O kluku s balónkem. Kdysi se u nás ve vsi konala pouť, točily se kolotoče, střílely růže, kupovali balónky, a právě jednou jeden červený balónek zakoupila i paní svému synovi. Kluk byl rád, že má skvělého parťáka, v noci si ho uvázal do čela postele, ráno s ním snídal i ven ho, jako své štěstí, hrdě bral. Nebyl to obyčejný balónek, byl naplněný héliem, vždy když maminka ztratila na dětském hřišti pojem o synu, stačilo se podívat výš a červený balónek ukázal tu správnou cestu. Jednou se však chlapec zaradoval ze stánku se zmrzlinou, maminka mu zmrzlinu povolila a on si ji tak zašel koupit. Když ale platil, rozsypaly se mu na zem drobné z pytlíčku s penězi a on, ve snaze posbírat je, upustil balónek. Uvědomil si, co udělal. Balónek se vznesl vysoko nad stánek a letěl výš a výš a výš…
„A proč ho nedal mamince, aby mu ho podržela?“
„Protože měl radost ze zmrzliny.“
„A to ho nenapadlo, že mu může uletět?“
„Nenapadlo, byl totiž jeho.“