Město strachu

Anotace: Jakmile sem přijde ona vše je jiné ... Dokonce i my ...

Seznámení:
Wilzenerovi se skládají z osmi členů rodiny.Otec Oliver, matka Silentina. Oliver je odjakživa vůdčí osobnosti a vampír skrz na skrz. Silentina je původem čarodějka, zvládne jednoduché lektvary na utišení bolesti a bezvadně pracuje s energií.
Oliver a Silentina mají tři dcery: Amélii, Vanessu a Villu.
Amélie je vášnivá, krvelačná (pravá) vampírka. Ráda svádí chlapce, které po vášni zabije. Kdysi dávno byla prý tajně zamilovaná do člověka, ale ten ji zradil. Tak od té doby nenávidí a popírá lásku.
Vanessa není zase až tak vášnivá jako její nejstarší sestra,ale jakmile spatří krev nedokáže se ovládnout.
Kvůli krvi je schopná rozsápat i nejbližšího člověka, když má záchvat.
Villa je nejmladší a nejpodivnější. Oliver a Silentina se původně o Villu báli, nevěděli jestli je člověk nebo vampír. Krev jí nepřišla jako malé vůbec k chuti. Postupně si ale zvykla na vampírismus a tak ochutnáva krev. Ale není ani závislá ani příliš vampírská.
Dalšímy členy jsou Robert,Perpetua a Lucco.
Robert je bratr Olivera a Perpetua s malým Luccem jsou jeho rodina.
část 1. Kdo jsem?
Villa, jako každý den, vyráží do školy se svými sestrami.Ve škole ji mezi sebe moc neberou, ona sama se snaží co nejvíce vzdálit. V poslední době se cítí nějak moc opuštěná, nějak moc zmatená. Nejvíc jí asi vadí krev lidí, z kterých si Amélie dělá oběti.
Potrestala vůbec někdy toho pravého? Myslím, že ne! Nato je moc citlivá, i když to tak nevypadá tohle by prostě neudělala.
Villa se snažila zapomenout aspoň na chvíli kdo je a vmáčknout se do hloučku lidí, kteří stáli před školou.
Když už se to povedlo, ostatní je ignorovali a nebo ji mezi sebou pomlouvali. Radši vycouvala, nikdy nikam nezapadla, jenom do té vampírské rodiny a to jen z poloviny.
Nasadila si kapucu a odkráčela stranou.,,Když jsem se narodila, rodiče nevěděli jestli jsem člověk nebo vampýr.Když jsem šla do školy, neměla jsem šanci si najít kamarády, protože jsem DIVNÁ. A teď?" Rozhlédla se kolem sebe, nikdo se na ní ani nepodíval.
,,Je mi osmnáct a stále nic!" Odpověděla si a zmizela ve dveřích školy.
Jediný kdo s ní promluví je učitel anebo někdo, kdo si chce rýpnout.
Prošla okolo davu tak pěti lidí a zahlédla mezi nimi i Amélii. Flirtovala o sto šest, ani nevím jestli si mě všimla.
Pokračovala dál. Vyběhla schody do prvního patra a zamířila přímo ke své třídě.Ve třídě ještě nikdo nebyl, tak se posadila na své místo a dál přemýšlela.
,,Co by se vlastně stalo, kdybych tady nebyla? Nejsem stejně dobrým vampírem a mezi lidi taky nezapadám." Chvíli se nechala ujídat touto myšlenkou a nakonec jí vytrhlo z přemýšlení zvonění.
Ale ani hodinám nevěnovala moc pozornosti.


Vyběhla na ulici, cítila jak jí tluče srdce, její kroky se stále zrychlovaly.
Utekla za město.Zastavila se až u věžě. Proklouzla do budovy a rychle vyšplhala až na samý vrchol.
Zde se zastavila a zahleděla se dolů. Srdce jí stále bušilo. Pomalu se přiblížila na okraj střechy.
,,Stůj!" Zaslechla za sebou hlas. Vylekala se a ztratila rovnováhu, naštěstí to vyrovnala a spadla na střechu.Člověk, který na ní volal běžel k ní. ,,Nestalo se ti něco?" Polekaně se patl. ,,Ne,"vydechla ještě celá v šoku.,,Jsi blázen, viď!"Řekl ten člověk.Villa vstala aby se mohla podívat na toho, kdo ji tak vylekal. A nebo vyrušil?? Možná i zachránil.
Prohlédla si toho, který před ní stál.Byl to muž, vysoký, černé, delší vlasy. Človíček. Pomyslela si a pousmála se.
Muž si ji neustále prohlížel. ,,Opravdu ti nic není?" Zptal se nevěřícně.,,Ne, jsem v pořádku." Řekla důrazně. ,,Vážně?" On mi vážně nevěří.
Villa si sundala kapucu z hlavy.,,Ne, vážně mi nic není, jsem naprosto v pořádku." Řekla a snažila se pousmát aby to vypadalo přesvědčivě.
Muž k ní přistoupil blíž.,, Ale já myslím psychicky." Řekl a zahleděl se do jejích zelených očích.Chvíli na ně zmateně hleděl a poté se smířil že mu nic nepoví. ,,Zvláštní." Řekl zamyšleně. ,,Co je zvláštní?" Podivila se Villa.,, Máš zvláštní oči, takové jsem nikdy neviděl." Řekl a nepřestával je sledovat.
Zvláštní, jak zvláštní. Tolik lidí mě za celý život potkalo, ale tohle mi neřekli. Možná proto, že u mě nestáli nikdy tak blízko.
,,Jaké je tvé jméno?" Zeptal se Villi po chvíli. ,,Villa." Odpověděla mu. Muž přikývl. ,, Máš i zvláštní jméno."Pousmál se. ,,Já jsem Matěj." Natáhl k ní ruku. Villa nejdříve udiveně zírala a poté stiskla s údivem Matějovu ruku.
To je první člověk, se kterým mluvila více jak dvě minuty.

Matěj byl velkorysý, pozval jí na čaj,aby zapoměla na to, co chtěla původně udělat.Mluvil s ní a snažil se o ní zjistit, co nejvíe informací. Vše se mu na ní zdálo divné, ale o to víc ho přitahovala.