Sigibertova epopej - kapitola 17

„Dobré ráno, pane Kučera, jak se cítíte?“ ozvalo se od dveří a k mé nemocniční poseli se hrnul chlapík v bílém nemocničním plášti se stetoskopem na hrudi.
„Já jsem doktor Vávra a budu se tu o vás starat, pamatujete si, co se vám stalo?“
Doktor se na mě nedíval a kontroloval pípající přístroje a kapačky rozmístěné kolem postele. Naštěstí tak neviděl, jak se tvářím, jak právě vyvoraná myš. Mám mu snad vyprávět, že sem se po bouračce ocitl v dávné minulosti v jiném těle a co všechno jsem tam dělal? Ne, to by asi neocenil, buď by to dával za vinu množství uklidňujících léku nebo by na mě zavolal psychiatra. Budu radši dělat blbýho, to mi de dobře, aspoň máma to vždy říkala.
„No asi sem měl bouračku, pamatuju se, že jsem to poslal do pole.“
„Jo přesně tak, úplně jste rozmlátil auto a málem i sebe. Už tu ležíte týden, ale vypadá to s vámi dobře,“ zašklebil se na mě doktor, asi to měl být milý úsměv.
„Co to znamená, že to vypadá dobře, kdy budu moct domů?“
„No, tím dobře jsem myslel, že jste to přežil, máte zlomené obě nohy, naražená játra a zlomenou páteř. Obáváme se poškození míchy, takže můžete mít poruchu hybnosti. Pohněte prosím prsty na nohou.“
Sakra, ze mě budě ležák, to si dělá prdel? Pokusil sem se pohnout prsty, ale necítil jsem nic.
Doktor mě pozoroval a pokýval hlavou. „Vidím, že to asi nejde, že jo?“
Po tvářích mi začali stékat slzy a normálně sem se rozbrečel.
„Pane doktore, znamená to, že už nikdy nebudu chodit?“
„Uklidněte se pane Kučera, šance, že budete znovu chodit tady je a velká, nic není ztraceno, musíme samozřejmě udělat ještě mnoho vyšetření, ale nevypadáte jako beznadějný případ.“
No, tak teď bych chtěl vědět, jestli kecá nebo ne.
„Já vás teď vyšetřím, následně pojedete na CT a pak uvidíme.“
Vyšetřoval mě asi hodinu, furt mě různě ohmatával a zjišťoval kde, co cítím nebo necítím a jestli s tím můžu hejbat. Vypadalo to, že vršek těla je v pohodě, ale spodek je kaput. Co kupodivu fungovalo byl řitní svěrač a moje mužské nádobíčko, tak aspoň se nebudu posrávat a můžu si ho honit.
Doktor se rozloučil a slíbil, že odpoledne se vrátí a budeme pokračovat.
Jen co odešel doktor, přišla sestřička s obědem. Usmála se a zálibně se na mě podívala. Vůbec nevypadala špatně, mlaďounká hubená bloncka, ale co s ní budu dělat, když jsem prakticky kripl?
No mohl bych zkusit ty své super schopnosti od bohyně Lady, i když si nejsem jistej, jestli je to bohyně nebo spíš nějaký sukubí démon. Tak ono je to vlastně jedno, hlavně když mi ta magie nebo co to je pomáhá.
Zavřel jsem oči a soustředil se na blondýnku. „Chci, abys mi ho vykouřila, kočičko,“ pomyslel jsem si a otevřel oči.
Holčina se na mě koukala jak na svatý obrázek. „Já vás trochu omyju pane Kučera, nevadí?“ V rukou měla mokrej hadr a už mi stáhla peřinu a andělíčka.
„Ok, když to musí být sestři,“ nebudu se přeci bránit, když po mě leze taková kočička.
Asi to fakt funguje, sestřička mě celého omyla, a pak se začala hadrem věnovat mé chloubě.
„Co to děláte sestři.“
„Důkladnou očistu pane Kučera,“ mrkla na mě pokoutně sestřička a pak už měla plnou pusu práce.
Tak taková očista by se mi určitě líbila denně. Funkčnost mé chlouby byla potvrzena, sestřička spokojeně zhltla proteiny a já začal doufat, že s mojí hybností se to časem spraví.
Sestřička se se mnou rozloučila neskutečným francouzákem a já upadl do spánku aniž jsem se dotkl přineseného oběda.