Útěk

Anotace: Někdy se zda, že zlo je poraženo. Jenže...

Dívka utíkala nočním lesem. Oblečená jen do nočního roucha, obutá jen v lehkých pantoflích. 

V noci došlo k dalšímu přepadení. Tentokrát padla za oběť její rodná osada. Krátce po půlnoci vpadlo nepřátelské vojsko do vesničky ležící u hlubokého lesa. 

Ozbrojenců bylo mnoho a s nikým neměli slitování. Vše živé, co se jim dostalo pod ruce, pobili. 

I rodiče dívky zabili. Ale v nastalém zmatku,  se Alici povedlo nenápadně zmizel do hlubin lesa. 

I když les znala dobře ve dne, jiné to bylo v noci. Dokonce se jednou oklikou dostala zpátky k rodné vísce. Naštěstí si ji nikdo nevšiml, protože vojáci co mohli si brali za kořist. A u toho občas došlo k hádkám. 

Alice si plně uvědomovala, že jediná možnost ochrany je u vévody Roberta. 

A právě tam její kroky klopýtající v lesní tmě mířily. Několikrát se bolestivě uhodila do hlavy o nízké větve, ale nakonec se k ráno dostala do vesničky Lesnov, která již patřila vévodovi. 

 

"V noci opět zaútočili, "suše oznámil velitel Hugo svému pánovi u snídaně. 

Vévoda Robert se na něj krátce zadíval a kývl hlavou. Byl to mladý muž kolem třicítky mohutné, svalnaté postavy. 

"Postarej se o vše potřebné k tažení. Kněžna Litu mě o pomoc nedávno požádala a nyní nastal čas. "

Hugo ihned odešel zařídit vše k válečnému tažení. 

Robert dojedl snídani a dal si zavolat svého hvězdopravce. 

Starý Chrudo sloužil již otci nynějšího vévody. Rodinu znal moc dobře. 

"Pane, nadešel čas. Musíte navštívit mága. Vévoda Norbert již příliš zesílil. "

Na jeho slova Robert nic neřekl. 

Dva týdny vyrazilo jeho vojsko na pomoc kněžně. Ale Robert se toho neúčastnil. 

Dal si osedlat koně. Byl studený podzimní den. Jeho cílem bylo lesní jezírko, u kterého se nacházela jeskyně. 

Voda jezera se leskla a nikde se nic nehnulo. 

Robert seskočil z koně a rychlým krokem došel k okraji jeskyně. 

"Pojď dál. Čekám na tebe! " ozval se temné hlubiny jeskyně hrubý hlas, který se odrážel od kamenných stěn jeskyně. 

Vévoda vešel dovnitř a hned kousek od vchodu již viděl světlo. Šel tím směrem. 

Přímo uprostřed místnosti z kamene seděl velký černý drak se stříbrnými oči, které hleděly na vévodu. 

Robert se dračímu mágovi uctivě uklonil. 

" Vím co tě přivádí! Norbert moc sílí. Musíme ho zastavit! "

"Ano, ale tentokrát chci, aby byl můj bratr zničen, " pronesl pevným hlasem vévoda. 

Drak se překvapeně na něj podíval. "A uvědomuješ si, že to může být tvá smrt? "

"Ano. "

"Dobrá, lehni si na lůžko, " hrubým hlasem mu přikázal drak. 

Robert si lehl na obyčejnou pryčnu a rozepnul košili až k pasu. 

Přímo uprostřed hrudi rostla Robertovi zakrslá hlava jeho bratra, dvojčete Norberta. 

Když se Robert narodil i s hlavou svého nevyvinutého bratra, propadla jejich matka šílenství. Ale postupem času se ukázalo, že hlava sice nemá tělo, ale je schopna svou vůlí ovládat jiné. Když se vše přišlo, tak jejich ubohá matka raději skočila do propasti. 

Mág si pozorně prohlížel hlavu vyrostlou z hrudi vévody. 

Po chvíli okraj hlavy pomazal nějakým nevábně vonícím lektvarem a začal se zaříkám, ale Norbert byl příliš silný. Nakonec se mágovi podařilo dvojče zničit, ale svůj život položil i vévoda Robert. 

 

Bez svého vůdce bylo poraženi nepřátelského vojska otázka poměrně krátkého boje, který Hugo se svými muži vyhráli. 

 

Za devět měsíců se vdově po Robertovi narodil chlapec se zvláštním znamením na hrudi. Vypadalo jako mateřské znaménko ve tvaru hlavy dalšího dítěte.