Žemlovka

Marie spěchala. Došel jí dopis, že v neděli přijede František s Josefem. To se zas povedou řeči o češtině, dějinách, politice a knížkách. Milovala tyto odpolední čaje, konec konců jinak v Litomyšli chcípl pes. Musí jim udělat něco sladkého, především František rád mlsal.

Co vyzkoušet něco z císařských housek (nebo žemlí, německy Semmel). Namočí je do mléka, trochu cukru, trochu tvarohu, nakrájené jablka ze sklepa, trochu sušených bobulí vína. Zapeče to ve formě na bábovku a bude. Tenhle „Semmelauflauf“ se naučila od starého Kaysera ve Vídni, když jezdila po císařství a sháněla recepty po známých a přátelích.

Před vraty zarachotil kočár. Usadila je do salónu, služebná naservírovala čaj a přinesla moučník. Seděli a bavili se česky o češtině.

„Copak tenhle Semmelauflauf nemá český jméno?“ podivil se František.

„Nemá,“ odvětila Marie.

„Co kdybychom tomu říkali semlbába?“ navrhl Josef a mrkl na Marii.

František se zamračil. „Pořád je v tom němčina. Tos mi s tím pomohl, teda!“ dodal ironicky.

„Mám to! Žemlovka!“ nadšeně zakřičela Marie.

Josef si vše poznamenal na papír: „Semmelauflauf = semlbába = žemlovka“. Bude se to hodit do jeho Slownjku česko-německého.