Andy - cesta tam a zase někam... jinam...

Anotace: Prazvláštní telenovela pokračuje. Nevhodné pro děti, mladistvé, dospělé, staré a psychicky nevyrovnané. Toto dílo nechce nikoho urážet, zesměšňovat, ponižovat či vydírat. Nesprávné vyložení informcí je vina čtenáře. 2. díl

2.
Boj

Gemma se rozhodla zastavit ve městě jménem Thorn. Toto malé vnitrozemní městečko bylo zejména domovem víl, ale obvykle sem chodili obchodovat všichni z dalekého okolí, takže jste tu mohli narazit na kohokoliv.
Uprostřed města stál obrovský strom, na kterém taky stálo několik domků. A nad městem zářila barevná duha. Na vývěsce byl nový leták nabízející 2000 zlatých za zabití Andy. Najednou k letáku někdo přistoupil a začal ho číst. Gemma popošla blíž a vykřikla. Byla to Andy! Andy odněkud vytáhla tužku a přikreslila svému portrétu delší vlasy. Pak se podívala na Gemmu a zmizela.
Gemma si oddechla, vyvázla z toho setkání se zdravou kůží. Ale příště si musí dávat větší pozor. Rozhodla se jít do nějaké hospůdky, ale sotva se otočila, našla za sebou Andy s úsměvem od ucha k uchu.

~
Katy seděla na trůně, znuděně si podpírala hlavu a koukala z okna. Ale najednou uviděla něco, co ji opravdu znepokojilo. K hradbám se blížilo asi 100 jezdců s červenými prapory. Královna seběhla dolů na nádvoří. „Iso! Co se to děje?“ obrátila se na svou sestřenku. „To nevím, ale půjdeme se schovat.“ prohlásila Isa a chytila Katy za ruku. Vlekla ji do kostela. „Ne, Iso, pojď do paláce, tady netrefím.“ „Ale já jo, vždyť jsem velekněžka!“ „Velekněžka?“ „Jo, ode dneška.“

~
Mephis prohledala hned několik měst, ale Andy nenašla. Ze zoufalství zamířila do nejbližší hospody, shodou okolností do té ve městě Thorn.

~
„Nezajdem někam?“ „Jo, tady v Thornu znám dobrou hospodu, je támhle na rohu.“

~
Jak už jste si asi všimli, v hospodě se zastavilo docela dost lidí. Jednak Mephis, pak taky Andy s Gemmou a nezapomínejme ani na ty, co se snažili Andy zabít.
Když Andy vstoupila do dveří, ihned si přisedla do rohu k Mephis, takže ji Meph vlastně nikdy nenašla, Andy našla ji.
Po několika sklenkách skotské bylo u rohového stolu veselo. Andy všem platila jednu sklenku za druhou, a to nejen Gemmě a Mephis, ale i ostatním přítomným. V hospodě už Andy byla pěkných pár hodin, venku se stmívalo a ona se snažila zvednout půllitr piva. Bezúspěšně.
Asi byste měli vědět, že proslulá Andy se dala chytit jen v několika málo situacích. Když se nudila, když si chtěla zvednout náladu, když potřebovala promlouvat k lidu nebo když se ožrala. A tohle vědělo i těch několik lidí, co ji chtělo chytit. V hospodě se strhla rvačka.

~
Ani v hlavním městě Chartwinu zrovna klid nebyl. Katy s Isou se krčily v jedné z tajných chodeb tamního chrámu a obléhatelé, jak jinak, obléhali. Ukázalo se, že jich je poněkud víc v blízkých lesích, takže se obránci nenudili. A krom toho taky všichni přemýšleli, co je to za nepřítele, kde ho sebrali a kdy.

~
V hospodě momentálně stála Andy na stole a mlátila nepřítele jílcem meče. Mephis jim zapichovala šípy do zadnice a Gemma po nich házela židle. I když Andyinou největší zbraní byla pochopitelně výřečnost, ještě podpořená alkoholem v krvi. „Ty debile jeden, já prostě nemám čas tady s tebou bojovat, ráno musím vstávat brzo.“ řvala právě na hostinského, co se dožadoval svých zlatých, místo na útočníka.
Hned potom spadla ze stolu na jednoho z útočníků. Do jisté doby si toho nikdo nevšiml, že Andy jaksi zmizela. Mephis pořád nabodávala útočníky na své šípy a Gemma už neházela židle, ale stoly. Potom se ovšem začali útočníci ptát, proč tu vlastně jsou. Výřečná Andy momentálně ležela pod stolem, takže se jim nedostalo odpovědi.

~
Obléhání Chartwinu sice skončilo vítězstvím obránců, ale stále nikdo nevěděl, kdo na ně vůbec útočil. Katy s Isou vylezly z chrámu. Město bylo celé zničené.

~
V hospodě bylo veselo, v hospodě pod stolem ještě veseleji. Ležela tam Andy s útočníkem, jež zatím zůstával v anonymitě. Ona byla jen tak tak při vědomí, on se opil jen mírně.
„Co je to tu za debila?“ opile se zeptala Andy a podívala se na strop. Teda desku stolu vlastně. „Jmenuju se Eordin.“ představil se neznámý a zahleděl se do jejích očí. Ani jeden z nich nebyl tak docela střízlivý a oba byli v dobré náladě a tak proč ne? Pod stolem bylo naštěstí místa dost.

~
V hospodě už boj nezuřil, všichni se nechápavě rozhlíželi po místnosti. „Kde je?“ zařval jeden z útočníků. Většina přítomných pokrčila rameny, jako, že neví.

~
Andy s Eordinem poklidně leželi vedle sebe, jen ve spodním prádle, a tiše konverzovali. „Já bych tě asi měla zabít, že?“ zamyslela se Andy. „To bys přece neudělala.“ „Hmm.“

~
Útočníci rozhlížející se po hospodě jen viděli nějakou rozmazanou šmouhu, jak letí zavřeným oknem ven. Tou šmouhou byl Eordin a za jeho let mohla Andy. Když vylezla zpod stolu, vypukl boj nanovo. A Eordin na ulici doletěl přímo na nějakou holku. Svalili se na zem. Andy si toho všimla a s přihlédnutím k tomu alkoholu pronesla velice chytrou větu: „Co mi lezeš po manželovi?“ Gemma se na ni udiveně zahleděla: „Ty jsi vdaná?!“ „Počítá se to, když jsem mu ukradla prsten?“