Hrad

Anotace: .....zrovna tady mi to vnuklo myšlenku.....

Když jsem přišel skoro jsem se zalekl! Stál jsem před hradem jehož šedivé zdi byli celé oprýskané. Vysoké věže se mírně nakláněli ve větru a o ně se opírali mraky. Černá okna zela prázdnotou, vypadali jako oči, oči upřené někam daleko. Hrad byl obklopen vodou a padací, napolo zarouchnivělí, most byl spuštěn, za hradem rýsovali černé smrky temnou hradbu, z druhé strany hradu kousek opodál stál hostinec, malá chaloupka s rudými květy za okny. Když jsem přecházel most prkna pod míma nohama tiše kvílela, vrzala a praskala, dostal jsem strach! Když jsem vešel ucítil jsem zatuchlí pach plísně, staré vody a prachu. Když si moje oči v šeru místnosti rozkoukali, vyděl jsem velkou místnost kerou jsem po mramorovích dlaždicích přešel moje kroky se po sále rozléhali a působyli strašidelně, na druhé straně sálu byl nahromaděný nábytek, když se mi podařilo rozžehnout jednu časem provlhlou svíci zjistil jsem co působylo takoví strašný zápach: zdi byli mokré jak sem děravou střechu zatékalo, po podlaze se sem tam váleli krysí vypelichaná tělíčka s otevřenými tlamičkamy a vše bylo pokryté prachem. Na konci sálu bylo točité schodiště, vyšel jsem po něm do jedné z věží a poslouchal hukot větru, věž se mírně nakláněla a já zjistil že se ztmívá. Byl jsem tak zaměstnán svím zkoumáním hradu že jsem ztratil pojem o čase, sešel jsem tedy zase dolů do velkého sálu a vydal se k vratům najednou mi něco vnuklo myšlenku vždyť já to tu znám! Já tu žil, projel mnou blesk, vydina z mynulého života...po podlaze v jedné z věží byli poházené hračky a já se jako 5-ti letý hoch ve velkém sále učím šermovat a najednou kdosi zvolá: velká voda zvedá se voda!!!! nastal zmatek všichni chtěli utéct a na malého chlapce zapoměli, najednou se začala zvedat voda ve vodním příkopu zvedala se dál až začala zatápět hlavní sál všichni se jako na povel zastavyli a jen koukali ale to trvalo jen setinku vteřiny zase začal zmatek všichni utíkali padali přes sebe a někdo mě vezme a křičí: mám prince, já držící svůj meč vycházím z šoku ale nechápu co se děje! Najednou slyším křik sténání a cítím na nohách vodu a voda je výš a výš až jí mám po krk poslední myšlenka je jak budu starí až se naučím pořádně výpad a dál nemyslím na nic mám vodu v uších v nose a, a.........Oklepal jsem se vyšel jsem z hradu a moje myšlenka byla:ne sem se nevrátím pak jsem se naposledy otočil a okna ke mně poslala nesouhlasný pohled pohled který nevýmluvně tvrdil opak a já si řekl ikdyž..... .