The matter of the thing

Anotace: Paříž, blízká či vzdálená budoucnost, uprostřed čtvrté světové

Uslyšel klapnutí dveří a kroky na chodbě,
"Over there! Over there!"
Střelba.
"No use, he's already dead, see..."

Takže se dostali dovnitř... pomyslel si Adrien. Nacpal si kapsy náboji. Pušku na zádech, dvě pistole v ruce, dvě za opaskem. Věděl, že to možná bude jeho konec, ale momentálně mu připadalo všechno ztracené. Rozhlédl se po místnosti. I ten neživý pokoj vypadal, že všechno vzdal a přijme svůj osud.
"Tedy pánové, uvidíme se v pekle..." řekl si Adrien sám pro sebe a vyšel na chodbu.

Ta scéna vypadala jako ze špatného amerického filmu. Adrien šel po chodbě s uniformou rozepnutou, vlasy mu padaly do obličeje, což mu propůjčovali výraz značně šílený, ale odhodlaný, a páska přes jeho oko tenhle krvelačný výraz jenom podtrhla. Šel rázným krokem za hlasy Angličanů a pomalu se loučil se životem. Beztak nestál za nic...

Přes otevřené dveře jedné z kanceláří viděl stíny. Bez rozmyšlení vešel a namířil pistole na tři vojáky stojící nad tělem s prostřelenou hlavou.
"Vítejte v Paříži..." řekl se zarážejícím klidem a dřív než se britští vojáci stačili vzpamatovat, padli mrtví k zemi. Ale Adrien věděl, že tohle ještě nic neznamená. Že venku jich čeká víc, silnějších, po zuby ozbrojených. Mohl jenom doufat, že třeba poznají, co je zač a třeba ho vezmou do zajetí, i když... radši by chcípnul jako pes rozstřílenej na kousky. Pousmál se. Jean by se určitě nechal rozstřílet bez pomyšlení na to se vzdát. Jenže on je jiný typ. On si teď bojuje vlastní válku někde v lese, a Adrien to řeší diplomaticky. Na velitelství. S pistolí v ruce.

Ohledal všechny tři Brity. Náboje plné a použitelné, zbraně taky... vzal všechno co unesl a mohl se s tím ještě pohybovat. Vyrazil dál. Procházel chodbami, které nejevily známky jakékoliv bristké aktivity. Proč ne. Alespoň byl relativní klid a Adrienovi se jenom prodlužoval život. Pořád a pořád.

Došel do velké vstupní haly, spíše na její kraj. Před sebou měl schodiště a volný prostor. Přes skleněné výplně dveří jasně viděl bristká auta a vojáky připravené kdykoliv střílet.
"A je to tady..." zašeptal Adrien do prázdna.

Scházel po schodech.
S každým krokem si odepnul popruhy, které držely zbraně.
S každým krokem vysypal jeden ze zásobníků na zem.
S každým krokem jednu ze zbraní odhodil pryč.
S posledními kroky sundal ze zad svou pušku, udělal pár kroků a uprostřed haly se postavil, opírajíc se o ni. Civěl Britům přímo do hlavní s takovou odevzdanou apatií, že ani sami Britové nevěděli, jeslti ho mají zabít nebo ne.

Adrien stál bez hnutí už asi deset minut, když uslyšel, že se Britové venku o něčem baví a pokyvují směrem k němu. Zjistil, že ho to nijak nevyvádí z míry. Tušil, že válka pro něj tady začíná ztrácet smysl. Jeden z anglických vojáků si to namířl přímo k němu. Opatrně otevřel dveře, maje zbraň v pohotovosti a řekl lámanou francouzštinou:
"Vzdejte se."

Adrien se usmál, zvedl ruce a puška spadla na zem.
"Dělejte si se mnou co chcete. Válka je ztracená, pro nás i pro vás..." Věc názoru.