Sigibertova epopej - kapitola 18

Když jsem se probral, oběd už byl zcela studený. Ta nemocniční šlichta nebyla téměř jedlá, ale měl jsem hlad jako vlk, a tak jsem to snědl celé.
Kolem třetí mě odvezli na CT, kam mě museli vytáhnout dva mohutní saniťáci. Výsledky mi samozřejmě nikdo neřekl s tím, že mi to řekne zítra doktor.
K večeru se objevili moji staří rodiče – máma bulela a otec mi vyčítal, že jsem do toho bazénu lezl zbytečně, že mi to přece vždy říkal. Klasika.
Snažil jsem se je uklidnit, že to bude všechno dobré, ale asi mi moc nevěřili. Naštěstí je sestřičky brzo vyhnaly s tím, že nemám povolené dlouhé návštěvy.
Konečně jsem měl klid a mohl jsem se zamyslet nad svojí situací. Jsem prakticky mrzák a jestli ještě někdy budu chodit, je ve hvězdách. Tady jsem pěkně nahraný a návrat do minulosti je nepravděpodobný. I když – co ta moje sexuální magie, bohatýrská síla, rychlost a nadpřirozená hojivost? Bohyně Lada mi přece tohle všechno slíbila a mělo by to fungovat i tady, když už sexcraft zafungoval na jedničku.
Sílu můžu vyzkoušet na něčem v pokoji. Po krátkém rozhlédnutí jsem uchopil židličku pro návštěvy a oběma rukama jsem začal kroutit jednu z nožek. Šlo to neuvěřitelně snadno – sakra, to je určitě nějakej ošizenej hliník z Číny. Postupně jsem zohýbal všechny nožičky a zakroutil je do oválu. Takovou kvalitu ten kov určitě nemá, ale větší sílu než běžný smrtelník určitě mám. Naohýbal jsem nožky zpět.
Škoda, že to nemůžu vyzkoušet s klukama na tréninku BJJ – teď bych tam byl největší borec. Určitě by si mysleli, že jsem na steroidech.
Rychlost tady nijak nevyzkouším a hojivost se teprve ukáže.
K večeři byl párek s rohlíkem. Ňam. Miluju kaloricky vyváženou nemocniční stravu.

Spokojeně jsem se natáhl na polštář a usnul jsem téměř okamžitě.
Ta potvora Lada se objevila asi okamžitě, jak jsem usnul. Byli jsme zase na tom samém lesním palouku, kde jsem ji viděl prvně. Lada seděla v tureckém sedu úplně nahatá, asi jako bohyně Kálí – akorát měla jen dvě ruce, Kálí má čtyři a víc. Normálně na mě plazila jazyk.
Já seděl naproti ní taky v tureckém sedu a taky úplně nahý.
„Nazdar Sigi, jak je zpátky v tvém čase?“
Asi nejsem v situaci, kdy bych mohl být drzý, radši se budu chovat slušně. Už jednou jsem ji přijal jako svou bohyni, a jako její služebník bych z toho měl mít výhody, které by se mi teď moc hodily.
„Má paní, rád tě vidím,“ odpověděl jsem a lehce se uklonil.
Lada se na mě zamyšleně podívala a lehce zavrtěla hlavou.
„Nějak jdeš do sebe, býval jsi zábavnější.“
Jen jsem lehce pokrčil rameny a usmál se na ni.
„Dobře chápu, že ti asi není do zpěvu, když ležíš na posteli. Pokud se budeš chtít plně vyléčit, tak se musíš trochu snažit. V tvé době nemám skoro žádné uctívače a má síla je velmi omezená. Způsob získání síly znáš. Do Sámovy říše můžeš ve spánku téměř kdykoliv a čas, který zde strávíš, neodpovídá stejné době v tvém čase. Snaž se.“ – a zmizela.
Sakra, podrobnej návod to zrovna není, ale lepší než nic.