Naháč

Naháč

Anotace: Dnes mám odvahu Vám prezentovat svou kratičkou povídku inspirovanou snem, který se mi zdál před několika týdny. Přemýšlení nad smyslem této povídky bych rád nechal na čtenářích samotných.

Bylo mrazivé lednové ráno, když se náš hrdina probudil ve své posteli. Se smíšenou náladou se zvednul z postele. Jeho holé nohy se dotkly studeného béžového koberce, který i přes svůj chlad poskytoval jistý pocit tepla. Stoupnul si a šel do kuchyně. Udělal si kafe a ohřál si párky. Vůně kafe mu poskytovala pocit spokojenosti, o kterém to ráno měl pocit, že nutně potřebuje. Snědl párky, dopil kafe, a šel si vyčistit zuby. Po vyčištění zubů se oblékl do teplé zimní bundy oranžové barvy a vydal se směrem do školy.

Jakmile vstoupil do vestibulu školy, ve které studoval, byl příjemně překvapen teplotou v budově. Teplota totiž byla mírně zvýšená oproti té venkovní. Hlavně, že už nefoukalo. Na podlaze byla béžová dlažba. Z vestibulu se vydal do své skříňky, do které dal svou bundu. Poté si ze své skříňky vzal ještě velký blok, kalkulačku a dvě propisky. Propisky připevnil za desky onoho bloku a s touto výbavou v rukách šel na výuku. V učebně byla oproti vestibulu zima. S menší nejistotou způsobenou zimou se tedy usadil, rozevřel blok, zmáčknul propisku a dal se do psaní. Po chvilce ho přerušil v pozornosti další pocit chladu. Podíval se tedy směrem dolů a uviděl v čem je problém. Večer si na sebe vzal před spaním trenýrky s takovou dírou, která dokonale obnažovala jeho intimní místa, takže byla všem okolo na očích. Hrdina příběhu trochu znejistěl, ale jakmile viděl, že na to nikdo nereaguje, tak se dal zpátky do zapisování toho, co říkal přednášející.

Po skončení hodiny si vzal svůj blok, kalkulačku a propisky s sebou zpátky ke skříňce, vystoupal pomalu po studených dlážděných schodech a došel ke skříňce. Otevřel ji a dal si všechny své věci do ní. Najednou si to uvědomil. Jsem nahý a je mi neuvěřitelná zima! Skřížil ruce a trochu pokrčil kolena. Pak došel ke kolemjdoucímu vysokému člověku s brýlemi a zeptal se ho: „Jsem nahý a nikdo se nekouká?“. Pán se na něho svýma titěrnýma, ale přesto znatelnýma očima, zadíval. Pak odvětil: „To je přece vaše věc pane kolego“, a pokračoval dále v chůzi.

Autor Věčně omámený básník, 08.04.2020
Přečteno 184x
Tipy 3
Poslední tipující: Ziny, Frr
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

A tak to má být. Svoboda je svoboda. Nahota uráží jen zkažené moralisty, kteří mají o sobě a svém tělu pochybnosti. Vesměs uráží jen ženy stydící se za své tělo, které pak vychovávají své může a ten. No ten přece nemůže říci, že se mu to líbí. Je ženat a nemá základní lidské právo, svobodu slova, svobodu projevu. projevu. :D a nebo je to jinak. Jak? Jsem zvědav na úvahy ostatních.

08.04.2020 19:28:24 | Ziny

Líbí se mi, kam až jste to dostal a rozpracoval. Přesně takhle jsem si to představoval. Každý v příběhu může vidět něco jiného, v zásadě je však správné všechno. Já v tom kupříkladu viděl něco úplně jiného, a protože jste přišel jako první s vlastní neotřelou teorií, tak vám prozradím tu svoji. Já daný příběh vnímám tak, že v dnešním uspěchaném světě není čas myslet na ostatní, a na to jaké mají problémy,a proto bývají často ignorovány a přehlíženy. Důležité je však říct, že tím nechci svalovat vinu na společnost, protože jak vidno, tak si hrdina sám neuvědomoval svůj vlastní problém, protože se sám sobě odcizil a stal se vůči sobě cizím člověkem.

08.04.2020 21:02:21 | Věčně omámený básník

anebo prostě to je roztržitý intelekuál pohlcený prací a hodnoty vidí někde jinde. Prostě na to úplně zapomněl. Jednou jsem roztržitě šel nakupovat v pyžamu. Hmm. :D

08.04.2020 23:18:12 | Ziny

Tak teď jste mě s nakupováním v pyžamu zvedl náladu. :) Aspoň nejsem jediný. :)

09.04.2020 13:22:42 | Věčně omámený básník

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter