Co na to říct.

Anotace: I náhoda se může podobat zázraku.

Někdy se stává, že člověk musí udělat věc, která mu trochu změní plány. Byla sobota, Jirka Malík leštil auto a těšil se, jak ráno s Milkou vyrazí do Karlových Varů. Slíbil ji, že tentokrát festival určitě uvidí, Milka byla filmy posedlá. Když za ním v podvečer přišla, zářila jako sluníčko, pochlubila se novou sukní, která ji opravdu slušela. Při večeři se těšili na chvilku, kdy si rozsvítí svíčky a při oblíbené hudbě se protančí až k milování. Bluesová melodie však tentokrát zazněla z mobilního telefonu. "Malík," ohlásil se a v telefonu se ozývala slova v kadenci lehkého kolumetu. "Ne, to nemůžeš, sežeň si někoho jiného, já už mám.." Hlas v telefonu mu nedal možnost promluvit, za chvilku hovor skončil. Vzteky chtěl praštit s telefonem, ale byl hodně drahý a tak jen sprostě zaklel. Milada svěsila koutky a začala natahovat moldánky. "Jasný, že! Nemohl jsi odmítnout, utrpěla by tvá profesionální hrdost, tak kam to bude tentokrát?" "Milko prosím tě nevyváděj." "Neříkej mi Milko, nejsem kráva." "Najednou ti to vadí. Starý Kolář si zlomil nohu a potřebují záskok do Jelenie Gory. Nikdo není volný, přeci neodřeknou zájezd." Poslední slova už říkal do zavírajících se dveří. Stál v pokoji jako největší podvodník, protože Miládka je přesvědčena, že o tom věděl a že sehrál divadlo. Malík, řidič autobusu, připravil v pět hodin ráno autobus před Obecní úřad obce Otluky, kde již přešlapovala skupinka koupěchtivých vesničanů. Cesta do Polska nebude Malíkova první, byl tam několikrát, ale včerejší roztržka ho trochu rozhodila. Snažil se ještě Miládky dovolat, ale nebrala telefon. Vedoucí zájezdu, starosta osobně, odškrtával přítomné stojící ukázněně v zástupu a nastupující po jednom. Malík občas mrknul jak se plní autobus a kolik lidí zbývá venku. Náhle zpozorněl, na konci fronty jakoby zahlédl menšího muže v černém plášti. Jako poslední nastoupil starosta. "Chybí někdo?" Malík se rozhlédl po autobusu, muže neviděl, asi nepojede. "Horká tu není, ženský nevíte něco?" "Jo, ta nepojede, starej ji to zakázal, prej zase cestou někde vystoupí a pojede za tím svým miláčkem do Plzně." "Tak nebudeme čekat, odjezd." Řidič zavřel dveře, podíval se jestli všichni sedí, muže v černém neviděl, asi jen procházel kolem. Autobus se rozjel a zamířil k hlavní silnici.Cesta probíhala v poklidu, několik zastávek muži vpravo, ženy vlevo a jeden případ mimořádně. Pantáta Hložek musel jaksi rychle, prý se ráno omylem napil mléka. Zdálo se, že už vše proběhne v klidu. Blížili se k Tanvaldu, na úzké silnici byl provoz jak na dálnici. Malík si pamatoval, že za příští zatáčkou budou sjíždět k železničnímu přejezdu. V zrcádku viděl, jak se ho snaží předjet nějaký cvok, autobus zpomalil a auto prolétlo kolem. Parta mladíků se šklebila a dělala posunky. Něktěří cestující nešetřili poznámkami, sprostými, rozumí se. Pod mírným kopečkem se objevil přejezd. Malík sundal nohu z plynu, motor v malých otáčkách začal vynechávat, až ztichl. Pokus o nastartování se nezdařil. Byli pár metrů od přejezdu, na kterém navíc nesvítila světla, když se autobus zastavil. V té chvíli vyjel z krátké zatáčky motorový vlak, jednou houkl, zvířil prach na přejezdu a zmizel v dáli. Malík hleděl na slepou signalizaci, klouby na rukou měl bílé, jak křečovitě svíral volant. V autobuse vládlo divné ticho, každý si uvědomoval, co se mohlo stát, kdyby pokračovali v jízdě. Za chvíli se Malík probral: "Jdu se na to podívat, zatím se protáhněte, ale nelezte do silnice." Otevřel vzadu kryt motoru a jeho zkušený pohled zjistil, co bylo příčinou, proč motor vypověděl službu. Z prasklé čistící skleničky kapala nafta. Starý Hložek trousil poznámky, že je to v pr...., že měl jít radši na mariáš. Malík vyměnil skleničku, odvzdušnil čerpadlo a nastartoval motor. Vše bylo v pořádku. Nahnal lidi do autobusu, zkontroloval, že nikdo nechybí, jen sedadlo Horké bylo prázdné. Zavřel dveře, koukl do zpětného zrcádka a sotva zadržel výkřik, pak se pousmál, přeci nebude věřit na duchy. Zdálo se mu, že vedle autobusu stojí muž v černém, ale nikdo tam nebyl. Hlavou řidiče prolítla absurdní myšlenka, potichu zamumlal něco o osudu. A měl pravdu!