Střepy (první část)

motto: „ Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“ – Stephen King

Střepy přináší štěstí... Co je ale střep? Kus ulomeného skla roztříštěného pádem na zem? Kus čehokoliv? Střepy se dají znovu poskládat, slepit, připevnit k sobě. Celý předmět jde poté znovu používat.

Takhle podobně funguje i příběh. Ten je také složen z jednotlivých střípků, které po složení dávají jednu kompletní skládačku. A dokonce i zdánlivě nesourodý materiál může být spojen do jednoho celku.

DAILY MOUTH, 21. srpna 1965

SENÁTOR MRTEV, VRAHEM JEHO ŽENA!!!

Ve středu minulého týdne jsme vás informovali o smrti senátora za stát Lousiana, váženého pana Roberta Elgara Pontclifa, který byl nalezen rozvážečem novin nedaleko od svého domu v ulici White Street ve městě Baton Rouge. Dnes máme pro vás důležitou novinu, která na celý případ prozatím vrhá zcela nové světlo. Policie oznámila, že již uzavírá případ. Médiím však odmítla vydat jakékoliv bližší informace. Oznámila však jméno senátorova vraha. Byla jím jeho žena, paní Amélia Winifried Pontclifová.

Už se setmělo. Jak tu už asi dlouho je? To netušila. Sice měla před sebou stolní hodiny, na které se několikrát za tu dobu podívala, ale byla tak vysílená, že zapomněla, kdy sem dorazila. Amélia Winifried Pontclifová seděla v pracovně komisaře Jerremyho Bankse. Ten měl za úkol vyřešit vraždu jejího muže. Tento úkol dnešním dnem splnil. Už věděl všechno. Teď už bez jakýchkoliv problémů mohl předat veškeré sebrané důkazy státnímu zástupci, panu prokurátorovi Johnu Milsonovi. Znala Johna od dětství, byli to staří přátelé. Nyní proti ní vystoupí před soudem.

„Proč jsem to nechala zajít tak daleko?“ řekla si potichu, když natahovala svou ruku po hrnku s čajem, který ji osobně komisař uvařil. Chyběl mu bohužel černý, který měla nejraději. Zachoval se však jako pravý gentleman ze staré školy a do čtvrt hodiny jí ho sehnal. Nyní musel z vážných důvodů odejít a ona na něj čekala.

Znovu si vybavovala všechno, co se stalo. Viděla opět svého muže v potoku jeho vlastní krve. „Nemusel tak skončit,“ řekla si, „ale zasloužil si to. On zabil mou dceru, moji malinkou dcerušku.“ Rozplakala se. Nedokázala na to zapomenout. Čím rychleji ubýval čas, tím víc ji to trápilo. Nakonec to už nevydržela a rozhodla se ke kroku, který nakonec učinila. Celé to trvalo dvanáct let, od smrti její dcery až do onoho okamžiku.

„Celých dvanáct let,“ chtěla křičet, ale hlas ji neposlouchal. Nemohla promluvit, už to nešlo. Prázdný hrnek položila na stůl před sebou. Rozhlédla se po celém pokoji. Za poslední dobu zde byla už několikrát. Nikdy však večer po setmění. Teď byla kancelář mnohem ponurejší, než kdy jindy. Zadívala se na lampu. Představovala si, že místo žárovky vydává světlo plamínek ohně. Oheň, ten měla ráda. Pak ji zrak padl na dnešní noviny. Její fotka byla na první stránce. „Jsem slavná,“ řekla si v duchu a zavřela oči.

Rozvážeč novin zmíněn v Daily Mouth z dvacátého prvního srpna se nazýval Jonas. Byl to mládenec prostého rozumu, který dochodil pouze základní školu. Do armády ho ze zdravotních důvodů nepřijali. Hrozila mu budoucnost pouličního vymetače odpadků. Šťastnou náhodou ale přišel k bicyklu. V novinách si přečetl inzerát, že místní pošta shání rozvážeče novin. Díky tomu, že nikdy neházel svou šanci za hlavu, získal dobré, snadné, stálé a celkem i dobře placené zaměstnání, u kterého vydržel až do důchodu.

Toho osudného rána vyjel na svou cestu časněji, než kdy předtím. V tiskárně měli čirou náhodou hotovou práci o hodinu dřív a nebylo tedy zapotřebí dál vyčkávat. Jako každý den, projížděl stejnými ulicemi, zastavoval se u stejných poštovních schránek, všechno zprvu nenaznačovalo změnu. To se ale změnilo, když vjel do White Street.

Nevěděl proč, ale jakmile zastavil už u prvního domu, tušení mu napovídalo, že je něco špatně. Zbystřil svůj zrak. Od té chvíle se pozorně rozhlížel kolem sebe a hledal chybu. I když si později uvědomil, že to vlastně nechtěl, našel ji. Jel od domu k domu, když náhle na jedné straně ulice zpozoroval cosi pod keřem. Co to je? Pomyslel si. Boty? Co by tam dělaly boty? Přijel k tomu místu, sesedl z bicyklu a šel se podívat blíž. To co viděl, mu vyrazilo dech.

pokračování příště...