Vrány a orli

Vrány a orli
Jednoho vlahého večera přiletěl orel do svého nového teritoria. Nebyl to žádný výjimečný jedinec, pouze obyčejný samec. Za chvíli začínalo období páření, musel si najít potravu. To ovšem bylo snadné – v této oblasti neměl žádného rovnocenného nepřítele. Vlastně téměř žádného. Žádného, který by ho zahnal do jeho hnízda, žádného, který by mu vzal jeho potravu. Neexistoval nikdo takový, kdo by ho dokázal zabít. Orel si toho byl velmi dobře vědom, stejně jako faktu, že je výtečný letec. Dokázal vystoupat do obrovských výšek, kde už není kyslík, vyletět nad mraky, zůstat na jednom místě a potichu vyčkávat má kořist. Věděl , kde jsou stoupavé nebo klesavé proudy, malém ovládal vítr. Řídil oblohu tak, jako člověk řídil zemi…
Orel zamžikal malýma, bystrýma očima. Nastal podvečer, ideální čas na lov. Popošel k okraji hnízda, odrazil se a vzlétl. Chvíli kroužil nad polem, které mělo tuto dobu sytě zlatou barvu. Orel dobře věděl, že teď tu bude plno hrabošů. Hraboš je jednoduchá kořist. Pokaždé, když orel nějakého lovil, viděl v jeho očích strach. Nebyl krutý, ale tohle divadlo ho opravdu bavilo. Měl radost z toho , že má veškerou moc nad životem kořisti. Samozřejmě ji nikdy neušetřil. Proč by to dělal? I on musí přežít. Tak to je – koloběh života. Konečně zahlédl, co chtěl. Orlovo oko a křídlo, dvě odlišné části těla, zareagovaly téměř stejně rychle. Orel se vrhl střemhlav k zemi . Byl si jistý, že ho uloví. Ještě nikdo mu neutekl. Deset metrů… pět metrů… a má ho. Hraboš se chvíli vzpíná, chce se bránit, ale pak i jeho poslední nářek utichne.
Na orla, spokojeně letícího do hnízda se něco přichytilo. To něco bylo o hodně menší , velikost však nahrazovala vytrvalost. Orel se ani nemusel otáčet, aby věděl, co na něj útočí. Na tohoto vládce povětří si netroufal nikdo. Jen vrána. Malá vrána, která záviděla orlovi jeho velikost, sílu, nadvládu, důstojnost. Jeho úspěchy, hry s kořistí , jeho život. Chtěla ho skolit tak, že se na něj pověsí a stáhne ho sebou ke dnu. Jenomže orel se takovým existencím jako té vráně dokázal bránit. Vystoupal nejvýš, jak dokázal. Ale to nedokázala vrána. Nemohla dýchat, nahoře bylo málo vzduchu. Ani kdyby se nadechla, nepřežila by. V takové výšce létat prostě nemohla. Vráně se zatmělo před očima. Spadla. Orel to celé spokojeně sledoval. Pak mávl křídly a letěl vstříc svému domovu.
Na světě jsou dva druhy lidí – vrány a orli. Vran je víc, a snaží se sejmout orly a stáhnou je sebou až na samotné dno. Protože jim závidí úspěch, životní styl nebo cokoli jiného. Orli se ovšem vždycky brání a vrány nakonec dopadnou ještě hůř. Vezměte si z toho příklad, ať z vás nejsou další vrány…