Kompromis s Nemesis 30

Anotace: Kapitola 30 / 24.6.2044 / La Maroma /

Sbírka: Kompromis s Nemesis

 

Kapitola 30 / MAŠKARÁDA část 1 /

Schylovalo se k vzácnému večeru, kdy se měl uskutečnit večírek Damiana Nathana. Kdo že to byl? Dotyčnou informaci prý věděla i ta nejposlednější vědma v Tichomoří. To o sobě tvrdil světoznámý miliardář a vlastník korporace Atlantis sám. Za zmínku stojí, že vlastnil nejednu environmentální organizaci, což se mohlo zdát poněkud v rozporu, nu a rozpor zdobil i pozvánku na akci samotnou. Nathan junior, nelze se nezmínit o jeho dědictví, chtěl řádně oslavit dopadení oligarchy Ruslana Whala. Trh za tento úspěch vděčil především policistům z Andalusie, kteří pochopitelně patřili mezi zvané. Šlo o Nathanovu iniciativu, nebo ho k tomu dostrkala CIA? Buď jak buď, dres kód zvolil na léto poměrně netradiční. Zkombinoval totiž Helloween s Karnevalem, třebaže nebyl podzim v USA, ba ani únor v Riu. Přesto mělo jít o velkolepou událost a účastníci se měli dočkat i velkého překvapení.

Nunez zaopatřil ubytování pro sebe i svou milou v útulném hotelu Foinike. Překypoval luxusem. Interiéru dominovala fialová barva a zalíbení v ní našel i on. Platila totiž za barvu úspěšných. Mohlo to znít arogantně, jenže i manželé si byli vědomi toho, že v poslední době posbírali hodně úspěchů. Purpuru si tedy zasloužili.

Valentina Nunez si je v duchu všechny pokusila sesumírovat. Nejprve jí na mysl přišel její druhý diplom, který získala koncem jara. Kromě jiného spolupracovala s Ignaziem na mediálně známém případů "sběratele očí", k jehož dokončení zbýval už jen popravit Alexise Kiriakidise. Manžel doplnil jejich seznam o destrukci drogového kartelu a nelze mu nepřičíst k dobru i to, že doplnil pátrací tým o svého amiga, s nímž v tandemu vytáhl z nechvalně známé "zhouby metra" přiznání k sérii vražd. Leckdo by mohl namítnout, že to byl individuální úspěch soukromého detektiva ... Jitřenka však dobře věděla, že Mateo potřebuje usměrňovač a ona měla za to, že jím byla právě ona. Co se týče Ignazia, ten mu byl oporou možná víc, než manželce. Znělo to sice zvláštně, ale byl to fakt. Zpátky však k manželskému páru. K čemu ještě měli cílit? Vždyť byli v nejlepších letech! Valentina zvažovala možnosti. Měli cestovat po světě jako její sestra Alicia? Neměli si zažádat o přeložení do hlavního města? Ona by se nechala zaměstnat v proslulé nemocnici Cruz Roja a on, jehož bezesporu čekalo povýšení, se mohl nechat najmout Madridem, z něhož ostatně pocházel. Měli mířit ještě víš? Co tajuplná EIS? Kdysi jí manžel tvrdil, že dostal laso od NATO! Valentina zvažovala nespočet možností a tu jí napadlo něco tak přirozeného ... Nenastal už čas, aby přivedli na svět potomka?

Ω

,,Vamos Argentina!“ ozvalo se z vedlejšího pokoje. Hlas patřil Ignaziovi, jehož podpora jihoamerické země jí vytrhla z myšlenek. V koupelně voněl lak a venku zpívaly cikády.

,,Carajo!“ zanadával znenadání, načež zesílil hlasitost. Hlas nahradili vuvuzely.

Odraz v zrcadle zakroutil hlavou. Znala ho jako své boty a to nejenom jeho přednosti, ale i zlozvyky. Když byla mladší, občas si zoufala, že nemá po svém boku dobrodruha. Jenže ta doba dávno pominula. Tina litovat přestala. Když na tom přišlo, i po letech se na ní díval, jakoby jí zářila nad hlavou svatozář. Byla toho hodna? Tak či onak, zrovna se zdobila na maškarádu na La Maroma. Jaké bude její alter-ego?

Vlasy měla kučeravé, na kterých jí seděl věneček z lotosových kvítků. Hodila na sebe bílou tógu, přes níž jí visela zlatá krajka a pás, co jí zvýrazňoval výstřih. Uhlíkové oči zdůrazňovaly stíny, plné rty měla rudé jako jablko sváru, jímž byla de facto ona sama. Kdo by hádal, že představovala Helenu, kvůli které padla Trója, hádal by správně.

Odraz se marnivě pousmál, protože jí to moc slušelo. Náhle se za ní vynořil únosce! Naštěstí to nebyl nikdo jiný, než její manžel v boxerkách. Nedivila se tomu. Noc byla znovu tropická. ,,Mio dio! Co to tu máme za playmate?“ pronesl zvrhlým tónem a už už jí objímal kolem pasu. Tina se po něm ohnala hřebenem. Nebyla však netykavka. 

,,Etxeita!“ usvědčila se. Na okamžik si vyložila jejich společný odraz v zrcadle, jako by šlo o rodinný portrét. Co by vzniklo smíšením jejich genů? Políbil jí na líc.

,,Víš, že ani nevím, co sis půjčil za kostým?“ připustila manželka.

,,Sáhl jsem po dvou,“ přiznal se a ona postřehla, jak zamyšleně zvedl obočí. ,,Kdo myslíš, že by vyhrál? Herkules nebo Superman?“ zeptal se jí. Chápala, kam tím míří.

Otočila se kolem své osy a zamrkala na něj. ,,Nesázím na sport. Na tebe amore se hodí nepochybně syn Diův,“ rukou mu přejela hrudník. ,,Mio prchlivý hrdino!“

Manžel se rozesmál. ,,Vždyť ty víš, že toho cholerika jen hraju!“

,,Vím,“ zazubila se, načež ukázala hřebenem k oknu. ,,Na město padá tma. Hoď se už taky do gala!“ Nunez poslušně přikývl a to navzdory tomu, že měl větší hodnost.

Hezkou chvíli ještě pracovala na své vizáži. Co dělal její manžel, o to se nestarala. Zanedlouho jí pager upozornil na příjezd taxi.

,,Uber je tady!“ zvolala a opustila koupelnu. Rozhlížela se po pokoji, jenže manžela nebylo. Na posteli se válelo civilní tričko, jeany a nerozbalený supermanův kostým.

,,Uno momento,“ pronesl hlubokým hlasem on. Uklidnilo jí, že ho slyší. Měla ráda ten jeho hluboký hlas. Ještě jí zaujala podivná palice, na které byl pohozený kus hadru.

,,Musí ta věc ležet na bílém povlečení?“ tázala se a obrátila oči směrem k balkónu. Vtom spatřila široká záda válečníka, co měl na sobě koženou suknici, na rukou nátepníky a na nohou sandály. Nejvíc jí však dostaly jeho dlouhé vlasy. Měla pravdu. Herkula ztvárnil dokonale. Zazubil se. ,,To je kyj!“ upřesnil totožnost té věci.

,,I ty má rocková hvězdo. Můžeme jít?“ 

,,Bien,“ nic nenamítal, sebral kus látky, co byl součástí převleku. Šlo o nátělník.

,,Nezapomeň na pozvánky!“ upozornila ho těsně před odchodem, což bylo dobře, protože by na ně určitě zapomněl. 

Ω

Klenba byla poseta hvězdami a silnice zase auty. Před hotelem Foinike na ně už čekal elektromobil s neonovým nápisem Uber na střeše. V němčině to znamenalo nejvyšší. Bylo to od nich troufalé? Nesoudila je ... firmu připojil k impériu Damian Nathan.

Manželé se uvelebili na zadním sedadle jako nějaké celebrity. Před sebou měli zeď podobnou té ve výslechové místnosti, jenže v tomto případě za ní nikdo nikoho nevyslýchal. Nikdo tam nebyl. Elektromobily společnosti Uber jezdily na autopilota.

,,Uber vás zdraví. Zadejte prosím cíl cesty,“ pověděl jim umělý hlas. Valentina se chopila iniciativy a přečetla z pozvánky. ,,La Maroma, palác Damiana Nathan ...“

Uber zpracoval informace. ,,Bod A 36°46' severní šířky, 4°25' západní délky. Bod B 36°54' severní šířky, 4°02' západní délky. Vzdálenost ...“ podělil se s nimi detaily.

Národní park, na jehož území si nechal miliardář postavit palác, ležel v pohoří severně od Malágy. Manželé zajímalo, co bude přeprava stát. Manžel přiložil kartu k terminálu.

,,Dopravu hradí Damian Nathan. Happy journey Ignazio!“ popřál mu šťastnou cestu umělý hlas. Karta ho tedy prozradila. Manželé se svezli zadarmo, což jim přišlo vhod.

,,Hlavně nás nezabij drone!“ utrousil Nunez.

Když už opouštěli Malágu, přišla manželce na mysl otázka. Měla za to, že názory pramení z dřívějších zkušeností. ,,Ignazio? Můžu se tě na něco zeptat?“

,,Ty můžeš vše amore!“ řekl hlubokým hlasem.

,,Proč nemáš rád elektromobily?“ zajímalo jí upřímně.

Vykulil na ni své hnědé oči. ,,Já ti to nikdy neřekl?“

Zakroutila kučeravými vlasy. ,,Papá uhořel na remorkéru, co je převážel ...“
Slyšela o tom poprvé. Ignazio o otci nemluvil a ani jim nebyl na svatbě.

,,To jsem netušila. Jak se to tak stane?“ zeptala se manželka a pohladila ho s pochopením po ruce. ,,To máš jak z mozkem. Zkrat!“ měl o tom zcela jasno.

,,To máš od Matea?“ nevěřila tomu, že to vyšlo z jeho hlavy.

Manžel pozvedl obočí a ukřivděně se udal. ,,Autorem je jakýsi Ignazio Nunez.“

Podcenila ho. ,,Pořád něčím překvapuješ,“ mrkla na něj roztomile.

Někdy nato se přiblížili k úpatí hory. Manželka se rozhlížela do všech světových stran. Vtom na obzoru rozeznala klesající helikoptéru. Nebylo pochyb o tom, že nese někoho velmi důležitějšího. Tina si uvědomila, že její VIP seděl vedle ní. Hřálo ji to na srdci ...

,,Když už jsem toho,“ načal větu manžel. ,,Nekoupíme si dálník?“ překvapil jí.

Tina se po zkušenosti s otravným poldou rozesmála. Vtom stočila nesmyslný nápad do úplně jiné sféry. Smyslně mu pošeptala. ,,Neuděláme si místo dálníku niňo?“

Nunez se zeširoka usmál. ,,Not bad,“ pronesl anglicky. ,,Ale nevím, jak se to dělá.“

Manželka se roztomile usmála. ,,Zaučím tě amore, až se vrátíme z té maškarády.“

Ω

Výstup trval téměř hodinu. Kolem dokola se rozprostírala skála, po které se nešikovně klikatila autostráda. Navigace jim oznámila, že dosáhli nejvyššího bodu, kde konečně narazili na stopy civilizace. Otázka zněla: Koho by napadlo, postavit vilu tak vysoko? Odpověď byla jasná: jedině megalomana! No a tím Damian Nathan bezesporu byl.

Elektromobil je zavezl na asfaltový polygon, kde už se dobíjely jiné Ubery. Ten jejich zastavil na jediném volném úhlu. Ta, co měla na svědomí Tróju, ztratila řeč. Nabízel se jí pohled na vilu amerického střihu, co se chlubila i patry a ona usoudila, že ji Dami-N nazýval palácem právem. Z budovy tryskal přehnaný luxus, byla bílá jak bílý dům v DC a v jejích francouzských oknech se zrcadlilo hvězdné nebe. Kde se skrýval Měsíc?

Maškaráda byla podle všeho již v plném proudu. Patoložka si komplex prohlížela a všimla si, že ze středu polygonu trčel obelisk, jenž znázorňoval vrchol La Maroma. Stálo tam - 2069km. Došlo jí, že jde o jedinou původní stavbu. Nedávalo jí to však smysl jak z ekonomického, tak ani ekologického hlediska. Logiku však toho roku postrádalo ledacos ...

,,Těší nás, že jste využili služby Uberu, dceřiné společnosti Atlantis,“ loučil se vůz.

Hned jak octli venku, otřásl se hrdina zimou, i když byla tropická noc. Na svědomí to měla nadmořská výška. Manželka byla na chlad z Baskických hor přece jen navyklejší.

,,Nezmrzni!“ tropila si z něj legrace a objala ho. Zahřál ho tím.

,,Cítím se jak na Olympu,“ prohlásil upřímně a od té chvíle byli už jen Helenou a Herkulem. Potom jí nabídl rámě, aby se společně zadívali do údolí. Opravdu šlo o bohorovný pohled. Zakrátko se zařadili mezi všudypřítomné maškary. Kdo byl kdo? Helena neznala totožnost jak prezidenta USA před nimi, tak ani příchozí Smrti, jež dřímala kosu. Nahnala jí hrůzu. ,,Bien maska,“ snažila se to zamluvit. ,,Muerte perfecta!“ souhlasil Herkules. Smrt jim neodpověděla. Helenu napadlo, zdali si nepřišla pro ni, neboť s ní byla denně v úzkém kontaktu. ,,Cool mask!“ řekla tedy anglicky.

,,Thank you!“ opáčila Smrt, co jen neuměla španělsky. Šinuli se s ní v zádech ke kouzelně osvětlené budově. Záři narušovalo jen šlehání blesků fotoaparátu, jež stály před vchodem a jí došlo, že dokumentují událost. Zdálo se, že postrádají manuální ovládání. Pár to nechávalo chladným. Pozorovali hlavu USA, jak ukazuje pozvánku scanneru. Napodobili ho tedy a je napodobila Smrt.

Rázem zaslechla hlas své oblíbené zpěvačky. ,,Bien DJ!“ pošeptala Herkulovi, když vstoupili do Nathanova paláce.

Prezident je dovedl do sálu, kde se to hemžilo nejen rozličnými maskami, ale také alkoholem, slanými i sladkými pochoutkami. Co se vizuální stránky týče, sál byl ozářen fialovým světlem z neonových trubic. Všechno mělo jakýsi okázalý nádech. Helena se zadíval na pódium a koho nespatřila! Meloty Barret osobně!

,,Jainkoa!“ volala boha svou rodnou řečí, protože jí posedl údiv.

,,Melody! Melody!“ opakovala, jenže sotva nadšení ze shledání s idolem pominulo, došlo jí, že její skandální chování na grammy bylo skutečně jen póza. Dolary totiž porazily její přesvědčení. Proč jinak by vystupovala na soukromé akci miliardáře, na tak bohem zapomenutém místě? Navzdory tomu si pobrukovala každičkou její píseň. Co na tom, že tu párty pořádal Yankee.

Melody se natřásala na pódiu a svíjela se smyslně ve výstředním oděvu. Na zpěvaččině tváři zářily neonové třpytky, mikrofon měla obtočený kolem ruky, aby tak dala průchod rozsáhlé barvě hlasu. Sklidila úspěch a nutno dodat, že naprosto zasloužený. Největší ovace sklidila ve chvíli, když zazněl její největší hit, co celý rok 2042 válcoval Spotify. ,,Grazias amigos!“ zvolala zpěvačka na závěr, divoce se uklonila a hodil mikrofon do davu. Kakofonie rozhvízdala sál. ,,God save the queen Leonora!“ zvolala již bez zesilovače. Nakonec pódium opustila. O přídavku si mohli nechat jen zdát. 

Ω

Fanynku její brzký odchod mrzel. Chtěla ji požádat o autogram. Neony mezitím vychladly, takže na účastníky zářilo jen tuctové LED osvětlení. Vtom se že fialového bludu vynořila celá plejáda masek. Byly tu jak historické postavy, tak i ty žijící, nebo úplně smyšlené. Kam měla zařadit Helenu? Tina si nevěděla rady a místo toho, aby si s tím lámala hlavu, vyzvala Herkula na souboj.

,,Zahrajeme si hádanky amore?“ zeptala se ho, zatímco on hledal někoho z kolegů. Měla dojem, že jí vůbec nevěnuje pozornost.

Opak byl však pravdou. ,,Hrám já nó neříkám!“ řekl i tak. ,,Jaký jsou pravidla?“

Helena k manželovi se zalíbením vzhlédla. ,,Řekněme, že jde o kvíz. Já ukážu na maškaru a ty budeš hádat, koho představuje,“ upřesnila je, přičemž do něj šťouchla. ,,Troufáš si polobože?“

Zamyslel se. ,,Na tom, kdo se pod maskou skrývá, nesejde?“

Helena souhlasně přikývla.

,,Comenzar! Playmate mají přednost!“ dovolil jí začít.

Neváhala a bodla prst k podivnému vojákovi, který svou helmou připomínal robota a to samé se dalo říct o jeho plastové zbroji.

,,Nic lehčího nemáš? To je Stormtrooper ze Star Wars!“ odsekl Herkules s přehledem. ,,Věděla jsi, že se to točilo i v Seville?“

,,Nó,“ zalhala manželovi, aby si připadal důležitý. Věděla to totiž právě od něj. Chtěla mu však udělat radost. ,,Teď ty!“ pobídla ho.

Herkules měl dávno vybráno. Prst se zastavil na drobném kovboji s buřinkou na hlavě, šátkem kolem krku a opakovací puškou v ruce.

Helena musela dlouho přemýšlet. ,,Nevím. Billy the Kid?“ 

,,Bingo!“ potvrdil to Herkules, načež patolízalsky poznamenal. ,,Krásná a k tomu neskonale chytrá. Vražedná kombinace!“

,,Náhoda! Jiného kovboje ani neznám,“ přiznala se a pohladil jí. Když v tom se praštil do čela. ,,Carajo! Já nechal kyj v hotelu!“

,,Nevadí!“ ubezpečila ho. Myslela si, že ho poznají tak či tak. Nakrmila aspoň jeho ego. ,,Není tu nikdo, kdo by tě ohrozil.“

,,Verdad,“ potvrdil to samolibě. V ten okamžik se kolem mihnul sommelier. Helena ho zastavila a poprosila ho o pověstné místní víno. Pro sebe červené, pro poloboha bílé. Obsluhující se před odchodem uklonil. Helena se napila, olízla si rty a tu jí zaujala v černé oděná postava s rapírem. Nebyla to smrt. Přes oči měl masku a když se pohyboval, vlál za ním černý plášť. Nejprve jí napadlo, že jde o sítí zapomenutého strašného piráta …

Koho měla vybrat? Chtěla pohrdat Yankees stejně jako Melody. Tu se před ním prošel generál malý vzrůstem, jenž měl na sobě uniformu ze Španělské občanské války, na prsou se mu třpytily falešné medaile, hlavu mu zdobila pozlacená brigadýrka a aby toho nebylo málo, pod nosem měl nalepen knír.

,,Ten!“ zvolala tedy nekompromisně.

,,To je sám Franco!“ zahihňal se Herkules, generál to zaregistroval a věnoval mu pohled. Herkules si vyhrnul rukáv, aby mu prstem ukázal inkviziční kříž. ,,Jsem váš fanda!“ chechtal se vesele.

Manželka si vzpomněla, jak v jeho herním laptopu narazila na Neo-Frankistické hnutí. Obdiv diktátora jí rázem dával smysl.

,,Eslavo v té uniformě dostal na frak!“ dodal na závěr, což jí pro změnu smysl nedávalo. Mateo? Takový liberál? A vůbec! Kde mu byl konec? Za koho by se mohl vydávat? Znala jeho zálibu v symbolech a byla si jistá tím, že si neobleče nic zbůhdarma. Svým způsobem jí připomínal Melody, co lhostejně zmizela a přesto na ní udělala dojem. Matně si vybavila, že jí tím kdysi na univerzitě přitahoval. Ignazio byl úplně jiný. Reprezentoval pro ni stabilitu a pevnou zem, kdežto Mateo byl jako tekutý písek.

,,Co ta?“ nezapomněl manžel na jejich hrátky, přičemž ukázal na muchachu, co zrovna přešlapovala před pódiem. Měla v úmyslu zpívat? Hřívu měla blond, oděna byla v bílých šatech s výraznou sukní a její tváři vévodilo znamínko krásy.

Samozřejmě, že věděla o koho jde. Vybral si totiž sex symbol minulého milénia a když se nad tím pozastavila, mohla být považována za Helenu své doby. ,,Marylin přeci!“ odpověděla.

Vtom do ní někdo zezadu vrazil, kvůli čemuž skončila v náručí Herkula. Nechtěla si ani představovat, co její prchlivý manžel zase vyvede a držela se ho jako klíště, aby zběsile nezaútočil. Herkules však nehájil její čest. Naopak. Zeširoka se usmíval.

,,Kde ses stihl tak zrychtovat?“ zeptal se toho útočníka.

Helena se s úšklebkem obrátila. Viděla jen sebe sama v hledí kosmické helmy, které dominovala zkratka CCCP. Kdo byl ten opilý nešika? Buď jak buď, v oranžovém skafandru se potácel, jako by kráčel po povrchu skutečného Měsíce. Se zpožděním zvedl ruku na pozdrav. ,,Hola camaradas!“ promluvil tlumeně.

Heleně stále nedocházelo, o koho šlo. Že by sám Dam-N? Kosmonaut pozvedl hledí. Žádný přetlakový jev se nekonal.

,,Nemám ponětí Iggy,“ prohlásil Mateo Rozen, který měl nezvykle roztažené oči. ,,Cítím se, jako bych slezl z centrifugy. Na tom ale nesejde. Kde je tady teď nedochvilný Jitřenko?“

Nekomentovala to. Co ty jeho oči? Vypadal jak ta opička v zoo ... kolik toho měl? Herkules si prohlížel helmu a se zvědavosti si ji osahal. ,,Bouchni si Herkule!“ pobízel ho kosmonaut a přestože to argonaut zvažoval, neudělal to. ,,Bojíš se, co? Nedivím se ti. Taky se báli, když se vrhali do nicoty,“ okomentoval to s jakousi skepsí.

Herkules prohlásil. ,,Buď rád, že nemám kyj. Tím bych ti tu helmu prorazil!“ Oči detektiva těkaly sem a tam. Poslouchal ho vůbec?

,,Škoda,“ zavrčel se zpožděním. ,,Mohl jsi poslat všechny ty panáky do pekel! Je to tu naškrobený, až je mi z toho zle!“