Legendy Elifantery

Anotace: Konec 2 kapitoly

Druhý den se Denl probudil až skoro ve tři hodiny. Hrozně ho bolela hlava a vyčítal si že vůbec tolik pil. Já přece nejsem obr, abych vypil deset piv naráz, co mně to napadlo?! Hořekoval. Vypotácel se ze svého velmi malého pokojíčku, ve kterém byla jen skříň, houpací křeslo a postel, a zamířil na chodbu. Avšak jakmile vykročil z pokoje ucítil, že šlápl na střepy. Popadl se za bolavou nohu a začal skákat po druhé noze, té zatím nepoškozené. Po chvíli mu však došlo, že skáče ve střepech a že ho noha nesnesitelně bolí. Postavil se tedy na obě nohy a opatrně vyšel ze změti střepů. Otočil se tedy, aby zjistil, co se rozbilo. Byl to jeho nejvzácnější obraz, byl starý skoro 1200 let. Na obraze bylo zobrazeno malé jezírko, do kterého padal nízký vodopád. Také tam bylo vyobrazeno mnoho stromů a našly se tam i pasoucí se srnky. Denl začal opatrně vytahovat plátno ze střepů, mohlo by se totiž lehce poničit. Když plátno sroloval, zjistil, že pod ním ležel ještě nějaký malý papírek. Na hurábu bylo: ,,Kdo chce velkým boháčem býti musí podle mapy jíti dorazit do Dily a přivést posily‘‘podepsán Torík.
Denl přemýšlel kdo byl Torík. Rozhodl se podívat se do rodokmenu. Zašel do pokoje nazývaneho Příjmací pokoj , otevřel krásně pomalovanou truhlici chvíli se v ní přehraboval , až nalezl knihu v hnědé kůži. Chvíli mu trvalo Torika najít(jeho rod byl velmi starý). Sahal až do dob krále Telina. Do města přišli když jejich město Al-dormen bylo zničeno. Tehdy v té bitvě přišlo nepřátelům na pomoc 500 Resuálských draků. Město téměř okamžitě padlo. Torika nalezl až v 15 generaci byl to jeho pra pra pra pra děd. Denl patřil do 19 generace rodu. Pozorně si přečetl co jeho děd vykonal a podivil se , když se dočetl, že pomáhal ukrýt dávný poklad trpaslíků Tak proto mi zanechal tu mapu toho pokladu, věděl kde je. Pomyslil si Denl. Ale jak ho mám najít nikdo ve městě nemá mapu Eliífantery. Rozhodl se Denl.,,Řeknu to Lejargonovi, Suelovi a Vaulinovi. Šel do kuchyně a dal si pozdní snídani(teda spíš oběd). Na jidlo měl kýtu z jentalty(menší jelen a na zádech má bodliny). Jako přílohu si dal brambory a k pití si dal bylinkový čaj proti bolesti hlavy.,,Byl to výborný oběd, škoda že ho nejím teď‘‘pomyslel si. Po obědě si dal 20 minut a pak šel pozvat své přátele. Zjistil však, že jsou na tom ještě hůř než on. Zůstal totiž po tom co Denl odešel v hospodě a každý si pak dal pět štamprlí Ohnivé Whiskey pro trpaslíky obvzlášť ostrou. Vaulina dokonce Denl nemohl vzbudit. Dohodl se s nimi že přijdou po západu slunce k Denlovi. Moc se jim nechtělo, ale slíbili že přijdou. Denl se vracel a opět jako včera spatřil hejno gryfů sestavených do šipky jak letí na severovýchod. Nemohl však přijít na to proč pořád gryfové letají stejným směrem a pokaždé v šipce. Rozhodl se nepřemýšlet nad tím a pokračoval k domovu. Konečně zapadlo slunce a čas schůzky se blížil. Konečně na dveře někdo zaklepal byl to Suel a nesl s sebou láhev vína, které vyrbili elfové. Bylo to nejlepší vino v Elifanteře.
,,Ahoj‘‘pozdravil Suel vesele.
A Dsenl mu odpověděl úsměvem. Po několika minutách dorazil i Lejargon a za chvíli přiběhl udýchaný Vaulin a schůze zečala. Nejprve se, ale pořádně najedli a napili (měli jen bylinkový čaj).
,,Vítám vás a chtěl bych vám říci jednu velmi důležitou věc‘‘začal Denl.
,, Nůdá‘‘zvolal znenadání Vaulin.
,,Vauline, počkej až budeš vědět co to je pak řvi‘‘okřikl ho Denl.
,,Tak jo‘‘přikývl Vaulin.
,,Tak jak už jsem říkal je to velmi důležité‘‘nadechl se a pokračoval,,tyká se to bájného pokladu trpaslíků‘‘řekl Denl. ,,Vím kde je‘‘
,,To není možné to nikdo neví‘‘odporoval Lejargon.
,,Ale já ano našel jsem dnes ráno plánek cesty ki pokladu‘‘řekl Denl.
,,Má to ale jeden problém, je tam nakreslen jen kousek Elifantery a v Zelnu nikdo mapu celého kontinentu nemá‘‘dodal smutně Denl.
,,Já si dám pivo‘‘řekl nepřítomně Vaulin.
,,JAK MŮŽEŠ V TAKOVÉ CHVILI MYSLET JEN NA PIVO‘‘okřikl ho Suel.
Vaulin zůstal sedět, ani se nepohnul a jeho už tak dost velké oči se zvětšily na dvojnásobek, že vypadal až strašidelně. Vůbec se nepohnul a když mu řvali do ucha. Nakonec Denl načepoval pivo a položil ho před Vaulina a ten zase ožil.
,,Cos to dělal‘‘zeptal se se smíchem Lejargon.
,,Prosil jsem‘‘odpověděl .
,,Věděl jsem, že mi to pivo dáte‘‘ řekl s úsměvem Vaulin.
,,Tak se vrátíme k původnimu tématu“navrhl Suel.
,,Já jsem taky pro aby nam Denl pověděl více“řekl Lejargon.
,,Tak jak už jsem říkal nemáme mapu Elifantery, jak tedy ten poklad najdem“ zeptal se Denl.
,,Půjdeme a budeme se vyptávat, kde je město Dila“navrhl Vaulin.
,, Je to naše asi jdiná šance“řekl Denl.
,,Tak já se vás ptám kdo semnou půjde zbohatnout?“ zeptal se Denl.
,,Já asi půjdu“řekl ihned Suel.
,, Já jdu taky“řekl Lejargon.
,,A co ty Vauline“zeptal se Denl.
Jenže Vaulin tam už nebyl.
,,Kde je“zeptal se Denl.
,,Asi už šel balit“řekl Lejargon.
,,To není zas tak nemožné“řekl Suel.
,,Ten blázen je schopen všeho, třeba jednou se začal smát uprostřed pohřbu“řekl Denl.
,,Vaulin asi s nami taky půjde“ uvažoval Suel.
,,Uděláme si seznam nezbytných věcí na cestu“navrhl Suel.
Ukutili seznam a shodli se že se sejdou dalšího dne za východu slunce u městské brány. Vaulinovi to měl říct Lejargon, protože byl jeho soused.
Rozloučili se a vydali se balit. Bylo už docela pozdě a Denl si v rychlosti sbalil předepsané věci a šel spát. Zdály se mu neklidné sny o tom jak vynaloží se zlatem a zdálo se mu i o jejich velmi nebezpečné cestě…..