Veselý Dick

Anotace: Povídka ze života námořníků, která nutí k zamyšlení.

Byly chvíle, kdy byl Dick Petersen se svým úsměvem protivný. Ten člověk by se snad usmíval i na pohřbu. Osmahlý, vždy pečlivě oholený, jasně modrých očí, které někdy podivně zešedly. A to bylo zlé znamení. To se obyčejně unylý úsměv Dicka Petersena změnil v potměšilou grimasu, jakou je možné vidět na tvářích buddhistických soch. Jinak to byl muž na svém místě a lze říci, že nikdy neměla loď lepšího kormidelníka.
Bylo to v červnu, kdy loď na své plavbě Tichým oceánem zakotvila v Papeete. Většina posádky byla ve městě, zbytek se nudil na palubě. Bylo vedro k zalknutí a moře bylo lesklé jako zrcadlo.
„Hej Petře,“ volá plavčík Rolf. „pojďme si zaplavat! Podívej to moře- je jako zrcadlo !“ „Šel bych, ale víš, že nesmíme. Jsou tu prý žraloci.“ „Žraloci? Podívej se do vody! Je vidět až na dno. Nepoplaveme daleko, pojď!“
Krátkým odrazem od příčky provazového žebříčku skáčí chlapci do vody. Oba jsou dobrými plavci a mocnými tempy plavou ve vodě, za chvíli jsou dobrých sto metrů od lodi.
„Petře, podívej! Veselý Dick se na nás dívá z paluby, to bude zase řečí. Ale směje se- je to dobré!“ „Ale kdepak, hned to začne! Už má v ruce hlásnou troubu!“
Z paluby lodi za chvíli doletí k chlapcům hlas zesílený magnetofonem: „Hej chlapci, dobře plavete. Vemte to o závod!. Kdo bude první u mě na palubě, dostane dolar a odpoledne může jít do města. Až řeknu teď- začnete! Pozor-teď!“
Hoši, posílení vidinou slíbené odměny, vyrážejí. Ze všech sil bojují o vítězství a Dick Petersen je povzbuzuje magnetofonem. Rychle se přibližují k lodi. Už jen pár desítek metrů je dělí od provazového žebříku. Petr je o něco pozadu, ale hlas kormidelníka Petersena ho pobízí: „Hej, Petře! Přidej! Více nohama, ráz dva, ráz dva! Kluci, dva dolary vítězi!“
Chlapci zvyšují své úsilí. První šplhá na palubu Rolf, následován Petrem. „Já vyhrál, pane Petersene!“ volá Rolf. Dva dolary a odpoledne volno!“
Ale co to? Jasně modré oči Veselého Dicka náhle šednou a jeho pověstný úsměv se mění v obávanou grimasu. Pomalým pohybem odkládá hlásnou troubu.
„Jo, tak tys vyhrál? Chlapci zlatí, vyhráli jste to oba!“ Petersenova pravice ukazuje k mořské hladině. Dole, u konce provazového žebříku, plavou dva obrovští modří žraloci!
„Vy hlupáci, plavali jste ne o dva dolary, ale o dva životy! Už zdálky jsem pozoroval, jak se k vám ty bestie blíží. Kdybych vás na ně upozornil, nehnuli byste se strachy, ale o dva dolary a o volno jste plavali jako čerti. Obával jsem se, který z vás to prohraje a...“ obličej Veselého Dicka se mění ve tvář Buddhy. „Každý dva dolary pokuty a půl roku ani krok na pevnou zem za překročení zákazu koupání!“
Za půl minuty po těchto slovech se tvář kormidelníka Dicka Petersena opět sladce usmívala.