Harry a bubák ve třetím patře

Třetí patro Bradavic bylo ponořeno do dusivé, těžké mlhy, která visela ve vzduchu jako živá. Každý Harryho krok na chladných kamenných dlaždicích zněl
jako výkřik jeho vlastního srdce, echo se odráželo od zdí a rozplývalo v nekonečné ticho. Světlo Hermioniny hůlky tančilo po stěnách a odhalovalo zrnité
stíny, které se zdály hýbat vlastní vůlí. Harry cítil chlad, který se šířil po jeho zádech, a napětí v hrudi, které ztěžovalo každý nádech.
Náhle se vzduch před ním zhoupl a zhmotnila se mlha – bubák. Ale ne obyčejný. Jeho tělo bylo tvořeno stíny a mlhou, oči hluboké a pronikavé, pohled pronikal
až do Harryho samotné duše. Každý jeho krok zanechával vír mlhy, který se kroutil po chodbě jako živá hmota.
První proměna bubáka byla Hermiona – smutná, tiše plačící. Její oči byly prázdné, a přesto tak osobní, že Harry ucítil, jak mu srdce sevřel ledový strach.
Ruční hůlka klouzala v jeho dlaních a dech se mu krátce ztratil. Z očí Hermiony se linul tichý pláč, jeho ozvěna se odrážela od kamenných zdí a pronikala
přímo do jeho hrudi.
Druhá proměna – bubák se stal Harryho samotným, slabým, opuštěným a selhávajícím. Vzpomínky na minulé chyby, na okamžiky, kdy nedokázal ochránit přátele,
se mu zjevovaly před očima, zesílené bubákovou mocí. Harry pocítil, jak se mu dech zrychluje, ruce se chvějí a tělo je napjaté.
Hermiona rychle vystřelila Lumos Maxima, paprsek světla prorazil mlhu a poskytl Harrymu kotvu reality. „Soustřeď se! Sleduj mě!“ zvolala pevně.
Třetí proměna – bubák se stal Hagridem, jeho obrovská postava a hluboký hlas byly zkreslené a hrozivé. Dunění jeho kroků rezonovalo chodbou, dlaždice vibrací
reagovaly pod Harryho nohama. Strach z velikosti a síly se šířil po těle, chlad po zádech byl intenzivní.
Čtvrtá proměna – Dumbledore. Klidný hlas byl nyní obviněním, slova zkreslená a plná pochybností o Harryho hodnotě. Stíny kolem bubáka se stáčely a deformovaly,
chodba se zdála užší a tmavší.
Hermiona střídala kouzla: Rictusempra, Riddikulus, Lumos, postupně rozptylovala mlhu a rozrušovala bubákovy proměny.
Pátá proměna – Ron, ohrožený přítel. Obrazy přátel v nebezpečí zasáhly Harryho přímo do srdce, vzlyk bubáka rezonoval jeho vlastním strachem.
Šestá proměna – minulost. Lekce, famfrpálové zápasy, okamžiky selhání. Bubák využíval jeho vzpomínek, aby ho zmátl. Vzduch byl těžký, každý nádech bolestivý,
stěny se zdály stlačovat.
Hermiona stála pevně před ním. „Harry, drž se! Sleduj světlo a moje slova!“ Její hlas rezonoval chodbou, byl kotvou v chaotickém světě stínů.
Sedmá proměna – temný stín Harryho samotného, zkroucený, křičící, vyčítající. Harry padl na kolena, dech se trhal, ruce se chvěly. Světlo z Hermioniny
hůlky třpytilo, postupně zahánělo stíny zpět.
Osmá proměna – obrovská mlžná hrozba, která pohlcovala vše kolem. Zvuk mlhy byl jako syčící vítr, temnota hustá, orientace ztracená. Každý krok byl boj.
Hermiona znovu vystřelila kombinaci kouzel – Lumos Maxima, Rictusempra, Riddikulus. Vlna světla zasáhla bubáka, jeho mlha se roztrhala.
Devátá proměna – poslední zoufalý útok, kombinace všech strachů, hlasů, tváří, zkreslených vzpomínek. Harry byl téměř paralyzován, ale Hermionin pevný
hlas a světlo ho držely při vědomí: „Podívej se na mě! Sleduj světlo! Nejsi sám!“
Desátá proměna – bubák se stal jen mlhou, tichou, bez tváře, bez hlasu. Harry se nadechl, ruce se mu stále třásly, ale stabilizoval se. Hermiona vykřikla
Riddikulus a poslední zbytky bubáka vybuchly v záři světla.
Chodba byla opět tichá, bezpečná. Harry se propadl na kolena, hluboce dýchal. Hermiona přistoupila, položila mu ruku na rameno a pevně se podívala do jeho
očí. „Všechno je v pořádku,“ řekla tiše. „Nikdy nejsi sám. Ať už tě straší cokoliv, vždy bude někdo, kdo tě podrží.“
Harry se rozhlédl. Chodba byla klidná, bezpečná. „Děkuju… Hermiono,“ zamumlal.
„Vždycky tu budu,“ usmála se Hermiona, úsměv plný jistoty a tepla. „I když bubáci vypadají děsivě, nikdy nejsi sám.“
Ve třetím patře stáli oba – a Harry cítil, jak jeho strach mizí. Největší kouzlo není v hůlce, ale v odvaze, přátelství a přítomnosti těch, kdo s ním sdílí
každý okamžik. Po několika minutách intenzivního boje, vizí a magie konečně pocítil, že všechno bude opravdu v pořádku.