Válka hvězd, díl druhý

Anotace: Poškozená loď, alkohol a byrokracie. Lákavá to kombinace?

„V jakém stavu je naše současná loď?“
„Zatím v celkem slušném, tak 95%. Štíty drží naplno, pohon funkční, podpora života také v pořádku. Horší je to s energií, máme poškození na páteřním vedení, takže naše harta dostává celkem silné šoky. No a ty spotřebovávají dost energie, takže navrhuji pokus o opravu. Potom by bylo dobré zavolat na Köl Waharae, aby nám poslali další napájecí článek.“
„Tahle loď je na baterky?“
„Dá se to tak říct. Nariouhlíkový energetický článek má výkon asi jako padesát reaktorů GFT 6000 s výdrží okolo dvou set akelianských let. Taková lví obdoba našich autobaterií. S naší spotřebou máme ještě tak na den, pokud by se nám zdařila oprava, klidně i rok.“
„Kdy se to stalo?“
„Jak jsme přiletěli k Wehau, měli jsme vypnuté štíty, nejspíš kvůli nějaké poruše. Sice jsem je zapnula poměrně brzy, nicméně část energie jedné ze střel pronikla otevřenými hangárovými dveřmi.“
„Jsou teď zavřené?“
„Ano.“
„Jak silný byl ten zásah?“
„Soudě podle poškození, dost na to, aby to zcela zničilo několik našich Karalanů.“
„Dokážeš to opravit?“
„Snad ano, to je také jeden z důvodů, proč jsem předala řízení lvům. Budu potřebovat pomoc. A pokud vím, vy byste nezvládl během té doby manévrovat a ještě střílet ze všech zbraní.“
„To jsi měla říct dřív.“
„A vy byste to přijal?“
„Asi ne. Na tom už nezáleží, hlavně oprav tu loď.“ Zarja kývla hlavou a spustila komunikaci se lvím městem.
„Ahoj Akero.“
„Ahoj Zarjo. Co se děje?“
„Potřebuju pár náhradních dílů na třetí verzi Qovery a nariouhlíkový článek.“
„Celkem brzy. Při odletu z Köl Haelani zbývala skoro čtvrtina.“
„Tak se podívej ještě jednou.“
„Už vidím tvé poškození. Na Köl Haelani mají vylepšený zhmotňovač, opravili by ti to skoro okamžitě, ale jak tak vidím, teď tam letět nemůžeš. Vystačíš si se servisní objímkou, novým kusem vedení a trochou izolace?“
„Jistě.“
„Článek ti pošlu později. Teď ti k tomu přidám dveře z jednoho havarovaného rakatu. Myslím, že by nebylo od věci nějak vyplnit tu díru v přepážce, ale raděj moc neotvírej hangár. Svářečka je ve strojovně.“
„Děkuji,“ uklonila se lvu Zarja. V ten okamžik hologram zmizel a místo něj se v místnosti objevilo několik předmětů. Vzhledem připomínaly policejní pouta, kovový válec a hasící přístroj, kousek vedle pokroucený a špinavý kus kovu. Zarja, střelci i Scipio předměty posbírali a šli do zadní části lodi, kde objevili obrovskou trhlinu ve zdi. Byla tak velká, že by jí prošel slon. Na jejích okrajích byl kov natavený a z trhliny vycházelo silné světlo. Všichni oněměli úžasem.
Po chvilce se rudovláska oblékla do lehkého skafandru, vzala předmět připomínající pouta a šla k trhlině. Lehký skafandr opravdu dostál svému názvu, připomínal spíše nějaký potápěčský oblek s přilbou, takže Scipiův pohled nemířil ani na okamžik jinam, než na její křivky. Mechanička se dala do opravy.
Několikrát vyšla ven, sebrala některý z lvích darů a vrátila se dovnitř. Za nějakou dobu záře ustala. Tam, odkud předtím vycházelo oslňující světlo, byla nyní černá roura. Střelci popadli pokroucené dveře a přiložili je tak, aby co nejvíc zakrývaly díru ve stěně. Zarja dveře ke stěně přivařila. „Tak se mi to líbí mnohem víc!“ vyhrkla s nějakou potřeštěnou radostí.
Všichni ji následovali do řídící místnosti. „A co teď?“ zeptal se Scipio.
Zarja spustila diagnostiku lodě a veliteli odpověděla se spožděním. „Teď si počkáme, než se celá loď zkontroluje.“
O chvilku později se z jejího panelu ozvalo písknutí. „Dobré zprávy, loď je v pořádku,“ usmála se.
Jeden ze střelců odněkud vytáhl velkou lahev nějaké pálenky a všichni se posadili do kruhu doprostřed místnosti. Lahev putovala z ruky do ruky, každý si lokl. Než lahev vyprázdnili, byli všichni pod obraz. V tom se zase přihlásil Scipiův nadřízený.
„Hektero, co tam zase děláte?! Neřekl jsem dost jasně, že chci hlášení každou tranu?!“
„Víte co, Sargasi? Běžte do prdele,“ zasmál se a praštil do Zarjina panelu. Hologram vícevelitele Sargase zmizel. V tom Scipio zavrávoral a spadl na zem, kde brzy usnul.
Když se probudili, leželi v kruhu. Uprostřed mezi nimi stál červeně svítící objekt velikosti lidské hlavy a tvaru válce spolu s hologramem lva.
„Ahoj Akero,“ řekla poněkud nejistě.
„Ahoj. Ten lidský zvyk pít líh jsem nikdy nepochopil.“
„To neřeš. Copak se děje?“
„Co se děje? Už tu stojím tranu a půl! Projev taky trochu zodpovědnosti. Tady u mých nohou leží nariouhlíkový článek. Pospěš, mnoho energie tvé lodi nezbývá!“
„Jistě, můj chlupatý příteli,“ zasmála se připitoměle Zarja a po čtyřech se přiblížila k hologramu. Postavila se, zavrávorala, popadla článek a šla do strojovny. Na jednom z panelů nastavila naplnění zásobníku, čímž zcela vybila původní článek. Rychle jej vyměnila a nechala energii proudit. S prázdným článkem se vrátila do hlavní místnosti a položila jej lvu k nohám.
„Děkuji ti,“ špitla.
„No, rádo se stalo. Dlužíš mi odpověď.“
„Polož tedy svou otázku.“
„Můžeš mi vysvětlit, proč po mě ten váš velitel chce, abych vás všechny z té lodě poslal zpátky na Akelii?“
„Nevím. Tady Scipio mu asi řekl něco špatného.“
„No, na tom už nesejde. Stráže ho vyvádějí ven z města.“
„Že jste to tam s ním vydrželi tak dlouho.“
„Vrátím se později. Dej se do pořádku,“ řekl lev jakoby se znechucením a na místě jeho hologramu se objevil lavor s ledovou vodou. Zarja si lehla na zem a znovu usnula.
O několik hodin se probudila znovu. Doplazila se k lavoru a umyla si obličej a ruce. Došla ke zdi a jako osušku použila vlajku, která tam visela. Když se po chvilce probudila a upravila celá posádka, Zarja lavor s vodou odnesla do rohu místnosti a sedla si na své místo, stejně jako všichni ostatní. Díky systémům podpory života naštěstí nebyl na palubě cítit alkohol. Uprostřed místnosti se znovu objevil nenáviděný důstojník.
„Co se to tu děje?!“ začal křičet. Zarja se podívala na svůj panel a v ten moment se zhrozila. Nebyl to hologram, nenáviděný vícevelitel selliatské hvězdné flotily Quelgara Chetekin Sargas byl skutečně přímo na jejich lodi.
„Hej ty!“ křičel na Zarju.
„Ano pane!“ vykřikla podle předpisů.
„Co se děje s tím vaším komunikačním zařízením?“
„Pojďte se mnou, ukážu vám příčinu toho problému,“ řekla jakoby klidně. Zvládla jsem uklidnit naštvaného draka, tohle zvládnu taky, pomyslela si. Přivedla ho k poškozené přepážce.
„Za tou trhlinou je komunikační zařízení, respektive jeho hlavní část. Jak můžete vidět, prodělalo poškození, spolu s blízko vedoucím páteřním energetickým vedením. Z poškozeného vedení vystřelovaly do celé lodi silné energetické impulzy, které pak zničily zbytek komunikačního zařízení. Dokud ještě alespoň částečně fungovalo, pomocí nouzového kanálu se mi podařilo od lvů z Köl Waharae získat potřebné díly pro opravu vedení a nový energetický zdroj. Bohužel, díly potřebné k opravě komunikačního zařízení mají pouze na Köl Haelani, neboť tento typ komunikačního zařízení se vyráběl pouze krátkou chvíli, stejně jako tento typ lodě Qovera. Tím chci říct, že na létající vrak se díly shánějí špatně. O něco lepší to bylo s lodí Zosma, ta aspoň byla masově vyráběného typu. U ní to ale zase nemělo smysl, neboť její stav vyžadoval generální opravu.“
„To mi chceš říct, že nejmocnější loď, kterou máme, je šrot?“
„Něco v tom smyslu, byť je rozhodně lepší, než ten šrot, kterému říkáte třída Karalan. Podle veřejných oznámení z Köl Haelani, což je taková obdoba našich novin, jste přímo žádal o vraky, takže nevím, proč se divíte všem těm problémům.“
„Co si to dovoluješ!“ obořil se.
Zarja se rozzuřila, chytila velitele za krk a přirazila ho ke zdi. „Já se ti na to ty šmejde můžu taky hezky víš co. Kaelanské lodě třídy Saikara jsou lepší než cokoliv, co dokážeš sehnat. Ta vaše věčná nesnášenlivost mi vážně vadí. Kaelané si alespoň nestěžují, když dostanou to, co chtěli. Slyšela sem, že mají vlastní loď třídy Achaikharan, takže pro mě není problém odejít. Až přestaneš vybírat vrakoviště a řekneš si o loď v dobrém stavu, nebudu mít problém. Nebo si konečně přestaň stěžovat. Ještě jednou na mě zakřič a důvěrně tě seznámím se svými pěstmi.“ Jakmile to dořekla, pustila ho na zem a odešla zpět do řídící místnosti.