Podoba

Podoba

Maličká holčička poskakovala setmělou ulicí. Sukýnka tichounce šuměla a nařasení bohaté sukýnky se v rytmu jejích pohybů nadzvedaly. Její kadeřavé blonďáté vlásky po ramena za ní vlály a způsobovaly kolem ní nebezkou zář. Potemělou ulicí se ozýval její dětský smích.
"Čičí, čičiči čičí. Maličká, pojď ke mně. Neboj se. No tak, Pojď."Táhla za sebu kačenku na provázku a konejšila šišlavým hláskem koťátko. To už začínalo ztrácet svoji počáteční opatrnost. Zastavilo se a mžouralo na holčičku. Její nářuč představovala teplo v tom chladném podvečeru a milý hlásek ji konejšil." Čičíí čičíí, no tak maličká neboj se.Čičí" Ustrašeně se třepalo na popelnici. Chňapla po koťátku, ale to úskokem zmizelo za plotem.

Setmělá obloha,černé mraky,doba přesně na zázraky.

"Tak paninko, tady to máte. 1+1 s krásným výhledem na protější omšelý činžák. Máte to jak v Nůůjorku." suše se zasmál svému vtipu. Stařičká paní se naklonila z okna a pohlédla do ulice. Nějaká malá holčička zrovna skákala panáka a její říkanka sem tam doletla až k oknu." Tak berete to? Nic levnějšího už v tehle čtvrti neseženete a za takový peníze. No neber to." Obrátila svůj zrak k agentovy, zašátrala v kapse a vypsala šek." O ano, to je přesně to co hledám." Vzala ho za ruku a vložila mu do ní šek. Po zádech mu přejel mráz. Překvapila ho, jak jen teplou ruku ta srařena měla. "Děkuji" a vypařil se z toho smradlavého bytu co nejdřív to šlo. Nastoupil do výtahu a povolil si kravatu. Dveře se zavřely a rozjely se směrem dolů.

Zázrak v pravou chvíli překvapí, člověku často činí rozpaky.

Baculaté tvářičky v obležení ruměnců. Točila se dokola veprostřed ulice. Děli tam hrávali panáka. Nikdo si jí nevšímal a tak posmutněle si sedla a vyčkávala. Objímala svoji ošoupanou a ušmudlanou panenku. Byla pro ní vše. Už její vlásky tak nezářily. Teď svázané v uzel rudou stuhou byly, jen neposedné pramínky se vymanily. Seděla tam tiše a plakala, chvilkama snad i sténala. Přišla blíže k nim a do jednoho prudkou silou vrazila, on se však ani neotočil. Teď se stmívá a ulice se stává temnou, teď ona skáče panáka se svou panenkou věrnou. "Skoč si skoč, v tuhle chvíli máš proč. Přeskoč kamínek, proskoč políčko, v dlani ti zůstane jeho srdíčko."

Rozpaky jak sen se rozplynou,ona poprvé se stane tou pravou ženou.
Autor TemsteaG, 01.05.2008
Přečteno 556x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí