Kapitán Ruskok

Anotace: Hvězdné datum...neznáme...místo...někde kolem hvězdných šutráků.

Hlubokým vesmírem proplouval jen velmi pozvolna hvězdný koráb, řekněme že středně velkých proporcí. Byl ozbrojený mnoha plasmovými a iontovými kanóny, které na první pohled budily úctu a hrůz. Připomínal tak trochu protáhlou flašku od rumu ozdobenou děly a senzorovými tyčemi.


Na můstek hvězdného křižníku L.J.V. Lumík, vešel kapitán Ruskok (L.J.V. rozuměj Loď Jeho Výsosti). Mladý vysoký muž s černými, krátce střiženými vlasy, byl oblečen do modré těsné uniformy. Světle zelené oči a brada s důlkem uprostřed, mohly být důkazem přítomnosti, jakéhosi charismatu. Rozhlédl se po velitelském můstku a vypadl tak trochu zkroušeně, ne-li deprimovaně.
„Trasa volná kapitáne,“ zahlásil první důstojník Muldrock, Ruskokův kamarád z kadetky.
„Nějáké stopy po zelenáčích?“ zeptal se kapitán a sedl si do svého velitelského křesla.
„Ani živáčka kapitáne.“
„Dobrá tak nasměrujte loď k Turšmionu IV pane Durkovove“ zavelel Jarolícovi Durkovovi, kormidelníkovi prvního stupně. Mimochodem také trpaslíkovy první třídy, ve službách jeho císařské výsosti.
„Nesnáším tohle patrolování,“ postěžoval si Ruskok svému příteli Muldrockovi.
„Velení flotily nás stále posílá do stejného kvadrantu, kde jsou jen samé šutry a pár planet, kde chcíp pes.“
„Admirál Trumčič, má jistě důvod nás zde posílat“ řekl první důstojník. „Ovšem nevím zda to nedělá jen natruc, kvůli té nehodě, kdy jste nasměroval Lumíka na jeho vlajkovou loď L.J.V. Nepolapitelnou.“
„To byla nehoda Okoměji, a ty to víš!“ Zazlobil se kapitán, když mu první důstojník připomněl jeho nešťastný omyl, při řízení lodi.
„Jo, to jo, ale já vám říkal že si tu třetí brandy nemáte dávat,“ usmál se Muldrock a opřel se ležérně o kapitánovo velitelské křeslo.
Ruskok vzdychl a zadíval se na panel svého počítače, na kterém se zrovna promítal obraz Lumíka, v jeho celkovém průřezu.
„Máme nějaké přesnější rozkazy co máme dělat na Turšimonu, pane?“
„Doplnit zásoby, načerpat palivo, a já nevím co ještě Muldrocku. Prostě běžná rutina.“ Kapitán mávl znuděně rukou do prostoru, jako kdyby se snažil odehnat hypermouchu. „Někdy se mi zdá že v tomhle tom kousku vesmíru, jsou planety jedna jako druhá.“
„Nebuďte pesimista kapitáne. Vždyť na Rozlovu I se Vám líbilo!“
„Nic takového jsem nemohl říct ve střízlivém stavu! Planeta plná švábů a zmutovaných krys. Ještě teď mě straší pohled té tlusté číšnice, co nás ten večer obsluhovala.“
„Pane!“ ozval se navigační důstojník.
„Co zase Pitree?“ zeptal se znechuceně kapitán a začal si hrát se svým multifunkčním operátorem na zápěstí.
„Ehm…senzory ukazují že se k nám blíží neidentifikovatelné předměty a to více než rychle. Na dosah budou za deset minut i dřív.“
„Vyšlete stíhače pane Zufane“ rozkázal kapitán veliteli letek. „Konečně nějaké vzrušení Muldrocku! Doufám že to budou stíhače zelenokožců!“
„S takovou rychlostí? Leda že by vygumované mozky vyvinuli nové stíhačky, s lepším pohonem než atomovým“ usmál se první důstojník.
„Kontakt za osm minut kapitáne!“
„Už víme co to je?“
„Vypadá to na pět lehkých stíhačů a jednu doprovodnou loď větších rozměrů kapitáne!“
„Hlášení letek pane Zufane?“
„Právě nasedají do kokpitů kapitáne!“
„Cože?!“ zařval rozčileně Ruskok.
„Včera byla oslava narozenin jednoho z mých nejlepších stihačů pane a -“
„Ne..nic nechci vědět,“ kapitán si přejel dlaní přes obličej a obrátil oči v sloup.
„Připravte všechny baterie k palbě…doufám že posádky děl včera neslavily!“
„Jen noční směna!“ Řekl tiše Zufan.
„Šest minut do kontaktu!“
„Zaměřte děla na tu velkou loď a vyšlete výzvu ke kapitulaci!“
„Myslíte naši kapitulaci?“ zeptal se zmatený komunikační důstojník.
„Ne k čertu! Samozřejmě jejich!“
John C. Ruskok, nejmladší a nejnadanější kapitán ve službách císařových a musel dostat velení zrovna na L.J.V. Lumík. Ten nejzastaralejší křižník v celé zatracené flotile a on ho vyfásl i z jeho vypečenou posádkou. Těšil se až dostane svoji první loď a jak si vycvičí posádku podle svých ideálů. Problém byl v tom, že ho spíš posádka vycvičila k ideálům jejich.
„Letka je venku a blíží se rychle k nepříteli!“ zahlásil Zufan a přesunul se k hlavnímu panelu s radarovou tabulí.
„Dejte odposlechy nahlas“ rozkázal kapitán a opřel se rukou o jedno opěradlo tak aby mohl dobře ze svého pohodlného křesla pozorovat radarovou tabuli také.
„…a tak jsem mu řekl, pij a drž hubu ha ha ha!“ ozvalo se z reproduktorů.
„Exáči, jsme na odposlechu!“
„A do prdele!“ uklouzlo vůdci stíhací letky. „Ehm…cíle na dohled…loď patří císařské důlní společnosti a má eskortou asi šesti podivných stihačů, ale nemají žádné registrační čísla“ zahlásil jeden z pilotů.
„Neodpovídají na naše výzvy kapitáne!“ řekl nervózně komunikační důstojník.
„Řekněte stíhačům ať vypálí varovné výstřely nad tu velkou loď!“ Rozkázal kapitán.
V intercomu se ozvalo škvrdlání a pak jím proletělo sprosté zaklení Exáče, vůdce letky.
„Kurva. Hlásím zásah!“
„Stíhač poškozen!“ zařval velitel letek od svého postavení u radarové tabule.
„Ne veliteli! Ozvalo se z intercomu. Já omylem trefil tu loď“
Na hlavní obrazovce se objevil obraz, starého muže s páskou přes oko.
„Tady kapitán lodi důlní společnosti, R. J. Pitlback! Co to má sakra má znamenat?“ zařval starý muž s insigniemi fregatního kapitána ne jeho vysokém límci.
„Tady John C. Ruskok, kapitán válečné lodi Lumík! Jakže jste neuposlechl naší výzvy k identifikaci?“
„Doprdele žádnou jste neposlali!“ rozčiloval se stařičký kapitán.
Muldrock se podíval na svého komunikačního důstojníka, který se v té chvíli snažil nenápadně schovat ve svém hlubokém křesle.
„Ee..kapitáne vono je to asi porouchaný!“ omlouval svou chybu.
Kapitánovi se zvrátili znovu oči v sloup a tak jako parní stroj pouští páru, on pomalu pouštěl vzduch ze svých plic skrze zavřené rty, takže to trak trochu syčelo.
„Došlo k omylu kapitáne Pitbacku. Zašlete své pověřovací kódy!“
„Tohle vám přijde draho kapitáne. Poškodil jste firemní loď! Za tohle budete degradovaný! Znám se samotným Adm-“
Muldrock vypnul obrazovku a komunikaci, právě vprostřed emočního výlevu starého velitele lodi.
„Hmm jsem zvědavý kam mě z týhle kraksny pošlou. Horší loď už dostat ani nemůžu!“ opřel se do svého křesla hlavu si podepřel svou rukou.
„Kapitáne třeba to tak špatný nebude! Nehody se stávají pořád!“ utěšoval ho Muldrock.

Za dva měsíce po válečném soudu, započal kapitán John C. Ruskok svou službu na transportní odpadkové lodi L.J.V. Drobek.