Cesta k sobě - 1.kapitola: Antikvariát

Kapitola první: ANTIKVARIÁT

Tobiáš vyšel z hotelu do chladného odpoledne. Poslední dny a týdny mu braly víc síly, než byl schopný načerpat zpět. V šedivém a sychravém podvečeru šel bezmyšlenkovitě rušnou dlouhou ulicí cizýho města. Stmívalo se a bylo chladno. Ačkoli všude okolo byla spousta lidí, připadal si úplně sám. V labyrintu svých myšlenek. V místě, kam nepatří. Šel na jedinné místo, které v tom šedivém a smutném městě měl rád. Ačkoli téměř uprostřed města, to místo bylo klidné a hřejivé. Nacházel tam zvláštní klid. Jakoby se tam zastavil čas. Vždy tam dokázal vidět vše z určitého nadhledu, zpomalit a nadechnout se. Alespoň v myšlenkách se dokázal přenést pryč. Na chvilku.

Teď byl ale stále v té rušné ulici, která tak kontrastovala s místem, kam šel. Špinavá, šedivá, hlučná, uspěchaná. Tobiáš si říkal, jaký má tohlo všechno smysl? Tohle je život? Tohle? Copak jste všichni slepí? Chtěl být od toho všeho co nejrychleji pryč. 

V tu chvíli si všiml malého obchůdku, který tam jakoby nepatřil. Zastavil se před výlohou a díval se dovnitř. Po chvilce váhání vstoupil do malého antikvariátu a zavřel za sebou vrzající dveře. V obchodě nikdo nebyl. Rozhlížel se. Líbila se mu vůně starého papíru, ale neměl v úmyslu si nějakou knihu koupit. Uměl si vychutnat tu klidnou atmosféru malého obchodu. Když se rozhodl odejít a byl téměř u dveří, všiml si omšelé mapy. Zastavil se, vzal si mapu do ruky a letmo ji rozložil. V tu chvíli se ozval hlas za jeho zády. Tobiáš to nečekal a trochu se lekl. "Tuhle mapu si lidé koupí jen jednou a vždy ji vrátí". Otočil se. Prodavačka se nuceně usmála, jako že to, co právě řekla, měl být vtip. Ale nebyl. "Vezmu si ji", řekl Tobiáš, zaplatil a tiše odešel. Prodavačka ho sledovala a v jejím ustaraném výrazu se dala tušit obava. "Hodně štěstí, chlapče", špitla pro sebe.

Venku už byla úplná tma. Najednou mu hlavou šla myšlenka: "Ta prodavačka, to přeci byla....Ne. To není možný. To nemohla být ona, měl jsem jen pocit...." Otočil pohled k antikvariátu, ale uvnitř se již nesvitilo a celý obchod působil opuštěně. Pustil to z hlavy a instinktivně a se zvědavostí rozložil mapu. V obchodě si toho nevšiml, ale teď viděl, že je úplně jiná než jiné mapy, které kdy používal. Jakoby byla z jiného století, nedokončená. A pak si všiml malé tečky na okraji mapy a u ni nápisu, který tam očividně někdo dopsal černým inkoustem: "ZAČNI TADY".