Pro George

Anotace: Duše a tělo jsou prý nerozlučně spojeny. No když to říkají. Ale já tomu věřit nemusím, já mohu věčit čemu budu chtít.

Už dlouho to tak mám. Vždycky když jdu spát tak se pak probudím v jiné posteli na druhé straně zeměkoule. A když tam ulehnu tak se probudím zase ve své posteli. I když, jak jsem zjistil, patří mi obě postele. Tady jsem Karel a dělám taxikáře v Praze a tam jsem George a dělám ve skladu kiwi na Novém Zélandu.
Vždycky to tak nebylo, tohle se stalo tak před dvěma lety, to jsem měl tu nehodu. Sejmul mě nějakej blbec na křižovatce. Jel na červenou. Doktor říkal, že jsem prodělal klinickou smrt. Prej to je jako že jsem nachvilku umřel, ale oni mě přivedli zpátky. No když to říká. Já si pamatuju jen plížící se světla, strašnou ránu a pak už jen nemocnici.
A od té doby se každou noc stěhuju do George. Nejdřív jsem byl vyděšenej a šel jsem za doktorem. Ten mě poslal k psychoušovi a ten že jsem schizofrenik. Idiot. Vůbec nejsem schizofrenik. Udělal jsem pokus. Poslal jsem si ze Zélandu dopis na svou adresu v Praze a on došel. No přece kdyby to byly jen přeludy, tak mi nic nepřijde.
S Georgem mě pojí pouze jedna událost a to, že George měl v ten den a tu samou hodinu co já také klinickou smrt. Dostal infarkt, když byl ve skladu sám a skoro umřel, zachránili ho jako mě až po smrti. To vidím jako docela silný spojení dvou naprosto neznámých lidí.
Ale co já teď, jsem půl dne Karel a půl dne George. Zkoušel jsem to oblbnout a nespat, ale prostě to nejde. Jak přijde na mne trošku ospalost tak mi ani deset kafí nepomůže a prostě usnu. Párkrát jsem jen tak tak zastavil auťák, než jsem to zalomil. Teď už to mám vychytaný a vím kdy to na mě přijde. Protože je to ve chvíli, kdy Georgovi zvoní budík. Takže si to vždycky den předtím sám nastavím a naprosto přesně vím, kdy to bude. George to má zrovna tak, usíná, když mě zvoní budík. Jednou mě probudil nějakej týpek s letákama, chudák George usnul ve stoje u regálu s plesnivejma kiwi. Než jsem stačil týpka kopnout do zadku, někdo Georgem zatřásl a já usnul uprostřed nadávání a probudil se v Georgovi. Od tý doby jsem opatrnej, vypínám všechno co by mě mohlo probudit, mám těžký závěsy a zavírám všechny dveře.
Teď do toho ale praštím. Jedu na Zéland za Georgem. Budeme spolu bydlet, on má totiž velkej barák.
Najdu si práci a možná si najdeme i nějaký ženský. To bude docela hustý, vždycky jsem měl jen jednu ženu, nechtěl jsem nikdy podvádět, ale teď....
Jen by mne zajímalo co se stalo s Georgem, když já mám teď dvě těla a on tedy asi žádné nemá. Asi se nějak ztratila jeho duše. Škoda že si nic nepamatuju, jako třeba že bych šel nějakým tunelem nebo něco tak. Jestli George šel do toho tunelu, tak proč já dostal jeho tělo a ještě k tomu svoje taky. Asi tam nahoře maj taky docela bordel. No, snad je Georgovi dobře tam kde teď je. Jestli se na mě dívá, tak ať se nebojí udržuju jeho tělo v kondici.

Tak Georgi, ahoj.