Mezi světy a bohy 2.6

Byla už úplná tma, když jsem dojedl. Mrtvola měla úplně ohlodaná záda a Rarach mě požádal, abych mu ji otočil a vyndal játra, že je má moc rád. Moc se mi do toho nechtělo, přeci jen mi přišlo divný porcovat člověka jako dobytek.

„To si ty játra neumíš vyndat sám?“ zkusil jsem se z toho vyvlíknout.

„Umím, to je jasný, ale musel bych se zvětšovat, abych ho mohl otočit a pohodlně vyvrhnout. To je dost energeticky náročný. Kdežto ty ho jenom rozřízneš a je to. Tak nedělej vofuky, rozřízni ho pro mě a vyndej mi ty blbý játra,“ odfrknul si pták-démon.

Co se dá dělat? Ve finále nezáleží na tom, jestli je to prase nebo člověk, protože jsme všichni jen zvířata. Otočil jsem mrtvolu, říznul a chvíli hledal játra. Ještě jsem z nich vytrhl žluč a zahodil ji do ohně. Rarach mírně kývnul hlavou, snad na znamení díků. Hodil jsem mu játra k pařátům a pozoroval, jak se krmí. Opravdu v tom není rozdíl, člověk nebo zvíře, žaludek se mi nezvedal.

„Rarachu, můžeš mi prosím povědět, co všechno umíš, abychom mohli dobře spolupracovat? Bohužel o tobě nic nevím.“

Dobře jsi mě nakrmil, odpovím ti tedy. Jsem démon ohně a vzduchu, umím měnit svou velikost, mohu být nehmotný i neviditelný a používám oheň i vzduch jako zbraně. To plivnutí bylo opravdu nejmenším ohnivým kouzlem.“

„Takže mě můžeš přenášet vzduchem?“

„Mohl bych, ale nejsem žádnej kůň, a hlavně to vyžaduje strašně moc energie – many.“

„Na jakou vzdálenost se můžeme dorozumět telepaticky?“

„Odhaduji to na deset mil. Pokud spolu budeme delší dobu, tak i víc.“

Mé možnosti se značně zvětšily. Dostal jsem vlastně k dispozici inteligentní „dron“, který může zajišťovat rozvědku, boj a možná i menší přesuny.

„Jak moc jsi odolný proti zbraním?“

„Proč se na to ptáš, chceš mě podříznout? To se ti jen tak nepovede.“

„Nezajímá mě nic jiného, než jak moc mi budeš užitečný v případném boji, a abych ti mohl pomoci."

„Ve fyzické podobě mě mohou obyčejné zbraně zranit, ale hojím se poměrně rychle. Nebezpečné jsou mi zbraně z jiných světů. V nehmotné podobě jsem téměř nezranitelný, podrobnosti vědět nemusíš.“

„Děkuji ti za upřímnost. Já jsem nezranitelný lidskými zbraněmi a zjevně mi neublíží ani tvůj oheň, i když je magický. Mohl bys teď udělat malý okruh okolo našeho tábořiště? Někde blízko tu má být karavana franckých kupců. Potřebuji zjistit, kde jsou.“

„Teď jsem se nažral, to nemyslíš vážně?“ podíval se na mě Rarach s odporem.

„Myslím, musíme vědět, kde jsou, nenecháme se přeci od nich přepadnout.“

Rarach se otřásl, ale roztáhl křídla a odletěl. Nebyl pryč dlouho. Po zhruba půlhodině potichu přistál na větvi vedle ohniště.

„Co jsi zjistil, Rarachu?“

„Seš v loji. Karavana je zhruba tři míle na jih a hlídají ji Hugin a Munin. Nemám ty kretény rád. Oni se tváří jako Herrenrasse, potvory mrchožroutský.“

„Nemůžeš se s nimi nějak domluvit, vždyť jsou to skoro tvoji bratři, ne?“

„Chceš mě urazit? Já jsem samostatný démon, skoro bůh. Ti dva mrchožrouti jsou prostě ptáci, do kterých si Odin strčil část své paměti a myšlenek. Takový odkladiště. Jsou úplně pitomí, s těma se nedá dohodnout. Každopádně Germáni se na náš slovanský pantheon dívají svrchu, takže máš smůlu. Nehodlám to vůbec ani zkoušet.“

„No dobrá, tak to uděláme po zlým. Ráno je přepadneme a odvedeme si jednoho zajatce, kterého vyslechneme.“

„To jsem zvědavej, jak to uděláš, když se kolem motají ti dva mrchožrouti, kteří udělaj povyk, hned jak tě uvidí.“

„Oni snad nikdy nespí?“

„Spí, ale vidí a slyší téměř dokonale i ve tmě. Já bych do toho ve fyzickém těle nešel.“

Tak je to jasný, musím přesvědčit Raracha, aby mi přinesl franckýho kupce v nehmotné podobě.