Převzetí funkce šéfa Zeměkoule či Boží trest?

Předvolební debata o postu budoucího šéfa Zeměkoule
„Dámy a pánové, vítáme tři kandidáty na nejvyšší post světa: Jana Husa, Lva Nikolajeviče Tolstého a Mahátmu Gándhího.“
První otázka: „Jak byste spravovali planetu?“
Hus: „Pravda a spravedlnost musí být základem každého rozhodnutí. Bez toho není vláda hodna svého jména. Nebudu ustupovat, a kdo bude lhát, bude čelit pravdě.“
Tolstoj: „Správně, pravda je základ, ale musíme hledat způsoby, jak ji uplatnit nenásilně, aby lidé cítili, že spravedlnost je živá, ne jen slovo.“
Gándhí: „Pravda je cesta i cíl zároveň. Nesnažil bych se ji vnucovat silou, ale spíše ukazovat cestu, aby lidé sami chtěli jednat správně.“
Moderátor: „Ale pánové, pravda je silný nástroj demokracie. Jak byste ji aplikovali právě v pozici vládce planety?“
Hus: „Pravda není nástroj, je to kompas. Vládce musí být nepodplatitelný a neústupný.“
Tolstoj: „Pravda je světlo, které osvěcuje srdce. Moudrost spočívá v tom, jak ji uplatnit, aniž by člověk poškodil jiné.“
Gándhí: „Pravda musí být harmonizována s rozmanitostí světa. Někdy se aplikuje trpělivě, krok po kroku, nikoli jako diktát.“
Moderátor se odmlčí, aby slova Gándhího rezonovala… a najednou se ozve hlas Boží: „Tak vy chcete bojovat za pravdu. Každý z vás jinak. Ale víte vy vůbec, co je MÁ pravda? Mistře Jene, ty bys měl odpovědět jako první!“
Hus: „Má pravda? Pravda je Boží, nezávislá na mně. Já ji mohu jen hledat a hlásat.“
Tolstoj: „Pravda je světlo, které osvěcuje srdce. Když ji člověk přijme a žije podle ní, stává se součástí jeho života.“
Gándhí: „Pravda je cesta i cíl zároveň. Každý ji vnímá podle svého života a okolností. Moje pravda je propojena s lidmi, které chráním, s harmonií, kterou hledám.“
Moderátor: „Bože, s prominutím, nepleť se do naší debaty. Jednoho zástupce na Zemi už máš a nic moc. Dnes volíme člověka, který bude zastupovat veškeré lidstvo. Ty však nemáš právo zasahovat – ne z pozice Boha, ale proto, že v lidech se odráží tvé chyby. Chceš pravdu? Opravdu? Tak budeš mít zástupce, kterého si zasloužíš, ne kterého si přeješ…“
Bůh: „Vidím, že jste dospěli dál, než jsem čekal. Když říkáš, že se ve vás odrážejí mé chyby, bereš na sebe tíhu, kterou jsem vám dal dobrovolně: svobodu projevu. A s rozumem možnost mýlit se.“
V sále to ztichlo.
Hus sklonil hlavu: „Pravda bez odpovědnosti je jen slovo.“
Tolstoj tiše dodal: „A odpovědnost bez lásky je krutost.“
Gándhí se usmál tím svým unaveným, smířeným úsměvem: „A svoboda bez sebekázně je chaos.“
Moderátor se napil ze skleničky a poprvé si nebyl jistý, zda je ještě moderátorem, nebo jen svědkem.
Bůh: „Dobře tedy. Volte. Neberu vám právo volby. Ale pamatujte si toto: ne každá volba je trestem – někdy je zrcadlem.“
A hlas zmizel. Ne s hněvem. Ne s posměchem. Ale s důvěrou, která bolí víc než soud. A právě v tom okamžiku si všichni tři uvědomili, že otázka už nezní, kdo bude šéfem planety, ale: zda lidstvo vůbec unese pohled samo na sebe.
________________________________________

Bůh seděl za nebeskou přepážkou. Jeho výraz byl přísný, ale prosvítal jím nádech trpělivého humoru. Rajchl stál před ním, v jedné ruce svíral váhy a meč, ve druhé knihu zákonů. Očima těkavě přelétal prostor, který mu byl přidělen jako „kancelář správce planety Země“.
„Dobře, pane Rajchle,“ řekl Bůh. „Pravidla jsou jasná. Vládu nad planetou přebíráte s plnou zodpovědností… ale nemůžete zasahovat do všeho.“
Rajchl se ušklíbl a okamžitě přešel k praktickým věcem: „Takže začneme prohlídkou. Kde je evidenční tabule? Jaké jsou pracovní hodiny? A jak se řeší stížnosti od civilizací – tedy, od lidí?“
Bůh zamrkal. Stížnosti? To bude náročné, pomyslel si. Rajchl přistoupil k velkému lesklému stolu. „A toto? Počítač planety Země, nebo jen dekorace?“
„Dekorace ne,“ přiznal Bůh. „Ten terminál vám ukáže stav celého světa. Ale varuji vás, některé tabulky se vám nebudou líbit.“
Rajchl se pousmál. „To je v pořádku. Nerad lžu sám sobě. A co to zrcadlo?“ ukázal na prosklenou plochu uprostřed kanceláře.
„Zrcadlo?“ Bůh se jemně zasmál. „To si budete muset nastavit sám. Bez kritiky se politika nerozvíjí.“
Rajchl přikývl, udělal krok k stříbrné ploše a s uspokojením si prohlížel vlastní tvář. „Zdá se, že jsem pro tu práci víc než způsobilý. Ale správu planety si stanovím podle svých pravidel: nastolím pořádek, systém a jasné mantinely. A vy, pane Bože, zajistíte, aby lidé ty změny přijali podle mých parametrů!“
Bůh pokýval hlavou: „Tak tedy vítejte, pane Rajchle. Buďte zástupcem, kterého si lidstvo zaslouží. A pamatujte: zrcadlo nesmí a nebude lhát.“
Rajchl se otočil ke svému novému revíru – otevřenému prostoru s modelem Země, 3D mapami, statistickými přehledy a kávovarem. „Dobrá, dobrá... a kde je tady klíč od toalety?“
Bůh jen tiše zavrtěl hlavou. Rajchl už ale mířil ke globálním statistikám: „Tak kdo tady vykazuje absenci? A proč je ten modrý kontinent pořád modrý, když měl být podle plánu zelený?“
S každou další Rajchlovou otázkou bylo zřejmější, že jeho „kontrola stavu planety“ bude katastrofou. Statistiky se hroutily, počasí se vzpouzelo, ptáci měnili trasy a lidstvo v napětí čekalo, kam příště zaměří své kontrolní mechanismy. Bůh se jen tiše zadíval na Rajchla a s nevěřícným povzdechem dodal: „Tohle mi nikdo nikdy neuvěří…“
________________________________________

„Zvony… zase zvony! Proč je už někdo nevypnul? Budu s tím muset něco udělat…“
Bůh otevřel oči a rukou si otřel spocené čelo. Ani on neměl rád zlé sny. „Musím si dát koupel,“ pronesl a vylezl z postele. Poté vstoupil mezi dešťové mraky.
________________________________________

A tak se stalo, že Bůh dorazil na volbu Šéfa Země pozdě a musel se smířit s tím, že konečná volba byla učiněna bez jeho zásahu. Kdo nakonec usedl do křesla pozemského zástupce, zůstalo pro Boha tajemstvím – a možná že to tak bylo lepší.
Bylo na čase dát lidem Země svobodu.