My life with vampire I.

Anotace: Tato povídka je určená pro všechny milovníků upírů a nočního života tak jak je to u mě doufám že se bude líbit :).

Vezmu židli za opěrátko s mírně jí odsunu, poté se posadím a opřu se lokty o stůl. Jsme v tmavé restauraci sladěné do tmavě ruda až vínova a mé pobledlé líce osvětluje světlo svíce. Člověk sedící naproti, mě pobídne k vyprávění mého životního příběhu.

Byla jsem malá, usměvavá holčička s hnědými dlouhými vlasy a zelenýma očima. Měla jsem šťastný život. Žila jsem v baráku na samotě daleko od města. Chodívala jsem si hrát na kopec za domem. Jako každá holčička mého věku jsem si hrála na princezny a čarodějky. Rodiče mě i sebe mezi sebou milovali.

Byl krásný teplý letní večer a já jsem slavila desáté narozeniny. Od maminky jsem dostala velký čokoládový dort. Smáli jsme se a já se houpala na houpačce, rodiče se na mě šťastně usmívali. Maminka i tatínek zašli za dům a já se dál houpala. Najednou se velice prudce ochladilo a kolem mě se rozletěl sníh a po mé kůži se rozeběhla husina. Nechápala jsem to vždyť je léto. Najednou jsem za svými zády něco ucítila, věděla jsem že za mnou něco je. Najednou jsem ucítila prudkou bolest přes celá záda a spadle jsem daleko od houpačky. Převalila jsem se a viděla jsem velkou obludu měla žluté krvelačné a nenasytné oči, celou postavu měla pokrytou chlupy, dlouhé nohy s psími tlapami. Když jsem se zaměřila na jeho tlamu byla velká jakoby psí, měl velké zuby celé od krve a s kousky masa. Na jednom zubu jsem zahlédla něco blýskavého, byl to mámin řetízek. Do očí se mi jak od bolesti tak při myšlence že maminka je mrtvá vlily slzy. To velké cosi se začalo vrhat. Nemohla jsem se pohnout kuli bolesti, zkoušela jsem se plazit ale u to mi šlo velmi špatně. Když už byl velice blízko a mě se strachem zastavovalo srdce. Cítila jsem jeho zapáchající dech, který stále sílil na svém pachu čím byl blíž. Když už jsem myslela že je moje smrt jistá ucítila jsem na svém těle chladné ruce. Oči jsem měla pevné zavřené nechtěla jsem nic vidět bylo mi jedno kdo nebo co mě drží hlavně že nejsem mrtvá. Na chvilku jsem ucítila zem a pod sebou listí. Ruce mě na chvilku opustili slyšela jsem téct tekutinu nejspíše krev. Poté jsem zase ty chladné ruce ucítila. Celá jsem se třásla a choulila se do klubka. Po pár minutách jsem ucítila měkké a teplé peřiny. Neodkázala jsem se strachem ani pohnout. Najednou jsem uslyšelo jeho sametový hlas „jsem sice stvůra ale nemusíš se mě bát“ řekl vše hned na rovinu. Sice jsem se stále bála ale odvážila jsem se otevřít oči. Nad sebou jsem viděla černá nebesa a ležela jsem v tmavých rudých peřinách. Koukla jsem se okolo sebe vše bylo osvíceno svíčkami. Koukla jsem se na své bílé šaty měla jsem tam krvavé stopy. Když jsem se koukla před sebe stál tam vysoký a velice štíhlý muž s bledou kůží, dlouhými uhlově černými vlasy a krásně modrýma očima, Měl ruce od krve. Došlo mi že krev na mém oblečení pochází z jeho rukou.