Telefonní budka

 

       

          Dlouho jsem žádnou na ulici nemohla najít, až v jedné nenápadné ulici

          na periferii města jsem tu budku uviděla. Vstoupila jsem do ní,

          zablokovala jsem dveře zevnitř a začala vybírat očima.

          Kolem občas někdo prošel, ale nikdo na mě neťukal, tak snad budu

          mít dost času na výběr. Čekal mě další horký víkend doma, ještě

          koupit něco k jídlu a k pití a taky zmrzku. No a co budu dělat

          kromě uklízení ? Přece číst. Chtěla bych nějakou pěknou detektivku. . .

          Zvedla jsem oči, protože jsem zaregistrovala venku muže,

          který vypadal dost nervózně a čekal, až z budky vypadnu.

          No jo, klídek, snad chvilku počká, ne ? Po pár minutách zaťukal.

          Ale já ještě nebyla hotova s výběrem. Počkat . . . najednou jsem

          měla pocit, že toho muže znám. Měl na očích černé sluneční

          brýle a dlouhý černý kabát, byl mladý a pohledný.

          Sakra, kde já ho jenom viděla. . .To není možný ! Je to On ?

          Je to on ! Ale to přece . . .co bude dělat, až mu to povím ?!

          Otevřela jsem dveře a zavolala na něj : " Neo, telefon tu není,

          už žádné telefonní budky nejsou, tohle je knihobudka !"

          Vykřikl zoufale a běžel pryč. 

          Jak se teď dostane z Matrixu ? ? ?