Argo

Argo

Toho dne, kdy Argo vyplouvalo na svou první plavbu se v Liverpoolské loděnici shormáždilo snad na třicet tisíc lidí. Život ve městě se zastavil a ve všech novinách se nepsalo o ničem jiném, než o této lodi snů. Každý chtěl vidět ten zázrak moderní techniky, nádhernou loď pro dva tisíce cestujících a pět set členů posádky. Na délků měla snad čtvrt míle a už z dáli dominovala svými čtyřmi komíny modrobílé barvy. Pro potřeby cestujících se na ni nacházelo několik restaurací, kaváren, kuřáckých místností, dokonce i tělocvična a biograf. Bohatí gentlemané se tak mohli zcela pohodlně a nerušeně bavit o svých obchodech a jejich jemné Lady se procházet po nádherných palubách, popíjet světové značky čaje v saloncích nebo diskutovat mezi sebou se sklenkou vína za hudby lodní kapely. Loď byla rodělena do tří oddělených sekcí podle tříd. Podle toho se i lišila výbava na jednotlivých palubách, zatímco pasažéři první třídy si hověli na postelích tvořenými nejlepšími truhláři v okolí, tak lidé nižších tříd se museli spokojit s válendami na ocelových konstrukcích v kajutách až pro pět lidí.Stavěli ji přes tři roky tisíce dělníků a to po krachu na burze znamenalo pro mnohé v okolí jediný zdroj obživy. Byla vyrobena z té nejlepší oceli jaká se mohla v té době vytvořit. Konsturktéři se předháněli v tom, jak důmyslné prvky budou loď zdobit. Patentový dieslový agregát Thomase Adamse, jež se staral o dodávku elektrické energie předstihl svou dobu.I systém hydraulického ovládání kormidla byl oceněn na několika technických výstavách. Mezi těmi inženýry, kteří se měli první plavby Arga účastnit byl i Andrew Wilson z Newcastlu. Ambiciozní mladík nevysoké postavy s hnědými kučeravými vlasy a jemným knírkem, který nedávno oslavil pětadvacet let svého života. Na plavbu vzal i svou snoubenku, překrásnou Margaret. Andrew měl při plavbě na starost kontrolu kormidelního systému na jehož vývoji se podílel. Konečně nastala hodina odplutí. Loď křtil starosta města Hawkins s malým tlustým mužíkem jež zastupoval majitele lodních společností, kteří se na stavbě tohoto korábu podíleli. Tisíce lidí Argu mávají a přejí šťastnou cestu. Topiči začali do nensasytných kotlů ládovat uhlí a z komínů se valí oblaka páry. Loď hlasitě zatroubila a šedivý kapitán Stoner s bohatými zkušenostmi dal pokyn k vyplutí. Jak dlouho se na ten okamžik těšil, byla to pro něj obrovská čest, že mohl vést tak skvělou loď jakou Argo bezpochyby je. On veterán ze světové války a který už plul mezi Evropou a Amerikou snad stokrát. „Plnou parou vpřed, poručíku! New Orleans na nás čeká.“ řekl prvnímu důstojníkovi s úsměvem a vzrušením. Pomalu usrkl ze svého čaje a podíval ze přes příď na moře, které se před nimi roztíralo. Počasí nám přeje pomyslel si. A skutečně, na obloze nebylo jediného mráčku, téměř bezvétří a příjemná teplota. Spousta pasažérů toho využila a paluba byla plná.Šťastlivci obsadili lehátka a ostatní na které se nedostalo se věnovali procházkám po palubě a sledovali nádherné a klidné moře. Andrew s Margaret zrovna na zádi pozorovali vzdalující se pevninu a vzrušeně diskutovali. „Andy, mám strach, víš jak se lodí bojím. Od té doby co se pod mnou a mým bratrem převrátil při rybaření člun jsem na žádnou loď nevkročila. Všude dokola jen moře, moře a moře, co když se něco stane? Kdo nás zachrání? Nechápu jak jsem se mohla nechat přemluvit.“ Andy ji objal kolem ramen a s úsměvem se ji snažil utěšit. „Neboj se zlato. Máme nejmodernější techniku. I kdyby se něco stalo do několika hodin můžeme přivolat pomoc, protože v Atlantiku pluje spousta lodí, navíc jsou tu ještě čluny. Tohle není dřevěná bárka tvého táty. Argu věřím.“ Usmál se a dál oba hleděli na moře. Blížil se večer a z útrob lodi vyhrávala kapela. Černošský jazz byl občas prokládán nějakou tou polkou a taneční parket se plnil tancujícími páry. Zejména klavírní virtuoz byl geniální. Tolik stylů které dokázal kombinovat. Další ozdoba Arga.
V tichém a klidném oceánu se bohatě osvětlená a živá loď jevila jako z jiného světa. Jako ta bájná loď Iásona, která vyráží se svými Argonauty vstříc svému dobrodružství a podle které je taky pojmenována. Idylku kazilo jen pár osob, které přemohla mořská nemoc a chodili pravidelně zvracet přes zábradlí. I Margaret se uklidnila. Loď ji učarovala, tak jako všem ostatním. Bylo těžké Argo nemilovat. Ten luxus, nádech modernosti, praktické dokonalosti a bezpečnosti. I lidé v nižších třídách se neměli špatně. Andy těmito palubami často chodil, když byl kontrolovat zařízení v podbalubí. Ale moc práce neměl, vše totiž fungovalo přesně jak má, tak jen opisoval stavy a prováděl pravidelné prohlídky.Často zavítal mezi topiče, to jsou drsní hoši od rány, tu jejich náročnou práci jim nezáviděl. Servisní technici ve strojovně obsluhovali stroje. Desítky stewardů se starali o to, jestli někomu něco nechybí a kuchaři vařili tak skvěle, že si nemohl stěžovat ani ten největší gurmán. Šéfkuchař byl Francouz a v kuchyni se bylo několik kuchařů jiné národnosti než Anglické, takže bylo na výběr několik specialit. Po večeři se většina lidí už odebrala na lůžka jen u jednoho stolu zůstala skupinka bohatých mecenášů Liverpoolského průmyslu, akcionářů lodní společnosti a majitelů doků, kouřili doutníky, popíjeli Irskou whisky starou několik let a zralou v dubových sudech a hráli poker. Kapitán si zrovna pročítal předpověď počasí a zprávy o pohybu dalších lodí od radiotelegrafistů. Unaveně vzhlédl k hodinám, které právě ukazovali čtvrt na dvanáct. Čas jít spát, pomyslel si. Nařídil prvnímu důstojníkovi, aby držel kurs a rozloučil se.
Argo již bylo na plavbě druhý den. Do New Orleans za přepokladu příznivého počasí zbývaly ještě téměř dva týdny. Jak se stroje zaběhávaly, tak plula loď stále rychleji. S vyšší rychlostí vydávala vibrace jež přivolávaly delfíny, kteří loď doprovázeli. Jaká podívaná. Zejména děti je se zájmem pozorovali. Kapitán zrovna dokončil prohlídku strojovny, kde s mechaniky diskutoval o vlivu rychlosti na stav strojů. Když se vracel na můstek zastihl ho telegrafista, jež mu přinášel pravidelné hlášení o počasí a jiné zpravodajství. „Poručíku Smithe, vypadá to, že nám dnes k večeru zaprší.“ řekl prvnímu důstojníkovi, když vcházel do místnosti s kormidlem.“Ani se nedivím, pane. Dnes je vážně neskutečné dusno.“ odpověděl poručík a pročítal si předpověď jež mu podal kapitán. Ten opustil místnost a znova se kochal výhledem přes příď na širé moře.Znovu ho tento pohled dojal. Přemýšlel, zda by neměl po této plavbě už odejít do penze a svou letitou kariéru ukončit na vrcholu.Rozhodne se až v New Orleans. V dáli už se rýsovala menší oblačnost. Andy s Margaret navštívili místní biograf. Promítali zrovna grotesku s Chaplinem. Jelikož byl zájem obrovský, tak museli opakovat představení několikrát denně. Andy si poté vzal svůj zápisník a vyrazil na kontrolu do podpalubí. „ Opět žádné závady“ zapisoval si. Při cestě zpět potkal jednoho technika a nařídil mu, aby doplnil množství oleje v zásobnících. Nic vážného. Dalo se čekat, že nový stroj bude potřebovat více maziva. Den utíkal a začalo se připozdívat. Vítr se zvedal a oblohu zahalily temné dešťové mraky. Pasažéři, kteří se vyskytovali na palubě už se dávno odebrali do kavárny na šálek teplého čaje či grog. Andy musel znovu utěšovat Margaret, kterou nadcházející bouře silně znepokojila. „Bojím se, vždyť ty vlny můžou mít tři metry, Andy.“ Vyděšenýma očima sledovala naprosto klidného Andyho, zatímco se sama třásla. „Argo to nemůže ohrozit, zlato. Je to jen obyčejná bouře. Uklidni se, donesu ti čaj“. Když ho Margaret naléval padla už na oceán tma. Andy ještě musel provést poslední prohlídku, než se odebral na lůžko. S nelibostí se oblékl, ujistil svoji snoubenku, že se brzy vrátí a vydal se chodbou pro posádku ke shodišti na na druhou palubu. Nacházel se na ní tlakoměr vnějšího hydraulického obvodu a Andy ho pravidelně kontroloval. Litoval, že se musí vydat ven do toho nečasu. Ale čím dřív to bude mít za sebou tím spíše bude u Margaret. Když vyšel ven okamžitě ho do tváře udeřil prudký vítr a ledový déšť. Kolem Arga bylo jen a jen rozbouřené moře, ale s lodí to ani nehlo. Neohrožená a sebejistá se plavila dál za svým cílem. Vydal se směrem k zádi kterou matně osvětlovala lampa umístěná na telegrafní věži. „Jen otevřít tu proklatou servisní skříň, zkontrolovat tlakoměr a mizím do tepla“ říkal si v duchu a pokračoval dál.
Bouře sílila. Vítr a déšť ho bičoval. Andy šel k dál zádi. V tom ho něco zarazilo. Něco neskutečného. Něco bylo za lodí, nějaký temný stín jež mohl jen obtížně rozeznat. Ale přece jen v přívalu deště nabíral na obrysech. Andy zůstal stát jako přikovaný. Zablýsklo se a on uviděl loď. Velký, zašlý parník jež proplouval za zádí Arga. Andy, ač byl k smrti vyděšený šel dál k zádi aby viděl lépe. Jen co udělal pár kroků zmocnil se ho ledový chlad, jež prostupoval do morků kostí. Třásl se po celém těle a od úst mu šla pára. Znovu se zablýsklo. Andy ze sebe jen vydal: „Pro Krista“ a prohlížel si rzí pokrytý vrak lodi, jež proplouval těsně za zádí. Neviděl ho celý, jen záď, ale bylo mu jasné, že ta loď nemůže být skutečná. Zborcené komíny se svalily na palubu. Mořská vegetace pokrývala zábradlí. Není tam sám. Těsně u zábradlí si všiml temné postavy. Spíše stínu, než něco hmotného. A přece to tam bylo. Postava se pomalu přibližovala. Andy se nemohl ani pohnout, nemohl vůbec nic, jen tam stál a k smrti se bál. Postava se zastavila jen pár metrů před ním. Byl to mladý muž,v jemných rysech jeho tváře vyzařovala nevinnost, v očích ale neměl žádný život. Byl to duch. V šedé uniformě námořníka s černou čepicí. Další záblesk. Andy zřetelně rozeznal nápis na čepici. Do tmy ze záhrobí zazářil nápis „R.M.S. Titanic“. Chvíli tam stáli a hleděli si do očí. Andy se svýma vystrašenýma hleděl přímo de těch šedých neživých toho námořníka. Ten náhle zvedl ruku k moři. Někam ukazoval. Andy, stále neschopen pohybu vzhlédl směrem námořnikovy paže. V dáli na rozbouřeném moři uviděl slabý rudý záblesk. Zaostřil a zjistil, že rudé světlo pomalu klesá k obzoru.Signalizační světlice. Podíval se tam, kde ještě před chvílí stál námořník, ale byl tam sám. I loď zmizela. Rudé světlo už šlo sotva vidět. Andy se musel okamžitě vzpamatovat a rozběhl se co mu síly stačily za kapitánem na příď. Málem si přitom přerazil vaz na schodišti, když vtrhl na můstek a křičel: „Kapitáne, kapitáne.! Na pravoboku u zádi!!“. Překvapený kapitán Stoner odložil šálek čaje a vydal se k Andymu. „Uklidněte se. Co se děje?“ Andrew Wilson ze sebe vychrlil: „ Na zádi, červená světlice!“ Kapitán si vzal dalekohled a zkoumal rozbouřené moře, když vykřikl: „Kormidlo naplno do prava“ kormidelník začal zběsile sthávat kormidlo a kapitán rozkazal plný chod. A za chvíli už Argo mířilo k rudým světlicím. Brzy mohli i skrz rozbouřené moře poznat trosky nějakého škuneru. Byl převrácený kýlem vzhůru a na něm se posledními silami drželo asi dvacet lidí. Kapitán okamžitě telegrafem nahlásil polohu lodi a začal se záchranou operací. Za necelých dvacet minut byly vyslány čluny k vraku a námořníci naložili ztroskotance. Když se čluny vracely vrak se zrovna potopil. Lidé z vraku byli silně zesláblí a podchlazení. Na Argu se jim dostala největší péče, jakou mohli dostat. Silná bouře, která řádila ten večer převrátila jejich loď a většina posádky, včetně kapitána zahynula. Byla to prý jejich poslední světlice a byli by jistě zemřeli, kdyby se k nim pomoc nedostala včas. Kdyby se nestal zázrak.
Autor primoo, 13.01.2011
Přečteno 391x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí