Kouzelné zítřky-začátek

Anotace: Hrdinkou příběhu je obyčejná patnáctiletá holka Gwengolyn Montgomeryová. Jednoho dne jí její babička řekne že je čarodějka.Gwen tedy vyráží se svoji nejlepší kamarádkou Lillian do světa jménem Druhá dimenze.Podle legendy musí porazit zlo jménem Harsels.

Všude kolem jsou hlasy.Hodně hlasů.Křičí….křičí o pomoc.V lese je opět tma a jde vidět jenom na pár kroků.Měsíc ani nesvítí.Chci křičet.Chci hrozně křičet.Ale jako bych měla pásku přes pusu.Nemůžu vyslovit ani hlásku.Zase slyším ty hlasy,ale jsou silnější.Jsou zřetelnější…zlo…jaký zlo…o čem to vůbec šeptají.Snad jsem nemohla uvěřit co slyším.Budík!Co by tady v lese dělal budík.Zvuk budíku byl hlasitější a otravnější.Viděla jsem bílé světlo.Co!Ne já nechci jít do nebe.Teď ještě ne.Les se vytrácí a už začínám vidět obrysy.,,Uf to byl jen sen.‘‘
Pořádně jsem si ulevila když jsem uviděla můj pokojíček a že ten sen nebyl skutečný.Budík pořád zvonil.,,Bože zmlkni‘‘chytla jsem budík do ruky a třískla jsem s ním o zem.,,No mamka mě zabije že jsem zas rozbila budík.‘‘
Řekla jsem si sama pro sebe.
Taky to je třetí rozbitý budík za půl roku.Nemůžu za to že mám nervi na drátku nebo jo?Taky ať se mi nikdo nediví.Už dlouhou dobu se mi dějí děsný sny.Pořád ty samí a docela mi to nahání husí kůži,když na to pomyslím.Slyšela jsem jak někdo de po dřevěných schodech nahoru.Můj pokoj a moje koupelka je nacházejí v druhým patře našeho domu.Jak jsem řekla máme dřevěné schody a strašně vržou.Takže když chci se vykrást z domu tak občas plán nevyjde.Někdo prudce otevřel moje dveře v pokojíku.Samozřejmě to byla mamka.Měla na sobě to svoje příšerný křiklavý zelený triko a modré džíny.To triko nosí jenom na doma což je dobře.,,Gwendolyn kolikrát jsem ti říkala,že už ti další budík kupovat nebudu,když ho rozbiješ.‘‘
,,Promiň mami‘‘ pípla jsem.,,Už se to nestane.‘‘
,,No to doufám a přijď hned dolů do kuchyně.
Gwendolyn kolikrát jsem ti říkala,ať si v tom pokojíku uklidíš.‘‘
Práskla za sebou dveře.Mamka má pravdu.Fakt je tady nepořádek.Můj pokojíček má oranžové zdi a na zdi plno plakátů mích oblíbených celebrit.Můj pokojíček byl docela velký.Na zemi jsem měla krásný žlutý koberec s černýma velkýma motýlkama.Vedle konferenčního stolku u postele mám psací stůl a na stole mám Notebook.Notebook je celý černý.U konci postele mám velkou dřevěnou šatní skříň.Naproti postele mám poličky s knížkami.Hodně čtu hlavně knížky o nadpřirozených bytostech.Zamířila jsem nejdřív k zrcadlu.Zrcadlo mám připevněné ke zdi a je docela velké.Je tam připevněna k zrcadlu bílá polička na kterou si dávám různý kabelky, krémy a takový blbosti pro holky.,,Bože můj jsem to snad já.‘‘
Vyhrkla jsem na sebe do zrcadla a začala jsem si česat svoje černé dlouhé rovné vlasy.Zapletla jsem si je do dvou copánků.Šla jsem ke skříni sundala jsem si svoji nádhernou bílou košilku a vybrala jsem si moje oblíbené šaty.Byly ušité z takové té klouzavé přiléhavé látky ,která se nemačká.Měli dlouhé rukávy a kulatý výstřih (naštěstí mám černou podprsenku).Kolem výstřihu ,na okraji rukávů a na spodním lemu,který mi sahal přesně ke kolenům,byly našité třpytivé červené korálky.Fakticky se mi líbily.Moje skříň byla hodně obsáhlá.Mám ráda nakupování hadříků jako správná holka.Chodím nakupovat s mojí nejlepší kamarádkou Lilli.Nazula jsem si boty a spokojeně jsem si pomyslela ,že balerínky se dají nosit vážně ke všemu.Pak mamka na mě zdola zařvala,,honem Gwendolyn nebo ti nezbude žádná palačinka.‘‘
Když to mamka řekla vystřelila jsem jako blesk.Vzala jsem si svůj černý bágl s učením a vystřelila jsem do kuchyně.


,,Jůů tady to voní‘‘ napadla mě jediná věta, když jsem vyšla dolů do kuchyně.Kuchyň máme obrovskou a prostřed máme jídelní stůl.Stul je oválný a kolem je sedm židlí(sedmá židle je pro hosta).Kuchyně je spojena s obývákem ,takže brácha sleduje při večeři fotbal.Pult máme na celé levé a otáčí se k pravé straně.Na levé straně máme ty nejlepší věci v kuchyni…ledničku a kávovar.Bez těchto věcí přijde život jako…jako obyčejný nudný život.Celý pult je sladěný jakoby do stříbrné barvy.Stěny kuchyně a obýváku jsou bílé.,,Tak šup nestuj tam jako sloup a sedni si než ti to vystydne.‘‘
Mamka mě probrala z přemýšlení a já si šla sednout vedle Erin. Erin je sestra mého věku.Je roztleskávačkou, je ulítlá do růžové barvy.Občas mi připadne jako panenka barbie.Má dlouhé rovné blonďaté vlasy.Jsme si skoro podobné až na barvy vlasů.Vedle Erin sedí Elliott.Elliott je můj mladší brácha a je to úplný magor.Je mu devět let a nosí kulaté brýle jako v Harrym Potterovi.Má blonďaté ulízané vlasy a nosí tričko hvězdných válek(to tričko se prý nepere od té doby co je koupený a je to docela nechutný a nosí ho každý den-fůůj).A potom v čele sedí nejstarší brácha a nejmilejší brácha kterého znám.Jmenuje se Heath ale děsně podvádí holky.Heath má černé krátké krásné vlasy a nosí většinou modrobílou košili a modrý džíny.Nikdy z ruky nespustí svoje černé vodotěsné hodinky ,kterému jsem dala k jeho narozeninám.Teď je mu ale dvacet.Kdybych byla o něco starší a nebyla bych jeho sestra ,tak bych s ním chodila.Šťastně jsem se pustila do palačinky ,když do kuchyně vtrhl taťka a zapínal si svoje hodinky.,,Kruciš nemůžu přijít pozdě do práce dneska mám být povýšen.‘‘
Taťka pracuje v zábavným parku a pracuje s delfíny.Do práce nosí modré tričko se žlutým nápisem na hrudi ,,Zábavný park Stillpark‘‘.V zadu má logo roztomilého delfína v červenobílém záchranářském kruhu.,,Ale tati žijeme Americe ve svobodné zemi.‘‘
Taťka na mě mávl rukou a vzal si klíče.,,Pa zlato‘‘ dal pusu mojí mámě a vyrazil ke dveřím.Moji rodiče se jmenují Edwina a Erik.Vlastně je to pravda.Žijeme ve svobodné zemi.Bydlíme v Miami.Je to snad to nejlepší velkoměsto které znám.Zaslechla jsem zvonek u dveří a mamka šla otevřít.Když mamka otevřela tak ve dveřích stála Lilli.Nikdo by to do ní neřekl, ale je to skejťačka.Měla na sobě helmu a v ruce držela skejt.Dlouhé rovné blonďaté vlasy měla do dvou culíků.Jak jsem ji viděla tak jsem hned vystřelila ke dveřím.,,Počkej a co snídaně.‘‘ křikla na mě z kuchyně mamka.,,Schovej mi to do ledničky já si to potom vezmu.‘‘
Nechtěla jsem aby mamka řekla některou ze svých poznámek.Zabouchla jsem za sebou dveře a vyrazili jsme s Lilli společně do školy.,,Tak jak bylo‘‘ spustila Lilli.Chvilku jsem přemýšlela a pak jsem ji řekla o tom snu.V duchu se mi ulevilo, že to můžu alespoň někomu říct.