DÁLKOPLAZ 2

DÁLKOPLAZ 2

Anotace: Dálkové pochody- Uničovská 50 Po hřebenech Jeseníků

DÁLKOPLAZ 2
Rok se překulil jako nic a bylo to tu opět.Letos nás na slavnou UniČovskou 50 po hřebenech Jeseníků vyrazilo víc.Tora,Fanyš,Jozef,Čardáš a já.To byla základní sestava.Bylo domluveno,že se jede opět v pátek v 17 hodin z Bohuňovic.
Bylo to tak.O půl čtvrté jsme se teprve sešli kvůli tomu, abychom se domluvili na cestě.Jozef neměl na spaní venku vůbec nic,ten se teprve po 4 hodině vypravil shánět po kamarádech potřebné věci.Fanyš,ten zase čekal, až mu jeho máti spraví džíny a Čardáš,ten v tuto chvíli neměl ještě ani šajn o tom,že s náma někam pojede.Asi tak o půl páté se přihrnul Jozef s tím,že Fanyš ještě není hotov,že musíme počkat.Zanedlouho však zjistil,že si místo občanky vzal karty,tak se hnal honem domů.V 5 hodin jel kolem na kole Čardáš a že kam jedeme?Na padesátku Jaro,na padesátku.Chvilku přemýšlel a pak vyhrkl: Hoši počkejte půl hodiny já jedu s váma!0 půl 6 přišel konečně FanyŠ s Jozefem.Věřte nebo ne,ale Fanyš ty rifle, na který tak dlouho čekal. vůbec na sobě neměl.V 6 se přiřítil spocený Čardአa tak jsme konečně vyrazili.
Na nádraží na nás měl čekat Zdenek od Fanyša z práce,který je, jak Tonda tvrdil, nezkušený a tak že ho máme trochu převychovat.Když jsme konečně procházeli Bohuňovicemi,zaslechli jsme zvuk rozjíždějícího se vlaku.No co,nevadí,pojedeme dalším.Další jel až v sedm.
Zdenek kupodivu na nádraží netrpělivě očekával náš příchod a myslím si,že si již chtěl vhodit korunou,jestli příjdeme,nebo ne.Kdyby to vzdal,tak to bychom byli moc smutní.Fanyš tvrdil,Že ho pověřil důležitým úkolem.Měl zabezpečit ohnivou vodu.První naše starost,když jsme dorazili byla,jestli má,či nikoli.Zdena však měl! Musíme to ochutnat. Nedá se nic dělat. A taky začneme hned s jeho převýchovou.Zdena,pití neznalý,kouřením a ženami nezkažený hoch,vytáhl z tlumoku ochotně láhev.Zdeno,ukaž že jsi chlap a načni to!0n se chudák jen přiblížil rty k obsahu láhve,okamžitě se mu zkřivil obličej do příšerné grimasy,na Čele mu vyskočil smrtelnej pot a začal hrozně kašlat a prskat.Ach jo, s tebou  bude ještě hodně  práce,ukaž,to musíš tak! pravil Pepa braje mu láhev z ruky.Na jeden hlt vypil skoro třetinu flašky.Zdena jen udivené kulil očima a stále ještě lapal po dechu.
V Uničově jsme přestupovali. Jelikož další spoj jel až za 40 minut,tak jsme se rozhodli strávit tento Čas v teple nádražní restaurace,kde alespoň Zdenka naučíme pít pivo,když už jsme s ohnivou vodou moc neuspěli.Vedle našeho stolu seděl mladík,který nás stále jedním okem sledoval. Bylo vidět,že jsme ho zaujali.Jozef si toho všiml a dal se sním do řeči.Slovo dalo slovo a nakonec z něj vylezlo,Že by jel s náma.Odvaha to tedy od něj byla veliká. Jednak proto, že pojede s náma,a taky proto,že byl absolutně nevhodně oblečen na jakýkoliv delší pochod - na nohách polobotky,potom tesilky a silonovou bundu.Jestli chceš,tak proč ne?Hlavně se připrav na to,že budeme spát někde v lese! Začali jsme muk už ani nevím proč, říkat Chlebík. Ve vagóně po našem příchodu seděl jen jeden cestující.Tóra náhle zajásal a podával mi perníčky, které  nalezl na vedlejším sedadle.Nejdřív jsem nabídl kamarádům. Né snad ze slušnosti, ale proto,abych viděl co to s nima udělá.Zmíněný již cestující,který seděl na proti,se na nás díval s vyvalenýma očima,pak popadl svoji tašku a spěšně vystoupil-Byla to jeho smůla,Že vlak nestál zrovna ve stanici.To se nás ale netýkalo,to je věc těch, co to budou vyšetřovat. Po desáté jsme konečně dojeli do Libiny.Všude tma.Kam půjdeme spát?Chvíli jsme se motali po nádraží,pak padl spásný nápad.K partyzánům,do lesa!V lese ještě větší tma.Byla malá naděje,Že dojdeme až ke svým oblíbencům.Složili jsme se na prvním příhodném místě .Zbylo nám ještě trochu vodky,ale nešla nám nějak slina. Přemýšleli jsme spíše o zítřku a o tom co nás čekA.Noc proběhla relativně v klidu.
Po snídani jsme sestoupili k nádraží,startu dnešního pochodu.Musel být na nás zajímavý pohled,neboť po našem příchodu se začali všichni tajemně usmívat.Všude okolo poskakovali borečci v teplákách nebo dresech.My nabaleni,Tóra pod paží láhav se zbytkem vodky a v hubě každý cigáro. Po předešlé noci každého sužovala značná žízeň.Slušně jsme se zeptali, zdalipak není někde na blízku zdroj pitné vody.Když se nám dostalo záporně odpovědi Tóra smutně prohlásil.Ach jo,zase budeme muset pít vodku!,a pořádně si nahnul.
Po odstartování každý hledal příhodnou studnu.Zadařilo se nám bohužel až na pátém kilometru.Vidím v zahradě pumpu!Konečně! Všichni hned hrrr tam a pili,a pili,a pili. Po 10-tém km Zdenek již nemohl.Byl úplně výřízenej.Ne,Že neuměl Pít,on neuměl ani chodit!To je pak s nějakou převýchovou velice těžký.Hned se toho také chytli Fanyš,Jozef a Čardás,že ho nemohou nechat ve štychu a že jednou jim byl svěřenej a tak že ho nemohou v této jeho těžké chvíli opustit a že zůstanou s ním. Vydrželi to až na Skřítek na dvacátý kilometr,kde to definitivně vzdali. Dál  jsem šlapal  jen  já  s  Tórou  a  s Chlebíkem,naším novým kamarádem.Kupodivu jsme všichni tři zdrávi došli.Chudák Chlebík měl své polobotky totálně rozšlapané,nohy nadranc,ale byl na svůj první dálkávej pochod náležitě hrdý.
Byla to nádherná procházka krásnými Jeseníky a kluci mohou jen litovat,že nedošli.

Autor robotek, 19.10.2013
Přečteno 875x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter