Anděl

Anotace: Tak to házim zpátky. Byla jsem nucená to ze solidarity smazat, protože to kamarád použil do školy jako sloh, tak aby se na to nepřišlo.. :)

„Ach, jo. zase další nudnej den,“ pozdechl si a nasedl na kolo. Cesta byla dlouhá, pořád stejně dlouhá, den co den. Už by to dokázal jet i poslepu. A tak přivřel oči, nastavil tvář slunečním paprskům a tiše se začal oddával snění. Začalo jemně poprchávat.
Najednou rána! Bum! Narazil do obrubníku a vymrštilo ho to přes řidítka na chodník. „Doprčic!“ vykřikl, když se trochu vzpamatoval. Naštěstí to odnesly jen lokty a kolena, i když pořádně. Byl dost od krve. Začal zkoumat rozsah škod a jen tak bezděky zvedl hlavu a podíval se před sebe. A v tu chvíli ji uviděl. Šla k němu Byl trochu v šoku, tak nevěděl, jestli se mu to jen nezdá..Ty oči… Tajemně krásné.. Zachvěl se. Ona se stále blížila. Dlouhé kaštanové vlasy za ní vlály jako závoj podzimního listí. „Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Stála jsem támhle na rohu a viděla jsem tě…“ A on nic. Jakoby oněmněl. Tolik jí chtěl něco říct, něco duchaplného, ale nešlo to. Klekla si k němu, z tašky vytáhla kapesník a otírala mu krev kolem ran. „Budeš s tím muset asi k doktorovi, možná to bude potřeba sešít, vypadá to dost ošklivě.“ Ty krásný, hebký ruce… Dotkla se ho a rázem ho přestalo všechno bolet. Bylo to jako kouzlo. Usmála se na něj. Dešťové kapky jí smáčely rty. Plné, rudé rtíky. V tu chvíli by zal celý svět za to, aby ji mohl jen jedinkrát políbit. „Zvládneš to, nebo tam chceš svézt? Mám tu auto.“ A pršelo čím dál víc. Navlhávaly jí šaty a začaly obkreslovat její dokonalé ženské tvary. Chtěl se jí dotknout. Jen jedinkrát jí z tváře otírat dešťové kapky. „Já, já… asi to zvládnu,“ vykoktal ze sebe. „Jsi si jistej?“ „Jo, asi jo. Já… nechci tě moc obtěžovat, děkuju.“ Mokré pramínky vlasů jí padaly do obličeje. „Dobře, jak myslíš. A příště dávej větší pozor, mohl jsi dopadnout i hůř.“ Letmo se na něj naposledy usmála, otočila se a odcházela.
Najednou si všiml, že něco drží v ruce. Sklonil hlavu, aby se podíval. Byl to její kapesník! Rychle se zvedl, chtěl na ni zavolat, ale.. Nikde ji neviděl. Jako by se po ní slehla zem. V jediné chviličce. A jemu jen proběhlo hlavou: „Potkal jsem anděla..“