Sigibertova epopej - 19

Další den jsem se probral až při ranní vizitě. Přišlo celé kolegium doktorů včetně doktora Vávry.
„Jak se cítíte, pane Kučero?“ zeptal se mě jeden z nich.
„Celkem dobře, pane doktore. Jak dopadlo CT? Budu zase chodit?“
Doktor se podrbal ve svém šedivém plnovousu a lehce zavrtěl hlavou.
„Budu k vám upřímný. Nejsme si jisti. Ještě včera ráno bych řekl, že už nikdy chodit nebudete, ale odpolední CT ukázalo neuvěřitelné zlepšení vašeho stavu. Zřejmě máte velké štěstí, nebo jsme se při předchozích vyšetřeních přehlédli. Regenerace míchy není možná, jak jistě víte, ale vaše zranění teď nevypadá tak vážně.“
„Zajímavé, Vávra mi včera věšel bulíky na nos,“ pomyslel jsem si.
„Výborně, tak kdy mohu začít chodit?“
„Tak rychle to nepůjde. Máte zlomené obě nohy i páteř. Musíte alespoň měsíc ležet.“
Doktoři se na sebe podívali, prohodili pár latinských slovíček a rozloučili se.

Tak budu věřit Ladě a pokusím se urychlit léčení magií. Klasická rekonvalescence by trvala příliš dlouho.
Snědl jsem snídani, kterou jsem našel na stolečku vedle postele, a začal jsem dřímat. Oddych mi ale nebyl dopřán. Ve dveřích se objevila blonďatá sestřička ze včerejška.
„Dobré dopoledne, Pepo. Můžeme si tykat, viď? Vždyť už se celkem známe. Já jsem Sabina.“
„Jasně, Sabinko. Rád tě poznávám jménem. Celou noc jsem o tobě snil,“ trochu jsem přeháněl, ale nebudu jí přece říkat, že po nocích lítám v jiném světě a těle.
„Takže se ti včerejší mytí asi líbilo?“ mrkla na mě.
„Určitě. Takovou proceduru si rád nechám líbit.“
„Dobře, dneska zkusím něco jiného. Zavři oči.“

Poslušně jsem zavřel oči a uslyšel, jak se otáčí klíč v zámku. Sabinka byla opatrná, aby nás někdo nenachytal. Pak mi stáhla peřinu, pohladila mě a posadila se na mě.

Podrobnosti si domyslete sami – jsem přece stydlivý.
Když skončila, pocítil jsem neuvěřitelný příval síly, jako bych byl nejsilnější na světě.
Sabina už byla pryč, a tak jsem se rozhodl vyzkoušet, co se změnilo. Nohy se pořád nehýbaly, ale mohl jsem pohnout prsty na obou nohou.
Jestli to tak půjde dál, budu moct za pár dní chodit. Možná že když se mi povede skórovat i „ve spánku“ v Sámově říši, tak se to ještě urychlí.

Oběd a odpoledne uběhly strašně rychle a já se těšil na noc. Doufal jsem, že se propadnu do minulosti a budu zdravý, chodící v těle Sigifreda.