil nahlas manžel, aniž by to nějak specifikoval. Ochotná patoložka uraženě odkráčela. I mistra jejich diskuze zaujala. Rozen vyrušil jeho pozorování věčným dotazem. ,,V současnosti žijete kde mistře?“

,,Hlavní město,“ řekl on, napil se a ocenil kvalitu kávy. ,,Bien.“

Rozen se usmál. ,,Madrid! To by vysvětlovalo to vycentrování ra …“ zarazil se, jakoby nechtíc odhalil vlastní myšlenky. Spontánně to zamluvil tuctovou otázkou. ,,Zajímalo by mě, čím se živíte. Podle změny bydliště a vašich zájmů soudím, že přednášíte někde na univerzitě.“

Zakroutil hlavou, že nó. ,,Neumím být středem pozornosti. Nejednou jsem slyšel, že jsem nudný .“

Nunez se zazubil. ,,Pod to se podepíšu,“ pronesl neuctivě. ,,Takže co? Vsadím se, že píšete články pro zpravodajství! Nebo jste Bourbon a pobíráte doživotní rentu?“

Znovu to negoval. ,,Mám krámek na východě Madridu,“ odmlčel se mistr a krátce zamyslel, jak to formulovat. ,,Shromažduju věci z vaší minulosti.“

,,Vaší?“ vyhrkl ze sebe Nunez, aby přešel v šepot. ,,Přízvuk máte lepší, než mio mujer. Netipoval bych vás na cizince,“ prohlásil s úsměvem a hned nato svůj hlas zase zvýšil. ,,Co ta Cordóba?“

,,Měl jsem zmínit jen minulost,“ omluvil se mistr a napil se.

I soukromý očko se napilo. Kávu však vypil na jeden hlt, zmáčkl kelímek a vyhodil ho, třebaže vypadal recyklovatelně. Potom se odvážil  tipovat. ,,Takže jste vetešník?“ 

Mistr to poupravil. ,,Spíš starožitník.“

,,Jde vidět, že si rozumíte,“ usoudil Nunez a rozhodl se, že si odskočí a při té příležitosti se omluví své uražené manželce. ,,Chop se toho Eslavo. Lépe pobíráš ty jinotaje. Hned jsem zpátky,“ vzdal to, usmál se na zeď a praštil za sebou dveřmi.

Nuneze evidentně nudil. Rozen měl za to, že ho podceňuje. Což o to, šlo o sběratele, ale ... sběratele očí? Co ten otazník v údajích? I detektiv měl za to, že musí jít o omyl. Střetli se pohledy. Potkaly se hnědé oči detektiva a nezvykle černé oči mistra, jejichž čerň umocňovala skla Lennonek.

Rozen si vzal tablet zpět. ,,Co takovej byznys starožitníka? Kolik z toho kápne dolarů?“ zajímal se.

Hlas vyslýchaného se zbavil nervozity. ,,Minulost lidi nezajímá,“ opáčil, sundal si brýle a utřel je rukávem. ,,Četl jsem, že kolem roku dvacet hledali lidé spojení s přírodou. Proto ty embarga na neekologické věci. Mysleli na budoucnost. A dekádu na to?“

Rozen se usmál a podíval se směrem ke zdi, za níž se schovával Sergio Gokturk, který kdysi byl, alespoň podle jeho informací, členem podobného hnutí. Souvětí dokončí za mistra. ,,Spatří světlo světa nihilističtí kyberpunkáči. Ti nám bez příkras oznámí, že v budoucnosti nás čeká smrt! Takže je to jedno.“

Mistr přitakal. ,,Jsou slepý, když nevidí, že se historie pořád opakuje.“

,,Mluvíte mi z duše mistře,“ připustil Rozen a došlo mu, že toho klábosení bylo dost. ,,Použijte to do reklamy. Když na to přijde, sledujete CNN?“

Mistr zkratku zamávl rukou. ,,Nezajímám se o klepy,“ sdělil mu.

,,Chyba. Věděl by jste, z jakých pohnutek jsem si vás dal předvolat! Ale ať lžete nebo nó ...“ odmlčel se krátce a mezitím vyhledal v tabletu data vražd.

,,Nelžu,“ vyplnil odmlku mistr, načež si protřel prstem nos.

,,V tom případě mi povězte, kde jste se vyskytoval koncem března.“

Mistr se zamyslel. ,,Mám dojem, že jsem sondoval, co je nového na trhu s artefakty.“

Rozen se usmál. ,,Je možné, že v Seville?“

Znovu se zamyslel. ,,Možné to je.“

Detektivovi došlo, že se dostává tam, kam nechtěl. ,,Bien. A co sedmadvacátého dubna? Neměl jste cestu kolem Granady?“

,,Možné to je,“ připustil znovu mistr.

Rozena začínaly odpovědí štvát. ,,Děláte si ze mně legraci?“

Mistr to rezolutně odmítl. ,,Nó! Já se totiž od jara věnuji převážně Andalusii. Víte, kolik rozličných kultur se zde vystřídalo?“ hájil se zoufale, až se mu chvěl hlas.

,,Vím mistře. Vím,“ nelhal detektiv, co neměl v úmyslu toho muže poslat za Giordanem. To, že ho Pangea vybrala, byla jistě náhoda. Navíc mu byl čímsi sympatický. ,,Jenže to jako alibi nestačí!“

Mistr se filosoficky zeptal. ,,Je to problém?“

,,Je! Jste ženat?“ snažil se mu nějaké alibi.

,,Nó,“ zamračil se Nerezza.

,,Milenka?“ pokračoval dál detektiv.

Odpověď vyzněla pochmurně. ,,Už nó.“

Detektiv došel k jednoduchému závěru. Nějaká ženská mu nějaká zlomila srdce. Tečka! Žádný otazník. Vypadal jako čistá duše, vzalo ho to a jelikož s ním vyslýchající soucítil, dál ho netrápil.

,,Víte mistře, kdyby jste si občas pustil tu patolízalskou CNN, tak by jste věděl, o jak závažný případ se jedná. Totiž,“ odmlčel se jak Zeed. ,,Ta vámi opěvovaná Andalusie, ta rozmanitá země na hranici kontinentů, se totiž stala teritoriem sériového vraha.“

Mistr se rozezleně postavil. ,,Vy mně podezíráte?“ zavrčel.

Rožeň ho klidnil rukou. ,,Máme vás na seznamu,“ poznamenal.

Mistr rázem vychladl. Šlo dokonce vidět, jak mění barvu. Opět se posadil a znovu zavrčel. „Sériový?“

Když to dořekl, ve tváři se mu něco změnilo. Mile se usmál a klidným hlasem pravil. ,,Chápu vás. Lepší je zapálit alespoň malou svíčku, než proklínat tmu.“

S tmou se zjevil i hlasitý kapitán. ,,Pokecali jste si amigos?“

Rozen mu neodpověděl, neboť v myšlenkách hledal autora citátu.

,,Konfucius,“ uhádl to, neboť mistr přikýv. Řeči o svíčkách ho jaksi podprahově vybízely ke kouření.

Nunez položil mistrovi ruku na rameno. Cukl sebou. Nunez se pousmál. ,,No stress Angéli. Už vás nebudeme potřebovat.“

Rozen mu věnoval pohled, kterým chtěl říct, že ještě neskončil.

Nunez však trval na svém. ,,Adios!“ rozloučil se s vyslýchaným.

,,Nos vemos,“ řekl on, posadil se a pokynul na detektiva s úctou samuraje. Posléze pomalu odkráčel. Tandem minutu mlčel ...

Rozen měl za to, že výslech nedokončil. Přemítal právě nad tím. Nakonec položil amigovi věčnou otázku. ,,Iggy. Jseš si jistej, že jsi udělal dobře?“ V hlavě měl stále ten otazník, o němž amigo nevěděl. Pangea neví, kdo vraždí. Otazník neznamená ... Možná je to vrah. Každý pátrání je jen pokus o jeho pochopení. Chápali mistra dostatečně? Umínil si, že musí jít o nějakou nesrovnalost.

Nunez mávl rukou. ,,Ten by nenabodl ani jepici na hřebík!“

Ω

,,Tak soukromý očko někdo přepadl,“ zamyslel se nahlas Gokturk.

Novou informací mu prozradil před výslechem Nunez. Rozen se mu totiž svěřil a prosil jej, aby mlčel. Nicméně manželka to z něj vytáhla. Říkali si totiž všechno a ona uměla mlčet. Manžel si však to vyložil tak, že jde přece o součást případu a z toho důvodu to vykecal zobákům, Santimu a aby byl zajímavý, řekl to i cizímu Malážanovi.

,,Jenže kdo seňoro? Co vím, ten postarší mafián je fuč. Naše jména média zatím neznají. Že by se vrah motal kolem nás?“

,,Mluvíš jak Mateo,“ zakroutila hlavou. Chavez zvedl palec.

Gokturk se zazubil. ,,Oukej,“ dal jim za pravdu.

Valentina se zadíval na soukromé očko. ,,Spíš by mě zajímalo, jestli se to stalo přesně tak, jak Ignaziovi tvrdil,“ pochybovala.

,,Detektiv nelže,“ vyjádřil svůj nesouhlas zobák naivním hlasem.

,,Neříkám, že vyloženě lže,“ zaonačila to Tina. ,,Sám ale dobře víš, jakým způsobem se spolu baví. Ignazio rád naznačuje a Mateo zase mluví neurčitě. Satan ví, zdali si rozumí.“

Chevez jí dal za pravdu nesmělým úsměvem. ,,Verdad.“

Ruka nebeského Turka zajela do kudrnatých vlasů. Tvářil se nepřítomně, než usoudil. ,,Zdá se seňoro, že je máš přečtené ...“