SVS: Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře 05

Anotace: Mise sama byla docela rutina, ale ne všichni zažili to samé...

Jako ozvěna jeho vlastních slov se do zdi vedle něj zarazil kus... něčeho z brouka.

Drawk ke svému lehkému zděšení zjistil, že jeho vrozená telepatie tu nefunguje, jak by měla. Což o to, perfektní postřeh měl i tak, ale obvykle na něj nemusel vynakládat tolik námahy a mohl se soustředit na další věci. Jako třeba zarazit do někoho něco ostrého.

Démon ho poctil salvou jakýchsi kroucených ostnů, které by se v menším provedení uplatnily jako příbory, a donutil ho chvilku kličkovat kolem stěn sálu.

Naštěstí tu byly sloupy, hromady zlata a taky hodně harampádí, za které se dalo schovat.

Cestou drapl občas nějakou tu židli nebo jiný kus nábytku a poděkoval za všudypřítomnost dřeva jako stavebního materiálu. Vždycky vydrží aspoň trochu.

Takhle to nějakou dobu pokračovalo, ovšem Drawkovi se dařilo se v soustředěných kružnicích přibližovat k démonovi. Všichni tihle vrhači všeho možného kryli touto schopnosti svůj základní nedostatek. Jakmile jste se k nim dostali dost blízko, jejich přímá obrana i útoky stály za starou belu.

Tak se Drawk otočil kolem jedné z pavoučích noh, využil svojí setrvačnosti a po leštěných kamenných dlaždicích se sklouzl přímo pod démonovo tělo. Svraštělá kůže se při jeho pohybu snížila a zatížila ho jako zpocený smrdutý přehoz. Nemohl dýchat, do pusy se mu dostala hořká tekutina a z kluzkých rukavic mu začaly vypadávat jílce zbraní. 

Když si brouk uvědomil, že má vetřelce pod sebou, zvedl se na všech osm nohou. Nad Drawkem bylo hned několik metrů prostoru. Zalapal po dechu a rozhlédl se po zbraních. Ty se ale přilepily na slizký povrch mozku a vyletěly nahoru společně s tělem.

Zashionec nezpanikařil. Sáhl k opasku a vyškubl z něj dvě vrhací věci, které předtím našel v jeskynní zbrojnici. Nevěděl, jak je pojmenovat, ale házet se s nimi dalo. Ochránci pekelných zvířat mu budou muset prominout.

Vymrštil se do podřepu, otočil se bleskově kolem vlastní osy a vyslal oba kusy ostrého kovu nahoru.

Mozek zaúpěl a vzápětí se stalo něco svým způsobem půvabného. Z jeho těla se začal valit plyn. Oblaka plynu, který asi v kombinaci s jinými sloučeninami jeho těla vytvářel něco, co rychle zabíjelo. Sám o sobě ale jen hrozně smrděl a vzápětí se projevil i jako svého druhu tryskový pohon.

Zatím se moc nechytal, ale jak se démon vrtěl, čepele v jeho břiše se do něj zařezávaly víc a víc. I ty přilepené. Otvory se zvětšovaly a plynu přibývalo.

Na chvíli to dokonce vypadalo, že vzlétne jako nafukovací balon. Pak se ale začal snášet na zem jako obrovský cirkusový stan, který přišel o podpěrné tyče. Drawkovi došlo, že jeho zavalení by se mohlo snadno opakovat, a dal se na útěk.

Když vyšel na čerstvý vzduch, ozvalo se za ním mohutné zasyčení a z chodby zavanulo trochu zeleného plynu.

Prošel městem, kde už ho nic neotravovalo. Po ulicích se válely zbytky slizu a ohořelých křídel potvor, se kterými se cestou setkal i těch, které zabily jiné věci. Věci živé i neživé, po jejichž původu je kolikrát lepší nepátrat.

Pláň přešel suchou nohou.

Modrohlavý démon stál na balkoně a kolem něj se vznášely jakési kovové koule. Když si všiml Drawka, vyrovnal je jedním pohybem na zábradlí a uklonil se mu.

,,Děkuji ti za pomoc, mám konečně možnost obnovit některé staré vazby.“

,,Jak je ctěná libost.“

,,Ale chceš se na něco zeptat…“ odtušila modrá hlava.

,,Ano, ten brouk říkal něco o tom, že nemáš pravdu a že jsi mi kecal,“ založil si Drawk dramaticky ruce na prsou. Hned je ale spustil podél těla, protože ulepené rukavice by už možná neoddělil.

Démon se nevesele usmál: ,,Moje motivy nejsou zcela čisté, ale to nebyly ani jeho. Nám oběma šlo o vlastní přežití, protože v těchto končinách hmotného světa nic jiného nezbývá. Morálku řešíme v momentě, kdy si to můžeme dovolit. A řekni mi upřímně, Drawku nra Tar – Enor, udělal bys něco jinak, kdybych ti vylíčil všechno?“

,,Asi ne, ale já neměl na výběr.“

,,Myslíš, že já mám?“ odtušil démon a napřáhl k Zashionci pravici. Ten ji stiskl a pak si všiml, že má v ruce jakousi šupinu nebo kámen.

,,Co to je?“ zeptal se, když na tom nenašel žádné znaky ani nic, co napovídalo účel předmětu.

,,Vizitka,“ prohlásil démon netrpělivě. ,,Dej to někomu, kdo zná lépe magii psychických toků a něco z toho už vytáhne. Pak se můžeš třeba někdy stavit na večeři. Teď tě odešlu zpátky na povrch, protože tvoje doba přítomnosti už překračuje únosnou mez. Takže tě jinými slovy ve vší slušnosti vyrazím.“

Luskl prsty a kovové koule různých barev se zvedly z kamenného zábradlí a obklopily Drawkovo tělo.

Když na ně zaostřil, okolí se rozplynulo v jednolitou modrošedou mlhu. Pak s ní splynuly i tvary koulí a najednou stál opět na grenodijském břehu a díval se na budovu věznice.